Nespočetné předjížděcí manévry, chyby a problémy i těch nejzkušenějších, dramatické souboje o každou pozici, to vše přinesl třetí závod sezony, který se uskutečnil na nezvykle chladné dráze. Teplota vzduchu se pohybovala jen kolem 20°C.
Obavy o fungování pneumatik se naplnily, jejich zahřívání a udržení při rozumné teplotě dnes hrálo stejně velký vliv, jako rychlá ale přitom v rámci možností bezpečná jízda. Ohlédneme li se zpátky, pak chyby Michaela Schumachera a Vitantonia Liuzziho byly způsobeny jednoznačně podceněním přilnavosti pneumatik. Dost možná byl ale stejně optimistický předčasně i Montoya, Trulli a Massa. Všichni tři měli problémy se správným dobržděním nebo výjezdem ze zatáčky, Montoya pak na vysokém obrubníku ztratil po tvrdém nárazu činnost veškeré elektroniky a vůz musel odstavit.
Zatímco za suchých podmínek a při vysokých teplotách pracují pneumatiky velmi dobře hned od samého začátku, za chladných podmínek a vyšší vlhkosti si s nimi nedokázali poradit mnozí jezdci a ani jejich elektronické podpůrné systémy. Když se k tomu přidala nekončící série žlutých fází, dráha sloužící z velké části městskému provozu a skrývá na sobě mnoho kluzkého vodorovného značení, byly podmínky pro senzacechtivé oko diváka téměř ideální.
FIA ve svých posledních návrzích zakazuje předehřívání pneumatik a stále se snaží snížit vliv elektroniky, což by ještě více zkomplikovalo dnešní závod, ale hektická GP Austrálie prokázala, že takový směr vývoje Formule 1 může zaručit její ještě větší popularitu.
Na druhé straně je tu ale otázka bezpečnosti Formule 1, která je prvořadým úkolem a každá nehoda zvyšuje riziko smrtelného úrazu. Jsem však přesvědčen, že několik podobně problematických závodů by ukázalo, jak je který jezdec ve svém oboru dobrým, neboť v minulosti nevyhrávali vždy jen ti nejrychlejší, ale především ti, kteří byli rychlí a zároveň nejméně chybovali.