Na svět přišel 20. listopadu 1957 v městečku Gießen (Hesensko). Závodní geny měl v rodině, jeho starší bratr Georg závodil v motokárách, a když i Stefan začal pošilhávat po rychlých kolech, měl materiální základy zajištěné. To se psal rok 1973 a mladík to dotáhl na čtvrté místo v juniorském federálním poháru pořádaném německým automotoklubem AvD. Přes Lucembursko, kde si zapsal do svého deníčku triumf v tamnějším motokárovém mistrovství (1978), putoval do "skutečné" formule: zkušenosti nabyl v závodní škole Waltera Lechnera, pod jejíž hlavičkou se poprvé objevil ve formuli Ford na Hockenheimringu. O rok později (1980) už na vozítku s motorem o objemu 1600 cm3 vyhrává osm z dvanácti závodů a stává se německým šampionem.
O rok později se pokouší sedět na více židlích, ale jeho těžištěm se stává německé mistrovství F3 v týmu Bertrama Schäfera. Z deseti startů vyhrává plnou polovinu, ale to stačí jen na třetí místo v šampionátu. Ovšem v dalším strmém postupu to mladíkovi nebrání, v sezóně 1982 už útočí na vavříny ve formuli 2 v týmu Maurer Motorsport, a ani tady mu nejsou stupně vítězů zapovězeny - dvakrát vyhrává (Silverstone a Pergusa) a celkově čtvrté místo v evropském šampionátu je určitě úspěchem. Zajímavé je, že v rozhovoru pro německý Auto Motor und Sport Bellof prohlásil, že nehodlá spoléhat jen na příjmy ze své sportovní kariéry, a pochlubil se výučním listem v oboru autoklempíř.
Sportovní vozy - Bellofův osud
Už na sklonku roku 1982 si Bellof vyzkoušel sportovní vozy v týmu Kremer Racing při 1000 km na trati ve Spa, kde se střídal s Rolfem Stommelenem (Kremer CK5). Pro rok 1983 už Porsche neváhalo a odmítlo si nechat proklouznout mezi prsty ryzí talent. Bellof v týmu Rothmans Porsche na typu 956 měl za partnera zkušeného Dereka Bella a za jeho asistance vyhrál v MS značek tři závody - na Silverstone, ve Fuji a Kyalami. Prolínání závodů vedlo k omezení jeho účasti v F2, kde startoval víceméně sporadicky. Ještě jedna věc se tohoto roku přihodila a díky ní se Bellof nesmazatelně zapsal do dějin motoristického sportu. Při závodu 1000 km Nürburgring zajel na voze Porsche 956 pole-position časem 6:11,13", což představuje neuvěřitelný průměr 202,073 km/h. V závodě mu časoměřiči "odpíchli" rekordní okruh v hodnotě 6:25,91". Jen pro srovnání, nejrychleji s F1 se na severní smyčce "Zeleného pekla" etabloval Niki Lauda v roce 1975, kdy v tréninku dosáhl výkonu 6:58,6".
Tyrrellův nejmilejší pilot
Ačkoliv byl Bellof u Porsche spokojen, pochopitelně pokukoval po formuli 1. Poprvé usedl na sklonku roku 1983 do monopostu McLaren v Silverstone, kde mu společnosti dělali dva jiní piloti - Ayrton Senna a Martin Brundle. Nakonec z angažmá nebylo nic - tedy jak se to vezme. Oba piloti se sešli v týmu Tyrrell, zejména Němec svou sponzorskou posilou prokázal "strýčkovi Kenovi" velkou pomoc. A nejen finanční - už ve třetím závodě měl na svém kontě bod za šesté místo (Belgie), další dva si připsal v následující GP San Marina v Imole. Soupeři oceňovali jeho precizní a rozvážnou jízdu a o mladíka se začal zajímat motoristický svět.
Deštivá GP Monaca 1984 byla vždy spojována s Ayrtonem Sennou a jeho bravurním výkonem, při němž sahal po vítězství, kdyby kvůli téměř neregulérním podmínkám Jacky Ickx závod nepřerušil. Pozorní diváci si však všimli také Tyrrellu se startovním číslem 4 - Stefan "přežil" úvodní strkanici na startu a z posledního místa se ještě během prvního kola posunul na desáté. Laffite, Winkelhock, Rosberg se museli před Bellofovým uměním sklonit, a v 27. kole předvedl Stefan mistrovský kousek v zatáčce Mirabeau, kde po vnitřní straně mazácky podjel zkušeného Arnouxe. Třetí místo byl stejným překvapením, jako Sennova stříbrná příčka.
Bohužel, známá Tyrrellova aféra všechny tyto výsledky devalvovala. Po vyloučení týmu ze sezóny 1984 pokračoval Stefan v MS značek a podepsal se pod celkový triumf týmu Rothmans Porsche. Když se Tyrrell dokázal vrátit v roce 1985, zdálo se, že Bellofova kariéra pokračovat nebude, protože po boku Brundlea se objevil v úvodní Grand Prix Johansson, ale už v druhém závodě v Portugalsku byl Bellof zpět v týmu a šestým místem po dlouhé době vrátil Tyrrell opět do Poháru konstruktérů (po vyloučení týmu zajel poslední bodovaný výsledek Alboreto v Holandsku 1983). Vrcholné představení si přichystal Stefan do Detroitu. Přestože mu neopatrný týmový kolega Brundle při předjíždění ve 30. kole doslova urval příď, dokázal Němec zvládnout vrtochy poškozeného stroje a jen tři vteřiny mu chyběly ke stupňům vítězů.
Tyrrell byl Bellofem nadšen a častokrát neopomenul zdůraznit, že se jedná o největší talent z německy mluvících zemí od dob Jochena Rindta. Také Bellof byl u bývalého dřevaře spokojen a když se britský tým konečně dopracoval k turbomotorům, zdálo se, že úspěchy budou nadále jen pršet.
Tragická Eau Rouge
1. září 1985 se jel na okruhu ve Spa-Francorchamps sedmý podnik MS značek 1000 km Spa. Protože termín nijak nekolidoval s F1, které Bellof dával přednost, startoval společně s Thierry Boutsenem na voze Porsche 956 týmu Brun Motorsport, který kvalifikovali do závodu třetím nejlepším časem.
V 78. kole se Ickx (Porsche 962C) dotáhl před vlásenkou La Source na Bellofa. Oba krátce předtím vystřídali své kolegy (Mass resp. Boutsen) a plni elánu se řítili do nejnižšího bodu Eau Rouge. Ickx se při sjezdu dostal před Němce a Bellof se pokoušel zůstat v těsném kontaktu, aby na rovince Kemmel mohl opět zaútočit. Přesunul se na trati doleva kvůli lepšímu výjezdu z Le Raidillon, ale lehce škrtl pravým předním rohem o Ickxovu levou zadní partii. Zatímco Belgičanův vůz se roztočil a zůstat stát u svodidel přídí proti směru jízdy, Stefanovo porsche vyrazilo přímo proti svodidlům, prolomilo je a zarazilo se až o druhou řadu bariér. Ickx se dostal ze svého vozu sám, vrak Bellofova vozu začal hořet. Více než deset minut záchranáři a také členové Brunova týmu, kteří k místu nehody doběhli, dobývali bezvládné pilotovo tělo ze trosek, ale i přes bleskový následný transport byl Bellof v nemocnici hodinu poté prohlášen v důsledku těžkých vnitřních zranění neslučujících se s životem za mrtvého.
Bellofův předchozí týmový partner Derek Bell se vyjádřil v tom smyslu, že nehoda byla způsobena nedostatkem Stefanových zkušeností a občasné absence disciplíny v jeho jezdeckém stylu. Angličan se rovněž domníval, že do jisté míry za nehodu nesli odpovědnost i členové týmu. Bell své názory prezentoval při rozhovoru v lednu 2007.
Pořadatelé na znamení smutku a úcty k Bellofovi závod zkrátili o cca 150 kilometrů. Nehoda sedmadvacetiletého Němce završila černé víkendy značky Porsche, neboť 12. srpna, tedy tři týdny před touto tragédií, zahynul v kanadském Torontu Stefanuv krajan a další pilot F1 Manfred Winkelhock, startující v barvách týmu Kremer Racing (Porsche 962C). Kruh se tak uzavřel - na trati, kde tento skromný pilot začínal, se jeho životní i závodní osudy definitivně uzavřely.
Bellof žije dál - nejen ve vzpomínkách
Přímým důsledkem Bellofovy nehody byla neochota týmů F1 uvolňovat své piloty pro závody sportovních vozů, Tyrrell si dokonce do každé následné smlouvy pro své jezdce tuto podmínku prosadil. Podle některých zpráv měl o Bellofa vážný zájem Enzo Ferrari a adresoval Stefanovi nabídku pro rok 1986. Než však mohly seriózní rozhovory začít, Bellof bohužel přišel o život.
Michael Schumacher v rozhovorech označoval Bellofa jako svůj závodní idol, před pěti lety darovala Stefanova rodina několik upomínkových předmětů pro místní muzeum v Gießenu - návštěvníci si mohou prohlédnout motokáru z jeho začátků, závodní kombinézy a přilby z dob působení u Porsche či Tyrrellu. V Oppenrodu najdeme motokárovou trať nesoucí jméno Motorsportarena Stefan Belloff.
V roce 2007 při hlasování 217 pilotů F1 se Bellof dostal na 35. příčku v pořadí nejlepších mužů za volantem monopostů královny motoristického sportu. Dalšího ocenění se mu dostalo před dvěma lety, když byla na Nürburgringu zatáčka Pflanzgartem III přejmenována na Stefan-Bellof-S.
Zda by se tento mnohými uznávaný pilot dokázal propracovat až na trůn formule 1 a dobýt mistrovský titul, to bohužel nezjistíme. Ale i to málo, co v krátkém časovém úseku mohl dokázat nás nutí, abychom na něj nezapomínali.