Grand Prix USA byla doprovázena nadšenými články, kterak se po třiceti letech opět objevil bodový zápis u amerického jezdce. Velká to sláva, zvláště když se mu to povedlo na domácí půdě. Samozřejmě se našly dostatečně střízlivé hlasy, upozorňující na fakt, že Logan Sargeant se ke kýženému bodu dostal jen diky dvojité diskvalifikaci soupeřů. Ale těch aspektů je poněkud více.
Rozhodně proti Sargeantovi, navzdory jeho destrukčním představením, nic nemám. Nechci ani omlouvat prohřešky proti pravidlům, ač jsou třeba sebemenší. Pravda, vadí mi, když někdo uvede v život nepříliš promyšlenou věc a na jejím základě pak ze závodu udělá bramboračku. Ale to je trochu jiná oblast. Bohužel inflace prostupuje celým naším světem a F1 se jí také nevyhnula. Upřímně, dvojí navýšení bodového ohodnocení mi přijde jako naprosto samoúčelné a vlastně je jednou velkou degradací minulosti. Upřímně, když jsem se pustil do přípravy publikace o historii takzvaných "neúspěšných týmů", tak by například letošní trojicí AlphaTauri, Alfa Romeo i Haas hezky zametly, a některé by to zvládly i s poměrně solidně ohodnoceným Williamsem.
To samé je případ i Logana Sargeanta. V oficiálních statistikách bude mít uveden (prozatím) pyšný bod a ohýbači historie na něj budou poukazovat jako na hrdinu, jenž ho dosáhl po třiceti letech od úspěšného posledního závodu Michaela Andrettiho, jenž završil svou kariéru v F1 třetím místem v GP Itálie. Ale kladu otázku - vzpomene si někdo na Scotta Speeda, rovněž Američana, jenž v letech 2006-2007 dosáhl čtyř umístění, jimiž Sargeanta hravě trumfnul. V GP Austrálie 2006 a v Monacu 2007 dojel devátý, desátá místa obhájil v GP Francie a Kanady 2006. Podotýkám, že ani v jednom případě netěžil z penalizací soupeřů, ba dokonce v Austrálii 2006 mohl být osmý, ale protože dle komisařů předjížděl v režimu žlutých vlajek, vyfasoval 25 trestných vteřin a to ho posunulo za Davida Coultharda - a tím přišel o bod. Protože už tehdy platil systém osmi bodovaných míst, a ke Scottově smůle další inflace hodnocených pozic nastala až tři roky poté, co v F1 skončil.
| 1 | 1 | Max Verstappen | Red Bull | 140 |
| 2 | 2 | Sergio Pérez | Red Bull | 63 |
| 3 | 3 | Lewis Hamilton | Mercedes | 43 |
| 4 | 4 | Fernando Alonso | Aston Martin | 41 |
| 5 | 6 | Lando Norris | McLaren | 38 |
| 6 | 5 | Carlos Sainz jr. | Ferrari | 33 |
| 7 | 7 | Charles Leclerc | Ferrari | 29 |
| 8 | 8 | George Russell | Mercedes | 24 |
| 9 | 9 | Oscar Piastri | McLaren | 15 |
| 10 | 10 | Pierre Gasly | Alpine | 6 |
(Pozn. druhý sloupec uvádí pro srovnání umístění v aktuální průběžné klasifikaci šampionátu)
Mimochodem, pokud bychom si vzali onen dle mého názoru asi nejvíce spravedlivý klíč používaný v letech 1961-1990, šampionát by se zase až tak dramaticky nezměnil, takže ony řeči o větším a do závěru šampionátu trvajícím napínavém průběhu nejsou docela opodstatněné. Ostatně, jak by vypadal letošní ročník podle zmíněného bodového klíče ukazuje tabulka o něco výše. Pro pořádek, do výsledků nejsou započítány sprinty ani prémiové body za nejrychlejší kola. Pilotů, kteří by dosáhli na body, by bylo pouhých dvanáct (Stroll 5, Ocon 4) a v Poháru konstruktérů by bylo jen šest hodnocených týmů.
Někdo možná řekne, že jsem staromilec a bráním neobhajitelné. Netvrdím a ani si netroufám vyzdvihovat jeden systém nad jiný, ale někdy mám dojem, že nastalé změny jsou jen kosmetickou úpravou, aby to vypadalo, že se něco děje. Ale že by se samotná podstata závodění kvůli těmto eskapádám nějak vylepšovala?