Ročník 1982 sliboval zajímavou podívanou a dramatický boj o titul. Stále silnější skupina týmů vybavených turbomotory predikovala, že se po dlouhé době může mistr světa opět honosit, že jeho vůz poháněl právě tento druh motoru. Dominance Williamsu byla u konce, startovní pole se vyrovnávalo, tradiční značky Ferrari, Lotus a McLaren opět dobývaly špičkové pozice. Navíc k té poslední po dvouleté pauze hlásil návrat do F1 dvojnásobný mistr světa Niki Lauda, Carlos Reutemann si nakonec svůj odchod z F1 rozmyslel, čekalo se, jak se s obhajobou titulu vyrovná Nelson Piquet, v jehož voze měl „dusat“ bavorský přeplňovaný čtyřválec BMW, což bylo velké překvapení, protože majitel stáje Brabham Bernie Ecclestone byl znám svou nechutí ba přímo odporem k turbomotorům.
Niki Lauda v roli žalobce
Sezónu z našeho pohledu velice brzy zahajovala Grand Prix Jihoafrické republiky. V roce 1981, postiženém tahanicemi mezi FOCA a FISA, měl tento závod smůlu, protože byl nakonec degradován na nemistrovský. Jaké bylo zděšení pořadatelů na okruhu v Kyalami, když to už od čtvrtka 21. ledna 1982, kdy měly začít první tréninky, vypadalo ještě hůř než loni.
Abychom netápali v následných událostech, udělejme malý krok zpět. Piloti F1 před sezónou dostali dvoustránkový formulář, jehož prostřednictvím žádali FISA o udělení superlicence, nezbytné pro možnost startovat v šampionátu. Příliš je nevzrušil požadavek na přesné uvedení finanční příjmů a jejich zdrojů, pes byl zakopán jinde.
Sami víme, jak někdy prolétneme obsáhlé smlouvy bez řádného přečtení. Jenže mezi piloty byl Niki Lauda a tento člověk je více než opatrný. Pozorně dokument prozkoumal a našel tři body, které mu přišly – řekněme podivné.
- Jezdec nesmí podniknout nic, co by morálně či hmotně poškodilo Mezinárodní automobilovou federaci
- Jezdec se zavazuje, že v případě nehody nepodnikne žádné kroky proti kterékoliv osobě či organizaci
- Jezdec musí uvést datum, k němuž je výhradně vázán na „shora uvedený tým“
Lauda byl znám svými nekompromisními komentáři a učinil tak i tentokrát. První bod označil jako snahu zbavit piloty vlastního názoru. Pokud by jej totiž vyslovili a nebylo by to v souladu s prací FIA a potažmo FISA, pak by se provinili. Vůbec by se nemohli vyjadřovat k otázkám, které se týkají výkonu jejich povolání. Druhý bod je zbavuje práva požadovat náhradu za případný úraz, protože by nesměli protestovat proti pořadateli či dejme tomu špatné práci záchranářů i v případě, že by šlo z jejich strany o prokazatelnou nedbalost, včetně špatného zabezpečení okruhu. A třetí bod označil za nevolnictví, protože FISA tímto krokem nutí pilota, aby zůstal bez ohledu na situaci v jednom týmu a nemohl ho v jakémkoli případě změnit, protože superlicence je vydána na konkrétní tým a nikoli pilota. Ba co víc, tým se ho může bez skrupulí zbavit. „V podstatě jde o pakt, připomínající otrokářský řád a pánové ve vedoucích funkcích by rádi měli z pilotů cvičené opice,“ zakončil svůj komentář Lauda.
Kam zmizeli piloti?
FISA rozhodně odmítla jakkoli měnit své požadavky a piloti dané formuláře podepsali. Pokud se ptáte proč, pak bez tohoto kroku neměli v rukou vůbec nic a nemohli by po právní stránce závodit, navíc v té chvíli splňovali požadavky obsažené v podmínkách pro udělení superlicence. Když se ovšem mělo v Kyalami začít trénovat, stály vozy opuštěné v boxech. Devětadvacet pilotů se setkalo u autobusu před areálem a poté v něm odjeli neznámo kam. Důvod byl zatím neznámý, ale dalo se předpokládat, že ve hře budou sporné otázky kolem superlicencí.
Balestre po zjištění, že dopoledne stály vozy v boxech bez užitku, reagoval vztekle a diktátorsky. Na improvizovaném setkání s novináři prohlásil, že vystavené superlicence s okamžitou platností ruší a celé současné startovní pole doživotně diskvalifikoval. Na otázku, kdo vlastně bude v F1 jezdit, sebevědomě prohlásil: „Každý pilot je nahraditelný. Jestli se tu někomu nelíbí, ať si klidně jde, stovka jiných ochotně zaujme místa rebelů…“ A jeho nový komplic Bernie Ecclestone přizvukoval: "Nikdo se mě neptal, kam zmizel Jones, kde je Andretti. Když si takový Moreno sedne do vozu F1, bude z něj přes noc hvězda a ostatní nebude nikdo postrádat."
Odpoledne atmosféra přituhla. V depu se sice objevil Jochen Mass, taktéž po roce a půl prožívající návrat do F1, ale do vozu neusedl. V kokpitech některých monopostů se dokonce objevily narychlo napsané cedule „Hledáme pilota, k doptání zde“. Jak vážně to bylo myšleno, o tom si udělejte obrázek sami. Jinak mrtvo, ticho. Balestremu se telefonicky ozývá Niki Lauda a táže se ho na jeho postoj. Šéf FISA odmítá ustoupit, ale nabízí jisté východisko – ti piloti, kteří přijdou do deváté hodiny ranní na ředitelství závodu, dostanou odňatou superlicenci zpět. Ovšem ani slovo o otázce sporných bodů.
V hlavní roli sponzoři…
Později se v tisku objeví několik fotografií pilotů, kteří strávili noc ze čtvrtka na pátek v narychlo zřízené noclehárně, kam si natahali matrace a doslova bok po boku svorně přespali. Nejčastější titulky zněly „noc na barikádách“. Ráno se do dané lhůty dostavil na Balestrem určené místo jediný muž – Ital Teo Fabi. Proč tak učinil, nebylo uvedeno, každopádně pastička sklapla, Fabiho Lauda nazval „prašivým psem“ a zuřící Balestre musel čekat další hodinu, než přijel nově zvolený předseda Asociace pilotů F1 Didier Pironi. S Balestrem jednal mezi čtyřma očima a tudíž nebyly nikdy uvedeny podrobnosti jejich setkání. Důležité bylo, že poté před svědky došlo k prohlášení, v němž Balestre přislíbil opětovné posouzení sporných bodů superlicencí a jejich nápravu. Jinými slovy - piloti jsou dočasně omilostněni a mohou startovat. Neoholená a poněkud unavená skupina jezdců tak ukončila stávku a zaujala svá místa.
V pozadí toho všeho ale stáli také vlivní sponzoři, na jejichž štědrosti týmy a samotná F1 stála. Vyjděme z tehdejších podmínek – finanční zabezpečení jedné Grand Prix obnášelo zhruba 750 000 $, z čehož si Ecclestone strhával kolem 8 %. To mu ročně vynášelo zhruba milion dolarů. Vedlejšími příjmy byly televizní práva a další aktivity. Není třeba podotýkat, že hlavní část peněz plynula do pokladny FOCA především z měšců mecenášů. A ti vstoupili do hry a pohrozili, že pokud se šampionát pojede s „druhou ligou“, nechtějí s ním mít nic společného.
Ruce Bernie Ecclestonea a Jean-Marie Balestreho, ještě nedávno úhlavních nepřátel, se v tuto chvíli velice rychle našly. Že to s náhradou mysleli přinejmenším vážně dokazuje i snaha Balestreho (za Ecclestoneovy podpory) závod o týden odložit a dát týmům prostor, aby si zajistily jezdeckou náhradu. Ecclestone si od Piqueta vyžádal po „noci na barikádách“ lékařské potvrzení, že je schopen odjet závod, ale vzpouru svého pilota nemohl pořád rozdýchat, proto jej hodlal suspendovat a posadit za něj do kokpitu Hectora Rebaquea. V tu chvíli zarachotil dálnopis z Itálie (zapomeňme v této době na SMS, maily ba dokonce faxy) a zástupci generálního sponzora Brabhamu, firmy Parmalat, sdělili Ecclestoneovi, že pokud bude Piquet odstaven, okamžitě zavřou své účty, ještě budou „malého Napoleona“ žalovat pro nedodržení smlouvy a žádat po něm sankce. Vzhledem k tomu, že italský mlékárenský koncern dotoval Brabham šesti miliony dolarů ročně, to nebyla výhrůžka nijak bezvýznamná. Podobně se zachovaly i ostatní týmy, takže žádní náhradníci se nehledali.
… poté sám Enzo Ferrari…
Pro Ecclestonea byla celá situace i políčkem pro jeho kredit. Snažil se ho tedy zachránit, jak to s oblibou dělal, extrémním řešením. Poté, co závod v Jihoafrické republice proběhl, pokoušel se bezprostředně po něm nechat všechny piloty zatknout – za porušení pracovní povinnosti! Opravdu to není vtip, i když málokoho překvapí, že tenhle záměr Berniemu nevyšel. Brzy se však začalo bojovat na zcela odlišných platformách.
Ti, kteří četli náš seriál o FISA a FOCA (najdete jej zde), vědí dobře o přínosu patriarchy a uznávané osobnosti, commendatoreho Enza Ferrariho. Také tentokrát usoudil, že situace je velice vážná, a zaslal FISA otevřený dopis, z něhož vybíráme:
Grand Prix Jižní Afriky začala skandálně. Protesty, stávkami, pohrůžkami a diskvalifikacemi. Pokud se má zabránit tomu, aby africké události nezanechaly hluboké rány, musí se celá F1 radikálně přestavět. Piloti musejí svá práva obhajovat. Přísluší jim určité právo spolurozhodování. Dokumenty jim předložené k podpisu obsahují značné nesrovnalosti a šikanování, které by si neměli nechat líbit.
Balestreho postoj za přispění Bernie Ecclestonea je neslýchaný. Jeden ovládá sportovní část, druhý bezostyšně shrabuje procenta z Convention de la Concorde – osm procent prémií a třiatřicet procent z televizních a rozhlasových práv. Aliance těchto dvou pánů od počátku vylučuje jakoukoli opozici. Ke stávce, která vyhnala piloty »na barikády«, by nedošlo bez násobících se omezení. V Kyalami šel pan Balestre tak daleko, že požehnal nelegálnímu odejmutí licencí jihoafrickými pořadateli.
Jezdci na svém stanovisku setrvají. Týmy by se ovšem měly ptát, zda veškeré lidské i finanční úsilí stojí za to, aby se zúčastňovaly šampionátu, v němž skutečný sport stále více ustupuje do pozadí. Už jsem to vícekrát řekl či napsal: stále hlouběji se F1 potápí do bahna bezmocných ambicí a žravosti bez hranic. Tváří v tvář všem těm rozdílným názorům se člověk musí stydět.
Na zasedání výkonného výboru FISA v Paříži týden po Grand Prix Kyalami (28. ledna) tento text zazněl a Balestremu určitě radost neudělal. Francouz se dostal pod bubnovou palbu automobilek, kterým se vývoj v F1 pranic nelíbil, ale jeho snaha ospravedlnit své jednání nedopadla pro něj dobře. Nakonec se spasil „útěkem“ ve formě prohlášení, že superlicence nejsou tím nejdůležitějším bodem na programu dne (přitom byly příčinou celé situace) a po osmi hodinách pouze vynesl tresty: třiadvacet pilotů zaplatí 5000 dolarů, šestice Giacomelli, Laffite, Patrese, Pironi, Prost a Villeneuve o pět tisíc víc. Důvodem byl jejich postoj v loňské Grand Prix Belgie, kde podpořili „vzpurné mechaniky“ a způsobili opoždění startu! Pikantní na celé věci byla ještě maličkost – když si piloti přivedli na jednání vlastního právního zástupce a Lauda pozval předsedu disciplinární komise FISA, Balestre jim účast na setkání prostě zakázal.
… a nakonec mistři právních kliček
Pokud si Balestre s Ecclestonem mysleli, že pokutami zavřeli pilotům ústa, neodhadli jejich odhodlání a překvapivou soudržnost. Pironi, který stál v čele mírně pozměněné GPDA (na krátkou dobu přijala název Professional Racing Drivers Association), nelenil a požádal pařížského právníka Jana Paulssena, aby prověřil jednání šéfa FISA. Ten nemusel ani vyvíjet příliš velkou námahu, aby poukázal na zásadní nedostatek – v dokumentu se hovořilo pouze o udělení pokut, ale nebyla v něm ani zmínka zač a na základě čeho byly uděleny plus čeho se piloti mají vystříhat. Což bylo nezbytné, protože zmíněná šestka k trestu ve výši 10 000 $ dostala ještě podmínečný zákaz startu v pěti Grand Prix s dvouletým zkušebním obdobím. Proto se Paulssen jménem pilotů odvolal k apelační komisi FIA a do doby, než padlo její rozhodnutí – a to většinou trvalo několik týdnů – mohli piloti dále závodit. Další záměr Balestremu nevyšel, alespoň tedy intenzivně tlačil na FIA, aby tento bod projednala co nejdříve.
Poněkolikáté potupený Francouz musel překousnout další neúspěch, když odvolací komise autoklubu JAR dala za pravdu pilotům a krok proti nim posoudila jako neoprávněný. Protest byl uznán, záloha 300 dolarů vrácena a muži kokpitů slavili další úspěch. Jean-Marie tedy změnil taktiku, samozřejmě za podpory nyní už věrného souputníka. Po pařížské schůzce a Ferrariho dopisu mu bylo všechno jasné – to Enzo navedl piloty k rebelii a rozvrací poklidné konání šampionátu. „Je to laciné obvinění, sprostá urážka. To Ferrari zinscenoval tuto otravnou kampaň. Pro francouzský svaz je to skandál, protože jako svých nástrojů využil právě těch pilotů, které jsme do F1 přivedli.“ A Ecclestone mu horlivě přizvukoval: „To, co se stalo v Kyalami, připomíná muže, který vstoupil do banky a požádal pokladníka, aby mu vydal peníze. A když odmítl, sáhl po pistoli. Stejně takovou zbraň měli piloti v Kyalami a neváhali ji použít. Nechali si od Ferrariho poradit, co je možné a co ne. Všechno bylo naplánováno dávno dopředu!“
Apelační komise FIA překvapivě rychle svolala zasedání do Paříže, ale vůbec neměla záviděníhodnou pozici. Na jedné straně Balestre, kterého prosazovala a potřebovala, proti němu piloti mající podporu značné části sponzorů a významných národních automobilových svazů. Snaha zpochybnit oprávněnost zastupování pilotů JUDr. Paulssenem nakonec nevyšla, byť se našlo zpochybnění v případě pověření ze strany argentinského a brazilského svazu. Nakonec se de facto i de jure zahrálo vše do autu – superlicence se stále neřešily, pouze se zpřesnily udělené pokuty. Šest pilotů se zvýšenou sazbou bylo přeřazeno na úroveň ostatních, takže všech 29 „rebelů z Kyalami“ mělo zaplatit 5000 $. Už po prvním rozhodnutí vyjádřila většina potrestaných, že stejně zaplatit nehodlá: Laffite prohlásil, že Balestre od něj neuvidí ani sou, Reutemann varoval, že pokud mladí piloti přistoupí na jednání FISA, mohou se rozloučit s kariérou. Lauda si při svém zdůvodnění rýpl do Balestreho za jeho předchozí narážky kvůli návratu do F1 z důvodu finančních potíží s jeho leteckou společností Lauda Air: „Balestre všude rozhlašuje, že jsem jako majitel zkrachoval, tak teď aspoň uvěří, že na žádné pokuty nemám!“
Mediální dohra
Balestre a Ecclestone se nadále nevzdali eventuality, že by odbojné piloty postupně nahradili. Poukazovali především na to, že největší hvězdy jsou finančně značně zvýhodněny, což F1 škodí. Jako první příklad avizovali vysoké výkupné za Alaina Prosta, kterého od McLarenu přetáhl do svého týmu Renault, v žaludku jim ležela i suma 3,5 milionu dolarů za Laudův návrat. Ecclestone si stěžoval, že z rozpočtu Parmalatu pro tým spolkne Nelson Piquet 2,5 milionu, což je podle něj nestydaté. Za tím se ale spíš skrývala nechuť, že si zmínění jedinci uhryzli ze sponzorského bochníku víc, než bylo zejména Ecclestoneovi po chuti. Jinými slovy, na něj toho zbylo méně.
Média si však diktátorských způsobů Balestreho dobře všímala a sponzoři stále více dávali najevo, že jeho jednání jim vůbec není po chuti. „Balestre se při procesu si piloty dostal do slepé uličky. Obvinění Ferrariho mu dává jen dvě možnosti: buď si obřadně nasadí klobouk a spáchá sebevraždu nebo odloží diktátorské manýry, které nás dávno přestaly zajímat. Musí pochopit, že FISA nebude donekonečna dělat to, co si pan prezident vezme do hlavy. Ono to může jít i bez něj,“ prohlásil významný muž Alec Guiter, manažer koncernu ELF.
Balestre se nepoučil a měl opět okamžitě jasno, jenom zase přehodil výhybku na další kolej. Za všechno mohou novináři. Vůbec nešlo o superlicence, ale o důležitější věci, jenže francouzští zástupci sedmé velmoci všechno špatně interpretovali, ba dokonce záměrně dezinformovali, tak znělo jeho nové vysvětlení. Takže klasická situace: pan prezident byl za liliově neposkvrněného, vinni byli všichni kolem.
Jenže žurnalisté se nedali a okamžitě se dostavila reakce: „My, odborní novináři, se nenecháme panem Balestrem umlčet. Pokud někdo překročil rozumné hranice, pak jste to byl vy, monsieur Balestre. Kdo se postavil v roli samozvaného žalobce před kameru? Kdo házel kýble špíny na zavedené automobilky Renault a Ferrari? Kdo urážel uznávaného Enza Ferrariho? Kdo označil francouzské novináře za lháře? Byl jste to vy, a abyste si situaci ulehčil a zachoval tvář, obviňujete ze všeho tisk. Jak se proláklo, hodláte si svou nedotknutelnost zajistit odejmutím akreditací a novinářských průkazů u těch, kteří vám nejdou na ruku a nesdílejí vaše »pozoruhodné myšlenky«. Ale ani to nám nezabrání v objektivních informacích…“
Na vysvětlenou – v té době podal generální sponzor stáje Lotus, petrolejářská firma Essex žalobu kvůli ušlému zisku ohledně zákazu startu sporné konstrukce Lotus 88 (rok 1981). Francouzský časopis L’Équipe perem šéfredaktora vyslovil názor, že v této při Balestre nejspíš neuspěje, a tak ho sveřepý prezident FISA zažaloval pro urážku na cti, kterou si cenil na milion dolarů. Jenže nepočítal s tím, že Essex celou věc nenechá jen tak. Stačilo pověřit pár detektivů a ti se velice rychle dopátrali zajímavé „maličkosti“ – francouzských okupačních novin Devenir z března 1944. Zajímavý je úvodník, v němž jistý voják SS Jean-Marie Balestre vyslovuje bezmeznou oddanost myšlenkám nacismu a podpoře führera Adolfa Hitlera. Tento objev zveřejnily časopisy L’Équipe a italský Autosprint a obviněný Balestre reagoval další žalobou na obě periodika. Pokusil se situaci vysvětlit poněkud nepravděpodobným argumentem, že šlo o stať objednanou francouzským hnutím odporu, v jehož rámci hrál roli dvojího agenta.
Epilog
Dalo by se říci, že nakonec vše vyšumělo do ztracena. Už při Grand Prix Brazílie, dva měsíce po jihoafrickém závodě, nasadil Balestre výraz kajícníka: „Od jisté doby jsem byl při každé příležitosti znevažován, urážen a zesměšňován, především ze strany pilotů. A protože jsou diváci vždy na jejich straně, propadl jsem i u veřejnosti. Byla to lekce, z níž jsem se poučil. Přepracují návrh licencí podle jezdců a budu si brát k srdci jejich názory. Mám ve FISA ještě silné a hlavně platné slovo; pokud budu chtít, mohu jezdcům pomoci a prosadit snadno jejich názory. Postarám se dokonce o to, aby vznikla komise pilotů se stejnými právy, jako má FOCA.“
Zajímá vás, jak dopadla otázka pokut, které jezdci vyfasovali právě od Balestreho? Do jisté míry symbolicky, oni tvrdili, že je neuhradí a FIA trvala na svém rozhodnutí. Nakonec si je do svých výdajů zahrnuly jednotlivé týmy, takže došlo k tradčnímu naplnění rčení o nažraném vlku a přeživší koze.
Kauzu pilotů později přebily další nemilé jevy toho roku – především to byly tahanice o legalitu monopostů, triky s vodními nádržemi, v neposlední řadě i velké tragédie na závodní trati: v tréninku na GP Belgie zahynul Gilles Villeneuve, na startu závodu v Kanadě mladík Ricardo Paletti a kmotřička smrt v deštivém tréninku na německém Hockenheimringu jen těsně minula Didiera Pironiho; ten se pak po mnoha operacích vrátil do kokpitu F1 už jen při testech. Formule 1 tedy přežila další kolaps, z něhož si obě strany na určitou dobu vzaly ponaučení.