Když se pilot vrací. Ohlédnutí za pěticí, která po odchodu z F1 zvládla úspěšný návrat

Brundle je jedním z těch, kteří dokázali po určité pauze najít cestu do F1 | foto: Williams F1 Team

Odchody a návraty existují v každém sportu, ale těžko bychom hledali statistiku, zda převažují ty úspěšnější nebo provázené zklamáním. Formule 1 jich zažila několik, od těch krátkodobých až po rekordně dlouhé.

Nebudeme pochopitelně brát jako odloučení a návrat, pokud byl některý pilot z určitého týmu "odejit" nebo ho sám opustil a o dva tři závody později už seděl v jiném voze - i to historie F1 zná. Zrovna tak nelze považovat za odchod a návrat poměrně početnou galerii pilotů, kteří startovali jen příležitostně, což byl případ především prvých dvou desetiletech a pak éry, kdy se určití závodníci soustředili pouze na domácí závody. My se zaměříme se na odchody, mezi nimiž a novým angažmá utekla nějaká doba a šlo o závodníky, požívající výhody řádných angažmá.

 

1. Niki Lauda (pauza 1979 - 1981)

Případ trojnásobného mistra světa je jedním z těch nejznámějších. Při Grand Prix Kanady 1979 náhle opustil po tréninku kokpit Brabhamu, sbalil si tašku s proprietami a oznámil svému týmu, že ho "přestalo bavit ježdění dokolečka". Tenhle náhlý popud, bohatě medializovaný na všechny způsoby, byl ale nejspíš pečlivě připravený marketingový krok.

Lauda prožíval jednu z nejhorších sezón ve své kariéře (snad jen jeho první kompletní ročník u Marchu byl ještě katastrofálnější) a mohl si o sobě číst články ve stylu "hořký konec šampiona" či "Umí Lauda ještě šlápnout na plyn?" Jeho týmový kolega Nelson Piquet, tehdy začínající elév, mu postupně přestával dýchat na záda a posouval se před něj.  

Lauda možná působil, jako kdyby spontánně opustil kokpit, ale spíš se dá předpokládat, že už dopředu podobnou záležitost plánoval. Ostatně o tom mluví i rozhovor s jedním z novinářů před prvním tréninkem, kterému naznačil, že by mohl odejít. Dotyčný to vnímal jako žert, o pár hodin později už to byla skutečnost. 

Lauda po dvouleté pauze zvládl vybojovat svůj třetí titul | foto: McLaren

Stejně jako se Lauda z F1 vytratil, tedy s pořádným mediálním hubmukem, se i vrátil. A jestliže v roce 1979 prohlašoval, že ho přestalo bavit jezdění dokolečka, před ročníkem 1981 zase horlil pro F1: "Zkoušel jsem, jestli mě to ještě baví a při testech s McLarenem jsem cítil »Ano, to je ono!«" K tomu je ještě třeba dodat jednu maličkost - Lauda tehdy dostal od McLarenu tři miliony dolarů, což v té době byl v oblasti gáže pilota absolutní rekord.

Niki v první sezóně překvapil a bojoval dokonce o titul (šance pro něj zhasla až před posledním závodem jen proto, že tým neuspěl s odvoláním za diskvalifikaci ze třetího místa z GP Belgie), ve druhé, kdy se McLaren sžíval s turbomotorem TAG Porsche skončil hluboko v poli poražených. Jeho šance tak přišla až v sezóně 1984, kdy zdolal týmového kolegu prosta až v posledním závodě, a to ještě díky odstoupení Nigela Mansella. Získal třetí titul a mohl si pak dopřát "farewell season". A definitivní odchod v pozici pilota.

 

2. Alain Prost (pauza rok 1992)

Francouz malý postavou ale velký výkony se přenesl přes neúspěch u Renaultu a dobyl své tři tituly mistra světa v McLarenu, kde mu však ale vyrostl zdatný soupeř v podobě Ayrtona Senny. Jejich vzájemná řevnivost ho přiměla přejít k Ferrari, kde se o dalším titulu rozhodlo po vzájemné kolizi v Suzuce 1990. Prost pak v následujícím roce u Ferrari nevyhrál ani jeden závod a na konci roku se s Maranellem rozhádal natolik, že ani nejel poslední závod. Všichni byli přesvědčeni, že se už do kokpitu nevrátí, zvláště když v roce 1992 začal námluvy s Guy Ligierem o prodeji jeho týmu. 

Čtvrtý titul získal Prost po ročním odpočinku | foto: Williams F1 Team

Jenže na sklonku téhož roku se nepohodl Frank Williams s Nigelem Mansellem a Prost se pro někoho možná nečekaně objevil po boku Damona Hilla v mistrovském týmu. Navzdory řečem o nepříliš dobré formě všem velice rychle dokázal, že šlápnout na plyn ještě umí. Vyhrál mistrovský titul a poté si klidně mohl vyslechnout několik dalších nabídek. Těm už odolal a do F1 se vrátil už jenom jako šéf vlastního týmu (to když se mu konečně podařilo převzít Ligier...)

 

3. Patrick Tambay (pauzy 1980, část 1982)

Bývalý vynikající lyžař načal kariéru v Ensignu v barvách Teddy Yipa a postoupil jako velký příslib do McLarenu. Bohužel tehdy zrovna tým sídlící ještě v Colnbrooku prožíval stagnaci a Tambay si navíc nesedl jak s Huntem, tak s Teddy Mayerem. Po dvou nevýrazných sezónách (v té druhé v roce 1979 nevyjel Patrick ani bod) zmizel Tambay z F1 a zdálo se, že se pro něj tato kategorie uzavřela.

Vlastně potvrzení tohoto stavu nastalo po jeho návratu v roce 1981, kdy své síly opět spojil s Yipem. Sice získal hned prvním závodě na nepříliš povedené konstrukci Theodore bod, ale když po odstoupení Jaboillea zamířil k Ligieru, bylo opět zle nedobře. Laffite na typu JS 17 bojoval do posledního závodu o titul, Patrick se ani jednou nedostal na bodované místo. Vše nasvědčovalo tomu, že je po šancích...

Teprve po druhém návratu do F1 k Ferrari začal Patrick vítězit | foto: Scuderia Ferrari

Když Ferrari po Grand Prix Belgie přišlo o Gillese Villeneuva, vzpomněl si manažer Marco Piccinnini na Tambaye. A do té doby nepříliš výrazný Pařížan jako by omládl. Nejenže dokázal ještě v roce 1982 vyhrát svou první Grand Prix, ale o rok později dokonce do předposledního závodu bojoval o titul. Pak musel udělat místo Alboretovi a bojovat se slábnoucím Renaultem, ale v F1 se udržel až do roku 1986. Několik let pak ještě dokazoval své jezdecké umění ve dálkových rallye, zejména ve slavné Paříž - Dakar.

 

4. Martin Brundle (pauza 1988, 1990)

Dnešní expert stanice Sky si odbyl první a nepříliš úspěšnou éru v nejvyšší kategorii v letech 1984-1987. Do jisté míry se na něm podepsala Tyrrellova aféra v roce 1984, kdy mu byly jeho výsledky, hlavně druhé místo v Detroitu, anulovány. Chyby se pak dopustil před sezónou 1987, kdy přes spokojenost s Tyrrellem podlehl vábení Zakspeedu, kde se výsledkově hodně propadl. Proto nedostal angažmá na rok 1988 a epizodní start v GP Belgie, kde zaskočil u Williamsu za nemocného Mansella byl jen záznamem do statistik.

Brundle (vedle Patreseho a Mansella) si užil nejlepšé sezóny po dvou opakovaných vstupech do F1 v roce 1992 | foto: Williams F1 Team

Pro rok 1989 dostal nabídku od Brabhamu, ale ukázalo se, že tým je spíš předmětem obchodních spekulací než aby měl někdo větší snahu se s ním prezentovat na závodní dráze. Po roce tedy Martin opět z F1 vypadl a nevypadalo to s jeho kariérou bůhvíjak.

Nakonec byl v roce 1991 u posledního slušného vzepětí Brabhamu a slušné výsledky ho nakonec dovedly po bok Michaela Schumachera k Benettonu, kde prožil svou nejlepší sezónu v F1, navíc okořenenou jedním dílčím rekordem. V tomto ročníku devětkrát po sobě dojel na bodované příčce, což se tehdy nikomu jinému nepovedlo.

Martin pak ještě působil v týmech Ligier, McLaren a Jordan, ale už se mu svůj výkon u Benettonu nepovedlo vylepšit ani dosáhnout velkého snu - vyhrát aspoň jednu Grand Prix.

 

5. Johnny Herbert (pauza 1989 / 1990)

Obrovský talent přišel do F1 z F3000, bohužel s nedoléčeným zraněním, takže i když hned v prvním závodě dojel čtvrtý, v polovině sezóny musel doléčit svou poraněnou nohu a přišel o místo v Benettonu. Záskok v Tyrrellu, kde po sponzorské šarádě nahradil Alboreta další velký příslib Jean Alesi představoval pouze sporadické šance, když Francouz plnil své povinnosti v nižších kategoriích. Johnny neuspěl a před sezónou 1990 bylo zřejmé, že o něj nikdo nestojí.

Herbert vyhrál na Stewartu svůj poslední závod v F1 | foto: Williams F1 Team

Štěstí jednoho ale roste ze smůly druhého. Když se v tréninku na Grand Prix Španělska těžce zranil pilot Lotusu Martin Donelly, byl Herbert po ruce. Ale ještě neměl vyhráno, v příštím roce alternoval u Lotusu s Julianem Baileyem a Michaelem Bartelsem, smlouvy se dočkal až v roce 1992 a setrval u něj až do hořkého konce legendární značky v závěru sezóny 1994, kdy v krátkém sledu přes Ligier dospěl do Benettonu.

Tím se vlastně uzavřel kruh, protože ve stejném týmu Johnny začínal. Vedle Schumachera dokázal dvakrát vyhrát, ale ani to mu nezajistilo setrvání v týmu. Následovala angažmá u Sauberu, se Stewartem dokázal překvapivě vyhrát dramatickou Grand Prix Evropy 1999 a zažil i proměnu týmu exmistra světa v Jaguar. 

 

Takové byly příběhy pilotů, kteří se dokázali minimálně po roční pauze vrátit a jejich výsledky po návratu byly lepší než před odchodem. Pokud vás toto téma zaujalo, určitě se k němu vrátíme, protože to zdaleka nejsou všechny případy, jen ty comebacky u dalších jedinců nebyly tak veselé.

Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 4 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy