MUŽ TVRDÉ RUKY
Jméno tohoto rodáka ze Saint-Rémy-de-Provence pochopitelně nebylo fanouškům zvláště francouzského motosportu neznámé. Jean-Marie Balestre (1921-2008) už působil ve FFSA a zastával post viceprezidenta i v CSI, ovšem této funkce se z důvodu nesouhlasu s politikou komise vzdal. Mimoto byl veřejnosti znám i jako prezident Národního svazu týdenního tisku, což mu v budoucnosti mělo přinést nemalé potíže.
Zatím si chystal výchozí pozici pro velkolepé změny, které ihned po svém nástupu oznámil. Ačkoliv se zdráhal uvést FOCA, potažmo Ecclestonea, jako nepřítele, bylo jasné, že dříve nebo později ke střetu dojde. Zabývat se tu strukturálními změnami CSI, které po Balestreho nástupu proběhly, by bylo zcela odlišné téma, takže jen připomeňme, že Balestre přepracoval celou organizaci komise, změnil její jméno na Fédération Mondiale du Sport automobile (FMSA) a vyhlásil jasný program – ozdravit ovzduší F1, kterou podle něj teď už bývalá CSI přivedla na pokraj krachu.
Jak Balestre tvrdil, šlo mu především o odstranění archaického a byrokratického vnímání sportu, opakovaně prohlásil, že se nebrání debatě s FOCA, a záhy také ukázal, že to s očistou nejprestižnější kategorie myslí vážně. Absolutní novinkou byla povinnost týmů nahlásit do určeného data před nastávající sezónou fixní jezdecké sestavy, které se po celý rok nesměly měnit (s výjimkou force majeure, tedy zásahu vyšší moci). Stáje také musely dodat do sídla FMSA specifikace monopostů, s nimiž hodlají závodit. To vše bylo podmíněno částkou 30 000 dolarů, která by v případě porušení kterékoli podmínky propadla. Můžeme si položit otázku, proti komu byly tyto úpravy namířeny nebo zda byly myšleny skutečně jako pokrokový čin: v prvním případě se tvrdilo, že jde o zamezení živelného vstupu nezkušených pilotů do F1 a nahodilých účastí, ovšem nezabránilo se tím angažování „platících“ pilotů, kteří si ještě nevydobyli patřičné ostruhy. Smysluplnější bylo vypracování seznamu náhradníků, pořízeného na základě předchozích výsledků v oblasti motoristického sportu. Tady zaznamenal Ecclestone první políček, protože v minulosti se odmítal zabývat piloty, kteří neprojevili loajálnost či přímo nebyli členy „jeho“ FOCA (pochopitelně kromě renomovaných týmů). Takoví Merzario nebo Rebaque by o tom mohli vyprávět…
Předložení plánů monopostů zase mělo přistřihnout křídla konstruktérům, aby v sezóně nevytvářeli kreace, vedoucí k protestům a změnám pořadí jednotlivých závodů. FMSA pochopitelně vyhlásila nesmiřitelný boj nepředpisovým vozidlům, na lednové pracovní schůzce nastínila tříletý výhled týkající se technických pravidel. Ostatně v tomto směru musel Balestre hasit první požár. CSI si byla vědoma toho, jak například Lotus v roce 1978 udělal mistrovství světa příliš jednoznačné, proto se pokusila prosadit nařízení o zákazu těsnicích lišt. Těmi už nesměly být monoposty od 1. ledna 1979 vybaveny. To, jak „vážně“ byla CSI chápána ze strany FOCA, dokládá dopis s lakonickým sdělením, že týmy sdružené pod tuto organizaci avizovanou úpravu pravidel prostě neberou na vědomí.
Balestre nepotřeboval při svém nástupu na scénu zásadní rozkol, a tak pouze nařídil omezení takzvaných „minijupes“, jak se lištám říkalo, s tím, že definitivně jim odzvoní v první den roku 1981. Šéf FMSA také oznámil tvrdý postup proti „nebezpečným“ pilotům – což byla zřejmá reakce na tragickou Petersonovu nehodu v Monze 1978. Práci měla začít speciální komise se zvýšenou pozorností týkající se právě startů. Balestre dokonce vypracoval jakýsi předběžný sazebník finančních postihů za jednotlivé prohřešky. Efekt to mělo téměř okamžitý – zejména zástupci FOCA mu začali říkat „policajt s pokutovým blokem“. Na závěr schůzky neopomněl Balestre zdůraznit, že: „… FMSA se těší plné důvěře FIA, která ji bude chránit proti výpadům FOCA. Zvláště proto, že FMSA hájí zájmy automobilového sportu, nikoli jeho obchodní aspekty“.
V zájmu objektivity přiznejme, že některé kroky nového vládce FMSA nebyly zrovna promyšlené a dokonce jejich prosazení, byť krátkodobé, postrádalo smysl. Mezi ně se řadila i klauzule, že pokud by nováček či debutující tým, nastoupivší uprostřed sezóny, dokončili první závod mezi nejlepšími šesti, nebyli by bodově ohodnoceni. Proti tomu se zvedla pochopitelná vlna kritiky, že taková praxe spíš nově příchozí odradí než aby je podpořila v úspěšně započaté cestě. Zrovna tak nebyla nijak nadšeně přijata oprášená novinka o pouze určitém počtu započtených nejlepších výsledků. Na podobnou věc doplatil v roce 1964 Graham Hill, když si musel odečíst dva body za nejhorší výsledek v sezóně a tím přišel o titul mistra světa. A jako spíš úsměvný hřích FMSA se jeví skutečnost, že jaksi zapomněla oznámit změnu v hodnocení Poháru konstruktérů: od roku 1979 byly výsledky více vozů jedné značky sčítány, nikoli započítán jen ten nejlepší.
CAUSA WATSON
Už v prvním závodě sezóny mohl Balestre ukázat, jak si své novinky představuje v praxi. Závod byl poznamenán kolizí Schecktera a Watsona, přičemž za viníka byl označen reprezentant Severního Irska. Tři vozy byly zničeny, lehce zraněn Piquet (noha) a Scheckter (vymknuté zápěstí) a Balestre zuřil. Na místě chtěl Watsona suspendovat, ale Ecclestone hbitě pohrozil, že v tom případě nenastoupí týmy FOCA k opakovanému startu. Jenže šéf FMSA se nevzdával – hodlal prosadit aspoň dodatečné potrestání (jako v případě Patreseho po Monze 1978), ovšem tentokrát se týmy a piloti postavili za Watsona. Balestre nakonec napařil prvnímu jezdci McLarenu pokutu 3000 $, kterou však nemínil uhradit ani pilot, ani tým, protože se a) nedopustili žádného přestupku, neboť dle jejich posouzení šlo o závodní kolizi a b) pokutu vidí jako Balestreho iniciativu a snahu se zviditelnit. Už to vypadalo, že se sezóna zhroutí hned na začátku, když došlo k nečekanému rozuzlení. Už v dějišti Grand Prix Brazílie, druhého závodu sezóny, přišlo oznámení, že argentinský automobilový klub ACA přebírá finanční závazky za Watsona a pokutu uhradí. Právě ten ACA, jemuž před dvěma lety FOCA notně ztrpčila život, zachránil týmy pod tuto organizaci spadající od propadnutí finančního vkladu. To by totiž v případě bojkotu brazilské Grand Prix mohlo být uplatněno.
Po Grand Prix Brazílie se v půli února zástupci FOCA sešli v Modeně a oznámili, že budou požadovat samostatnost, protože FMSA je zdrojem: „… nejistoty, způsobené improvizacemi nového předsedy komise Balestreho.“ Ecclestone sázel na obvyklou kartu, kterou vynesl už v minulosti – jenže Balestre nebyl ze stejného těsta jako nevýrazná CSI a kontroval obdobným způsobem jako Bernie.
PÁNOVÉ, SMIŘTE SE!
Balestre rozuzlení Watsonova případu a následné jednání FOCA chápal jako osobní pohanu. V dubnu proto vydal tiskové prohlášení a vypočítal všechny Ecclestoneovy „aktivity“, zejména podrobil kritice jeho kontrakty s majiteli závodních okruhů, svévolné rušení nebo změny existujících smluv a neustálé ohrožování existence šampionátu F1 v podobě případných bojkotů. Navíc vytáhl z rukávu první eso a zaútočil na citlivé Ecclestoneovo místo – zpochybnil konání Grand Prix USA v Long Beach, na kterém měl Ecclesone společně s promotérem Chrisem Pookem osobní zájem. Balestre jako důvod uvedl, že tamní pořadatelé (údajně na pokyn Ecclestonea) ignorovali připomínky bezpečnostních komisařů FMSA.
Krize dostupovala pomalu nebezpečné úrovně, a tak se ozval muž, který v té době byl skutečnou legendou nejen formule 1, ale automobilového sportu vůbec – Enzo Ferrari. Obě znesvářené strany pozval na poradu do Maranella se snahou je přimět k jednání a vyjasnění si konkrétních pozic, ale setkání se zvrtlo v osočování. Ecclestone prohlásil, že pokud má někdo vůbec právo mluvit do F1, tak je to jen a pouze on; FMSA nechť dál stojí na galerii a stará se o měření aut. Vzápětí prohlásil, že s definitivní platností požádá o nezávislost na FIA a vytvoří organizační výbor, zabývající se všemi aspekty týkajícími se F1, kterou tak de facto hodlá převzít.
potom... ale to bychom předbíhali (foto: Red Bull Racing)
Kdyby proti němu stáli zástupci CSI, z nichž některé takové jednání dokonce dovedlo k rezignaci, asi by sklonili hlavu a ustoupili. Jenže teď tu byl Balestre a to nebyl žádný ustrašený otloukánek. Zdůraznil, že Formule 1 patřila, patří a patřit bude FIA, a pokud si chce pan Ecclestone udělat vlastní „zábavu s autíčky“, nechť je ctěná libost, ale nikoli pod názvem F1. Rovněž dodal, že pořadatelé se budou řídit předpisy vyžadovanými FMSA, což platí právě v případě pana Pooka a potažmo Grand Prix USA západního pobřeží. Právě pořadatelé Long Beach potřebovali kvůli smlouvám posunout termín konání závodu v roce 1980 a Balestre jim dal najevo, že pokud odmítají respektovat práci FMSA, nebudou mít s termínem vůbec žádné potíže – protože jim závod prostě zruší.
Frustrace byla velká a dokládá ji jedna příhoda, k níž došlo v následující Grand Prix Monaca. Niki Lauda, takto pilot Ecclestoneova týmu Brabham, ignoroval v první fázi závodu modré vlajky, což nakonec vyústilo v kolizi, při níž na něj najel nedočkavý Didier Pironi. Pochybení dvojnásobného mistra světa bylo evidentní, proto Balestre vpadl do depa Brabhamu a hodlal Ecclestoneovi oznámit, že Rakušan se může těšit na potrestání. Nestačil však ani začít a Malý Napoleon ho nechal odtáhnout vlastními mechaniky. Nakonec z toho Lauda vyšel bez trestu.
CHYSTÁ SE ZÁNIK F1?
Ještě jedna věc pila Balestremu krev – jmenovala se Procar 79 a byla součástí doprovodných závodů osmi evropských cen. Za tímto seriálem, jehož vznik byl zahalen do určitého závoje tajemna, zejména co se týkalo homologace vozů BMW M1, s nimiž měli vybraní jezdci závody absolvovat, stáli šéf sportovního oddělení BMW Jochen Neerpasch a Bernie Ecclestone. K existenci a fungování Procaru se brzy určitě vrátíme, teď si jen řekněme, že nebyl přijat jednomyslně a někteří potenciální účastníci byli proti. Spor nastal před Grand Prix Francie, kdy Balestre manifestačně prohlásil, že odmítá hostit na domácí půdě nějaký „tyjátr“ a Procar se tedy v Dijonu nepojede. Ecclestone vytáhl svůj obvyklý, snad i poněkud obehraný, ale pořád fungující trumf – pokud se nepojede Procar, neuvidí diváci na trati ani týmy FOCA. Pořadatel k Balestrově nelibosti i tentokrát nátlaku ustoupil.
Jestliže v tomhle případě Ecclestone triumfoval, pak možná jen proto, že se Balestre chystal na letní kongres FIA, na němž hodlal předložit změny technických pravidel, včetně tolik diskutovaného zákazu těsnicích lišt. K tomu také skutečně došlo, ovšem způsobem, jaký později vyvolal jednu z největších krizí v F1. Balestre měl za to, že jde pouze o připomenutí posunutého rozhodnutí bývalé CSI, které na začátku tohoto roku, tedy1979, revidovala nově přetvořená FMSA. U tohoto bodu tedy nebylo vysloveně řečeno, že jde o rozhodnutí FMSA, čehož tak právy protřelý jedinec, jakým Max Mosley bezesporu je, později náležitě využil. Oficiálně byl odsouhlasen i piloty a zástupci FOCA zesměšňovaný „sazebník pokut“, který pamatoval i na takové maličkosti, jakým je nedostavení se ke slavnostnímu rozdílení cen. Ani to se v minulosti bez výjimky nedodržovalo. Důležitější bylo, že přísně měla být pokutována neúčast na povinném předzávodním briefingu, a to dosti citelně – to je další z položek, které povedou v blízké budoucnosti k dramatické roztržce. Balestre šel dokonce tak daleko, že hodlal nařídit, aby z oficiálních názvů týmů zmizela jména sponzorů, neboť: „… jsme tu kvůli závodění a ne jen pro peníze, nebo snad ano?“ Dá se domyslet, jak na to reagoval Ecclestone…
Ten měl ale hlavu těžší ne kvůli tomu, zda se budou týmy ve startovních listinách v dalších letech uvádět s mecenáši nebo bez. Grand Prix Francie s velkou slávou vyhrává Renault poháněný turbomotorem, ona vysmívaná „čajová konvice (to proto, že většinu tréninků či závodních pokusů končila předčasně vedle trati nebo v boxech zahalena oblaky bílé páry). Francouzi naznačili nový směr, navíc pomalu začali rozšiřovat zázemí teď už mírně přejmenované Fédéradion Internationale du Sport Automobile (FISA); Balestre se brzy bude moci opřít nejen o Ferrari a Renault, ale do hry mu přibude další automobilka Alfa Romeo, a pořád to nemusí být konečné číslo. Jak se blíží začátek roku 1980, je stále více jasné, že tentokrát bude střetnutí ještě tvrdší, ne-li úplně finální.
Příště: Otevřená válka
Předchozí části: 1. díl, 2. díl (Napětí narůstá)