Ihned po australském závodě se nechal šéf McLarenu Dennis slyšet, že se bude jeho tým dotazovat u nadřízeného orgánu, zda je pružné upevnění podlahy vozu k monokoku, používané některými týmy, v souladu s předpisy. Později vyšlo najevo, že byly myšleny týmy Ferrari a BMW Sauber.
Následovala informace, že podlahu vozu Ferrari F2007 technický delegát FIA Charlie Whiting shledává v souladu s předpisy. Krátce nato však světlo světa uzřelo další stanovisko FIA k flexibilním podlahám. Charlie Whiting odpovídal McLarenu na žádost o souhlas s použitím flexibilní podlahy, doplněnou nákresy systému. McLaren se vyhnul přímé konfrontaci s Ferrari a je pravděpodobné, že předložil FIA přesný popis a nákres systému, o němž se domníval, že byl použit právě Ferrari a BMW.
Mezinárodní automobilová federace shledává podle svého vyjádření flexibilní podlahy sice v souladu s článkem 3.17.4 technických předpisů, ale v nesouladu s článkem 3.15. První se týká přímo podlah vozů, druhý aerodynamických dílů.
Průhyb podlahy při přejímce vozu je testován při síle 500 N a povolená hodnota průhybu činí 5 mm. Aby nebyl při měření komisaři větší, je spojení podlahy a monokoku provedeno soustavou pružin a čepů, které ale při vysoké rychlosti a výrazně vyšším tlaku umožní hledané zvětšení prostoru mezi vozovkou a podlahou.
Rychle proudící vzduch v úzkém prostoru vytváří podtlak, který se využívá pro zvýšení přítlaku generovaného spoilery. První využil s úspěchem přísavného efektu Lotus u modelu 78 a 79. Ale na rovném úseku podtlak vůz brzdí. Cílem konstruktérů u flexibilní podlahy proto bylo, dosáhnout podtlaku pod vozem jen při nižších rychlostech v zatáčkách, naopak ho redukovat na rovince.