S některými úseky jsou spjaty dramatické závodní okamžiky, jiné se vážou k historii Grand Prix Monaka. Připomínají historii, kterou postupný vývoj Formule 1 fyzicky z ulic Monte Carla vytlačil, ale zůstala zachována právě v oblasti úseků, nesoucích historická jména.
Pojďme tedy hezky postupně, od startovní rovinky. Hned první, problematická a kolizemi opředená Sainte Dévote je pojmenována podle kostela ze 17. století, který se nachází jen pár metrů za svodidly od zmíněné části trati, zmíněná patronka má v jeho průčelí svou sošku. Vlnité stoupání Beau Rivage (nebo též Beaurivage) je prosté označení "krásného břehu" - přeloženo pochopitelně z francouzštiny. I tady, ve zdánlivě bezproblémovém místě jsme byli svědky různých nehod, třeba v roce 1984 smutného konce Nigela Mansella, do té doby vedoucího pilota závodu. Další zatáčka Massenet se nachází před budovou místní opery, proto jí poskytl jméno francouzský skladatel Jules Émile Frédéric Massenet (1842-1912), který ovšem se závody neměl nic společného. Před zmíněnou budovou opery má svou bustu.
Poté projedeme před proslulým kasinem přes prostranství, kterému se říká Casino square - další vysvětlení není určitě nutné. Ve výše zmíněném článku jsme představili čtenářům několik nehod, z nichž se několik odehrálo v Mirabeau, tato zatáčka na konci klesání od kasina dostala jméno podle hotelu, stojícího nedaleko. Následující vracečka, mimochodem jedna z nejpomalejších zatáček celého šampionátu, je po dobu existence Grand Prix Monaka neměnná, zato názvů si užila až až. Původně zde stálo staré nádraží, takže odtud Nádražní nebo též Zatáčka u starého nádraží. Když byl v tomto místě vybudován hotel Loews, přeneslo se jeho jméno i na část okruhu. Protože i Loews byl přestavěn na Hotel International, říká se tomuto místu prostě The Hairpin.
Pojďme dál k Virage du Portier, kterou proslavil Ayrton Senna svou známou "nedbalostní" nehodu (1988); kupodivu nemá nic společného s přístavem, nýbrž jde o náboženský odkaz. Proženeme se tunelem na nábřeží, bezejmennou šikanou až k přístavu, kde nás čeká Tabáková (Virage du Tabac). Ta byla původně několik metrů dále, ale při rozšiřování přístavu se posunula na nově vzniklou plochu. Původně na její vnější straně stál stánek s potřebami pro kuřáky a novinami - obdoba naší PNS. Bazén se stal rovněž součástí rozšiřování přístavu, piloti kolem něj krouží od roku 1973.
Do výčtu nám chybí už jen La Rasasse, která se řadí do sféry gastronomické - trať se vine kolem stejnojmenného baru. Tu zase proslavil Michael Schumacher při své "fingované" nehodě v tréninku na závod v sezóně 2006. Poslední zatáčkou před nájezdem na cílovou rovinku vzdali pořadatelé čest zakladateli monacké Grand Prix Antony Noghèsovi (1890-1978). Předchůdcem těchto zatáček, ještě když měl monacký přístav původní podobu, byla zatáčka Gazômetre, dnes už neexistující, pro mnoho dávno zapomenutá a žijící pouze ve vzpomínkách dřívějších diváků Grand Prix Monaka.
A ještě jednu zvláštnost na závěr, kterou už jsme několikrát v minulosti zmiňovali. Pokud se dostanete do Monte Carla a nebudete chtít hazardovat s penězi, nezkoušejte to ani v jeho ulicích. Nejde o rychlost, nýbrž o snahu projet si zdejší komunikace způsobem, kudy vede trať Grand Prix. Kvůli přikázanému směru se vám to bez porušení pravidel silničního provozu nepovede.