Snímek, který proběhl kdysi tiskem, nejspíš mnozí z vás viděli: v malém šlapacím autíčku sedí klouček, jemuž ještě není rok, a stafáž mu dělají Bruce McLaren, Stirling Moss, Tony Brooks, Jo Bonnier a Wolfgang von Trips. Chybět samozřejmě nesměl ani ten nejpovolanější – otec kloučka, který tehdy ještě nemohl chápat, jaké hvězdy závodního nebe byly přítomny na jeho křtinách. Otcem byl tehdy pilot týmu BRM Graham Hill a malý Damon Graham Devereux Hill ještě neměl tátu mistrem světa F1. Psal se teprve 17. červenec 1961.
Podobných snímků koluje po internetu bezpočet a není divu – když Graham dobyl korunu automobilového krále a sklízel i další úspěchy, novináři často aranžovali jeho prostředního potomka do různých autíček nebo dokonce na traktor - s Jimem Clarkem! Bylo tak nějak předurčeno, že nejspíš jednou půjde ve šlépějích svého otce, protože u dvou sester, Samanthy a Brigitte, se to předpokládat nedalo.
Situace byla poněkud jiná. Rodina samozřejmě participovala na slušném zajištění Grahama a trávili čas v rodinném sídle Hertfordshire. Damon byl prominentním žákem The Haberdashers‘ Aske’s Boys‘ School a zdálo se, že jejich spokojený život potrvá věčně. Přišel však 29. listopad 1975 a Hillova smrtelná letecká nehoda. Záhy se přišlo na to, že Graham zrušil svou životní pojistku. „K čemu by mi byla, když už nejezdím závody,“ svěřil se své ženě Bette, rozené Shubrook. Náhlé drastické omezení příjmů prožil i Damon a posléze musel přiložit ruku k dílu, aby dostudoval.
Jeho matka nejdřív vůbec nechtěla slyšet, že by Damon někdy závodil. Její syn především neměl dost prostředků – proto začal na motocyklech a navíc poměrně pozdě – až po dvacátém roce života. Do té doby střádal každou libru a do jisté míry mu prospěla právě jízda na motocyklu pro kurýrní společnost Special Delivery; mimoto ještě vydělával jako stavební dělník. Když matka pochopila, že se Damon potatil, alespoň ho přiměla, aby absolvoval závodní kurs ve Winfield Racing School (francouzská škola, kterou svého času vedl Tico Martini, autor jedné z neúspěšných ‘efjedniček‘. Prokázal nevšední talent a od roku 1984 začala jeho skutečná kariéra, do té doby šlo spíš o epizodní starty.
Damon se nijak nepokoušel skrývat, jaký má původ – zvolil stejný design přilby jako jeho otec: černý podklad na němž je osm listů vesel. Ve veslařském klubu se seznámili jeho rodiče. Postupoval ve své kariéře krůček po krůčku: britská Formule Ford, poté Van Diemen v týmu Manadient Racing (1985), prozatímním vrcholem měla být účast v britském šampionátu F3. Jenže místo toho přišly dvě kruté rány. Místo startu v mistrovském týmu West Surrey Racing se musel vyrovnat se smrtí kolegy Bertranda Fabiho a ztrátou podpory ze strany firmy Ricoh. „Když se Betrand zabil, uvědomil jsem si, že to nevzdám. Nebylo to jen závodění, ale životní styl. Vše dělám naplno, ať jezdím, lyžuju nebo cokoli jiného. Nejvíc bych se bál toho, že mi jednoho dne bude šedesát a zjistím, že jsem ničeho nedosáhl,“ prohlásil tehdy Damon. Proto si povypůjčoval 100 000 liber a spojil svůj osud s týmem Murray Taylor Racing. Po dvou letech si vyjel bronzový stupínek v britském šampionátu F3.
Hill intuitivně směřoval do F1, ale brzdil ho nedostatek financí. Tím se dá vysvětlit jeho účast v mnoha podnicích na vozech různé úrovně – od F3000 až po 24 hodin Le Mans. Vše nakonec rozhodl test na post pilota pro nevýraznou stáj Mooncraft. Damon svedl souboj s Irem Perry McCarthym a poprvé mohl jmenoval zvučnému jméno: manažer John Wickam později sdělil, že výkonnostně byli Perry a Damon na stejné úrovni, ale sponzorům se víc líbil Hill jako potomek mistra světa. V další sezóně 1990 už hájil barvy solidnější stáje Middlebridge Racing na vozech Lola, ale i když třikrát stanul na pole-position, nevyhrál ani jednou. Dokázal však zaujmout Franka Williamse a ten ho angažoval v probíhajícím roce 1991 jako testpilota.
Damon nadále setrvával v F3000, když dostal od krachující stáje Brabham nabídku, aby vystřídal zoufale pomalou Italku Giovannu Amati. Nebylo málo těch, kteří jeho rozhodnutí nechápali a hovořili o nebezpečí, že si hned na začátku zaklapne do F1 dveře. Hill však usuzoval, že kdyby vstoupil do arény na kvalitním voze a neuspěl, byla by to definitivní závora. Takhle si mohl zvyknout na vůz F1, řádně si ho „osahat“ a kdyby se povedl nějaký dobrý výsledek, jen by to bylo Damonovi ke cti. Jak známo, zázrak se nekonal. Z osmi pokusů se Hill dostal na trať jen dvakrát – na domácí půdě dojel šestnáctý, v Maďarsku ukončil jedenáctým místem existenci stáje Brabham a své působení v F1 pro rok 1992.
Málokdy se stává, aby tým současně opustil mistr světa i vicemistr. Přesně tohle se přihodilo Franku Williamsovi před sezónou 1993. Vedle trojnásobného šampiona Prosta byl do role závodního pilota povýšen i Damon. Po osmi závodech měl na kontě pět pódiových umístění a bylo jasné, že se čeká na vítězství. Sahal po něm už na Hockenheimringu, ale prasklá pneumatika v předposledním kole odsunula jeho první triumf až do Maďarska. Nádavkem vyhrál i v Belgii a Itálii a bylo jasné, že Williams má o kvalitního pilota postaráno. Ovšem ani Damon netušil, jak brzy se vyhoupne na post jedničky. Stačily pouhé tři závody v roce 1994, tragická Imola a Hill byl najednou přímým soupeřem Michaela Schumachera o mistrovský titul. Už musel spoléhat sám na sebe.
Posuzovat ročník 1994 je poněkud obtížné. Hill až do posledního závodu choval naději na titul a fanouškům F1 není třeba připomínat, jak o něj přišel. Je ale nutné si rovněž uvědomit, že Schumacher vlastně čtyři vítězství Hillovi „věnoval“ – ve Španělsku byl handicapován zaseklým pátým převodovým stupněm, v Belgii neodpovídala podlaha Michaelova Benettonu předpisům a přišla diskvalifikace, ve Velké Británii byl rovněž vyloučen z druhého místa za pozdní zajetí do depa po udělení černé vlajky a navíc ještě dostal distanc na dva závody, které pak Hill vyhrál. Ovšem svět si pamatuje jenom jeho kontroverzní překřížení trati Hillovi v 36. kole. Navzdory evidentnímu Schumacherovu prohřešku Damon sám přiznal, že ještě nebyl zralý, aby titul získal, a poukazoval třeba na svou tréninkovou nehodu v Portugalsku. Také vysvětlil, že po Sennově smrti bylo nejen pro tým, ale i pro něj složité se s danou situací vyrovnat a přijmout odpovědnost jako jednička stáje. Určitou satisfakcí mu mohl být titul Osobnost roku, kterou mu udělil kanál BBC Sports.
Jestli se Hill ještě necítil být zralý pro titul, daleko hůř si vedl o rok později. Začátek byl ještě dobrý, vítězství v Argentině a na Imole, ale pak začal Damon kupit chybu za chybou. Vše vyvrcholilo zbytečnou kolizí se Schumacherem na Silverstone, způsobené Britovou nedočkavostí, následně školácky vyletěl z trati při nájezdu do 2. kola v Hockenheimringu a vyhlídky zmenšila další zbytečná kolize se Schumacherem na Monze, za níž Hill dokonce dostal podmínečný zákaz startu v jednom závodě. Definitivní konec nadějí znamenala Grand Prix Evropy, kdy po chybě a zdemolovaném předním křídle Damonův finiš ukončil výlet z trati, rána do svodidel a jako následek vlasová zlomenina vřetenní kosti. I tak se ale ukázal jako charakter a po závodě při čestném kole došel k okraji tratě a projíždějícímu Schumacherovi zatleskal. Němec totiž získal právě svůj druhý titul mistra světa.
Konečně přišel rok 1996 a očekávané vavříny světového šampiona, v nějž všichni věřili a snad jenom sám Hill tušil, co se za ním skrývalo úsilí. Pravda, dokázal ve všech 16 závodech startovat z první pozice, ale nečekaného soupeře našel v týmovém kolegovi, úřadujícímu šampionovi IndyCar, dalšímu synovi slavného otce Jacquesi Villeneuvovi jr. Ten v závěru sezóny vyvinul na Damona silný tlak, ale Brit už přeci jenom měl něco za sebou a dokázal se s touto situací vyrovnat. „Prohrát potřetí za sebou titul už by byla ostuda a znevážení rodinného jména,“ nechal se slyšet nový šampion, jenž vyhrál 8 Grand Prix, přidal 9 pole-position, 5 nejrychlejších kol a celkem deset pódiových umístění. Připsal si i další titul Osobnost roku od BBC Sports a ještě Segrave Trophy, kterou uděluje Royal Automobile Club britskému občanovi, který předvede nejlepší výkon v oblasti „dopravy“ na zemi, moři, ve vzduchu nebo pod vodou.
Před sezónou 1997 Hill napodobil Nigela Mansella a Alaina Prosta, kteří po zisku titulu svůj vztah s Williamsem rozvázali. Za Hillovým odchodem stály rozpory ve finančním vyrovnání a pro mnohé určitě bylo mírným šokem, že obhájce titulu nastoupil k týmu Arrows, jenž v předchozím roce získal jediný bod a poslední stupně vítězů mu přivezl Eddie Cheever v Phoenixu 1989! Hill si nedělal iluze ohledně obhajoby, ale první polovinu sezóny musel rozkousat nemálo hořkých pilulek, až v devátém závodě na domácí půdě si vyjel první bod. Velkolepý comeback se mu poté skýtal v Maďarsku. Značku, která do té doby startovala nejlépe z 9. místa, kvalifikoval do druhé řady na 3. pozici a poté, co v 10. kole zdolal Michaela Schumachera neohroženě vedl – s výjimkou čtyř kol, kdy byl ve vedení jeho nástupce u Williamsu Heinz-Harald Frentzen. Jakkoli každý Damonovi vítězství přál a až do předposledního kola jel s 35 vteřinovým náskokem na J. Villeneuva, defekt hydraulického okruhu ho přinutil v posledním kole drasticky zpomalit a přepustit vedení svému někdejšímu kolegovi. Arrowsu tak uteklo vítězství a na stupních vítězů se octil vůbec naposledy.
Po sezóně s Arrowsem se vynořily různé spekulace – mezi nimi i ta, že už se na trati neobjeví. Nakonec po licitaci mezi Prostem a Jordanem zamířil do druhé stáje a prožil tu určitý návrat na výsluní. Ještě předtím si ale připomněl řevnivost s Michaelem Schumacherem, když po kočkování v GP Kanady Michael nařkl Damona z nebezpečného chování na trati. „Tohle nemůže říci, aniž by se podíval na to, co sám prováděl během své kariéry…“ reagoval Hill a připomněl, že pár desítek minut předtím poslal z trati Frentzenův Williams a dostal za to penalizaci stop & go. V druhé polovině sezóny se dokázal vyšvihnout na bodované příčky a v dramatické Grand Prix Belgie, poznamenané obrovskou nehodovostí, dokázal i za přispění Eddie Jordana, jenž umravnil dotírajícího týmového kolegu, paradoxně mladšího Schumacherova bratra Ralfa, slavně vyhrát a získat svéráznému Irovi první vavříny v F1.
S ohledem na poslední Hillovu sezónu 1999 nebylo málo těch, kteří vyslovili domněnku, že Hill měl opustit arénu F1 už na konci roku 1998. Vedle nově příchozího Frentzena se Damon trápil a vše dospělo tak daleko, že po nehodě v Kanadě Hill naznačil, že skutečně na konci roku z F1 odejde. Přišla Grand Prix Francie, Hillovo odstoupení ve stínu Frentzenova vítězství. Rozladěný Damon se nechal unést a označil následující domácí závod za poslední ve své kariéře. Jenže dojel na slušném pátém místě a při preludování na pozávodním koncertování si vše nechal rozležet v hlavě a nakonec setrval u původního rozhodnutí. Už to ale bylo jenom dojetí z povinnosti a vůbec poslední závod v Japonsku dokonce vzdal, protože se cítil duševně vyčerpán.
Rozepisovat se o pozávodním životě Damona Hilla je téma na další článek. Zůstal u motorsportu, věnoval se například reklamě pro Pizza Hut, hostoval v televizních programech, účastnil se známých Festivals of Speed v Goodwoodu, kde příležitostně usedl do historických vozů. Dokonce byl v Grand Prix Monaka členem panelu komisařů a proto se podílel na penalizaci Michaela Schumachera, když předjížděl při žlutých vlajkách. V jeho domácí poště se pak objevilo několik velmi hrubých poznámek. Nezapomněl ani na svého otce – 7. října 2012 usedl do historického vozu BRM P57, na němž Graham Hill vydobyl svůj první titul. Mimochodem, Damon byl vůbec prvním pilotem, který dobyl „rodinné zlato“, tedy potomkem mistra světa, který se rovněž zapsal do listiny šampionů. Sice odjel méně závodu a získal pouze jeden titul, ale zase zvítězil ve 22 Grand Prix, čímž oproti „taťkovi“ přivezl o osm vavřínů více.
Hrál výborně na kytaru, dokonce muzicíroval se skupinami Def Leppard, zahrál si s George Harrisonem či působil ve skupině Spike Edneyho, jenž hrával na koncertech se skupinou Queen jako pátý hráč. S manželkou Susan George mají čtyři děti – Olivera, Joshuu, Tabithu a Rosie. Joshua dokonce zkusil kráčet coby zástupce třetí generace Hillových po závodních tratích, ale po pěti letech svou kariéru v roce 2013 ukončil. Oliver od narození trpí Downovým syndromem a jeho rodiče jsou proto patrony Asociace Downova syndromu a rovněž spolupracovali se St. Joseph’s Specialist School & College, zařízení pro děti s těžkými poruchami výuky a artismu situované v Cranleigh (hrabství Surrey).
Damona jsme rovněž vídali v roli komentátora, kdy pracoval pro stanici Sky Sports F1 coby expert pro Formuli 1. Rozhodně k ní měl co říci, třebaže jeho kariéra mohla být poněkud zářivější. Nesmíme ale zapomenout, že Damon do F1 vstoupil jako dvaatřicetiletý, což je v dnešní době téměř nemyslitelné. Dokázal, že závodní geny zdědil a uměl je využít v pravý čas. A že má jen jeden titul? Zkusme místo hledání příčin vypočítat, kolik slavných a výborných pilotů se muselo obejít bez této pocty. Damonovi se to podařilo, proto je nanejvýš důležité si jeho triumf připomínat a popřát mu k jeho 60. narozeninám vše nejlepší.