Smutná zpráva dorazila v podvečerních hodinách 22. března z Mount Stuart, rodinného sídla pilota, jehož celé jméno znělo John Colum Crichton-Stuart, sedmý markýz z Bute (případně Dumfries). "Nezlomný duch a energie, která Johnův život provázela, budou celé rodině chybět, stejně jako jeho vřelost a nekonečná láska, kterou svojí rodinu zahrnoval. Jeho srdce bylo pevně zakořeněno na ostrově Bute, kde trávil většinu času. Byl nositelem moderních myšlenek a inspirativním člověkem, jenž změnil rodinný dům na progresivní a funkční zařízení pro širokou veřejnost. Od roku 2005 zpřístupnil zahrady a venkovský statek přenechal charitativní organizaci. Mezi jeho ostrovní projekty patří mezinárodně uznávané Bute Fabrics a v neposlední řadě Kerrylamont Center for Rural Excellence a Bute Yard. Jako filantrop a předseda správní rady Mount Stuart Trust bylo cílem jeho zájmu Skotsko a západní pobřeží," ,můžeme se dočíst v úplném prohlášení Johnovy rodiny. Bývalý pilot zesnul ve večerních hodinách po krátké, těžké nemoci.
Svět ho znal pod jménem Johnny Dumfries (*26. 4. 1958) a honosné aristokratické prostředí opustil krátce po své plnoletosti, aby se věnoval závodní činnosti. Jak už bylo řečeno v uvedeném článku Šlechtici ve Formuli 1 (více zde), začínal skutečně od nuly a první peníze (ač by o ně nikdy nemusel mít nouzi) si vydělával jako řidič transportéru v týmu Franka Williamse. Po úspěšném působení v britském šampionátu F3 (1984) a poněkud rozpačité následující sezóně v F3000 strávil nějaký čas jako testpilot Ferrari a dostal nabídku jezdit po boku Ayrtona Senny ve stáji Lotus. Ayrton prosadil, že původně zvažovaný Derek Warwick nebude angažován, takže druhou volbou byl Dumfries. Jenže nadějný mladík se s novou úlohou nedokázal dobře popasovat.
"Byl jsem z té situace dost vystrašený, všechno to pro mě bylo trochu nešťastné. Warwick byl hodně prosazován, měl dost zastánců, takže to vůči mně nebylo tak docela fér, přestože jsem měl dobré reference. Přitom v Riu to celkem šlo, nebyl jsem na začátek sezóny nějak špatně připraven. Měl jsem za sebou testy s Ferrari (1985) a Lotus si vyzkoušel, takže jsem byl celkem fit. Brazílie mě povzbudila, ale v prvních evropských závodech jsem přestal být konkurenceschopný. Pak jsem v Monte Carlu havaroval v tréninku, což byla katastrofa - moje sebevědomí se zhoršovalo a to pro pilota není nic dobrého," uvedl Johnny v roce 2011 při vzpomínce na své angažmá. V Brazílii při debutu obsadil 9. místo.
On sám litoval faktu, že se do F1 nedostal o rok dříve. "V roce 1984 jsem dominoval a následující sezóna za moc nestála. Bylo by lepší, kdybych nastoupil hned. Navíc v Lotusu byla zvláštní situace. Manažer Peter Warr byl doslova zblázněný do Senny, jako by nikdo jiný neexistoval. Ale pořád to byl jeden z nejlepších týmů a taková nabídka se neodmítá. Jenže pak jsme vyvíjeli novou šestistupňovou převodovku, poklesl počet najetých kilometrů a to na mě mělo deprimující vliv," pokračoval Dumfries.
"Už během sezóny 1986 mi bylo jasné, že se u Lotusu neudržím a moje šance na setrvání v F1 jsou hodně omezené. Potřeboval bych sponzora, jenže jsem ho neměl. Chtěl jsem využít svou šanci a ono se to nepovedlo," shrnul své působení v F1 Dumfries, jenž své kvality předvedl v závodech TWR a v roce 1988 se zapsal s krajanem Andy Wallacem a Holanďanem Janem Lammersem mezi vítěze 24 hodin Le Mans na voze Jaguar XJR-9.
Ve Formuli 1 absolvoval Johnny Dumfries 15 závodů, v Grand Prix Monaka se nedokázal po tréninkové nehodě kvalifikovat. Získal tři body za páté místo v Maďarsku a šesté ve svém posledním závodě v F1 (Austrálie), kromě toho v dalších čtyřech závodech dojel v první desítce. V ostatních závodech cíl neviděl.