Brzy čtyřicetiletý veterán Fernando Alonso získal ve Formuli 1 dva mistrovské tituly. Nejprestižnější motoristický šampionát opanoval v letech 2005 a 2006 za volantem Renaultu. Poprvé byl jeho úhlavním soupeřem Kimi Raikkonen, podruhé pak legendární Michael Schumacher.
Jenže od té doby Alonso na vysněnou mistrovskou korunu nedosáhl. V letech 2007, 2010 a 2012 byl sice velmi blízko, ale ani v jednom případě neuspěl. V každé z těchto tří zmíněných sezon se přitom rozhodovalo v až úplně posledním závodě.
S odstupem času je nynější pilot Alpine rád za to, že k ani jednomu titulu jej nedovezl dominantní vůz. „Byly to tvrdé bitvy. Upřímně jsem rád za to, že jsem svoje tituly nezískal s dominantním autem. Při zpětném pohledu lze říct, že jsem měl štěstí. V roce 2005 selhal pár závodů před koncem motor Kimimu, který vedl, o rok později zase Michaelovi v Suzuce," vykládá Alonso.
Jenže tohle štěstí Fernanda opustilo během let 2007, 2010 a 2012, kdy šampionáty pokaždé těsně prohrál. Navíc v posledním závodě. „V roce 2007 jsme prohráli o bod, ten bod se dal najít na spoustě míst, ale tak už to chodí. Vždycky máte v sezoně nějaké vrcholy a stejně tak nějaké pády. Nemá cenu myslet nad tím, jak by to bylo, pokud by k některým věcem nedošlo. Tak by to mohl brát každý," říká dvojnásobný šampion.
„Když to vezmu globálně, možná bych v takovém případě nevyhrál v sezonách, ve kterých jsem vyhrál, ale zase bych vyhrál v letech, kdy jsem prohrál. Už proto nad tím nemá smysl takhle přemýšlet. Člověk se musí spokojit s tím, co má," uzavírá devětatřicetiletý závodník.