Narodil se v přístavním městě Marseille, přesněji v Bouches-du-Rhône. První kroky v automobilovém světě udělal poměrně pozdě – až ve svých třiceti letech si pořídil závodní vůz Cisitalia a pustil se do tehdejší formule 2. Záhy ukázal, že mu točení volantem a správné přidáváni plynu jde velice dobře – výhry v Angoulême a Commingues vzbudily pozornost samotného Amédéa Gordiniho, který ho získal pro svou značku. Manzon se mu odvděčil vynikajícím výkonem opět v Angoulême následujícího roku, zajel nejrychlejší okruh a vedl, jenže v posledním kole kvůli mechanické závadě klesl na třetí místo. V roce 1949 si už do třetice vedl skvěle znovu v Angoulême a zkompletoval zde svou „medailovou“ sbírku – dojel druhý za krajanem Mauricem Trintignantem, stejný výsledek pro něj znamenal závod v Lausanne, tam nestačil pouze na Raymonda Sommera. Maličké odskočení na Golden Bowl v Montlhéry za volantem Simcy sport mu vyneslo zlatý věnec.
Když FIA vyhlásila oficiální mistrovství světa F1, Manzon a Gordini u toho nesměli chybět. Robert však na svůj debut nevzpomínal v dobrém – v Monacu byl jedním z těch, kteří v prvním kole na nábřeží uvízli v hromadné nehodě a závod pro ně skončil. Chuť si napravil prvním bodovaným místem ve Francii, předposledním závodě v sezóně, protože Gordini všechny Grand Prix neobsazoval. Manzon tak sklízí úspěchy ve finančně méně náročné F2 (vítězí v Périgeux či Mettet). Obdobné to je i o rok později: znovu vyhrává v Mettet, zatímco v F1 – ačkoliv je přihlášen ke všem závodům s výjimkou Indianapolisu – se mu nedaří. Gordini se ztrácí v závodním poli a Manzon je nejlépe sedmý na obtížném Nürburgringu.
Určitý zlom pro Gordiniho znamená rok 1952 – vozy závodí podle specifikace F2 a Amédéé už bez svazku se Simcou má vůz na mnohem vyšší úrovni. Odráží se to i ve výsledcích – Robert (jemuž sekundují v týmu střídavě Behra, Trintignant či Princ Bira) zapisuje do svého závodního deníku první umístění na stupních vítězů – v Belgii před ním zůstávají jen Ferrariho hvězdy Ascari a Farina. Další dva bodové zisky ve Francii a Holandsku mu vynesou nejlepší umístění v konečné klasifikaci šampionátu.
Jako poněkud kontroverzní rozhodnutí se může jevit jeho volba o rok později – ale Manzon si byl vědom převahy stáje Ferrari a proto po úvodní Grand Prix Argentiny, kde se vypracuje na druhé místo, ale upadne mu kolo, opouští F1, s ní i Gordiniho a zaměřuje se v týmu Lancia na sportovní vozy. Odtud také pramení jeho kontakt s Louisem Rosierem, který ho přivede pro sezónu 1954 ke svému týmu Ecuire Rosier disponujícím vozy Ferrari. Robert v tomto prostředí začíná opravdu výborně – na domácí půdě si zopakuje své nejlepší umístění v F1, ovšem tím také jeho úspěchy pro tento rok končí. Sice dopadá lépe než jeho týmový šéf, ale i tak je pro něj sezóna zklamáním, protože se mu nepodaří prorazit s velice kvalitním vozem.
V roce 1955 se mu podařilo ve velice náročném podniku Targa Florio dojet na třetím místě, ale roky 1955/1956 ve znamení návratu k týmu Gordini jsou pro Manzona bojem na ztracených pozicích. Typ Gordini T16 se Amédému příliš nepovedl, ani následující T32 (s níž jezdil Robert v roce 1956) nedosáhla na lepší umístění než dvě devátá místa ve Francii a Anglii. To bylo pro Roberta po vítězství v nemistrovském závodě v Neapoli (květen 1956) značné zklamání (i když se v tomto závodě právě s typem T16 loučil). Manzon se rozhodl svou aktivní kariéru ukončit – poslední závod, který v F1 jel, byla italská Grand Prix 1956.
Robert Manzon se zapsal do historie ještě jedním počinem – v roce 1962 za podpory Juana Manuela Fangia, Paula Frère, Louise Chirona a Nina Fariny ustavil Club des Anciens Pilotes de F1 (Klub bývalých pilotů F1). Zemřel v nedožitých 98 let ve svém sídle v Cassis.
Robert Jean Joseph Manzon
* 12. 4. 1917 (Marseille)
+ 19. 1. 2015 (Cassis)
Absolvoval 28 Grand Prix (v dalších pěti nestartoval)
1950 - 1951 Simca Gordini
1952 - 1953 Gordini
1954 Ferrari (Ecuire Rosier)
1955 - 1956 Gordini
Získal 16 mistrovských bodů
Nikdy nevyhrál mistrovský závod, nezískal nejrychlejší kolo ani pole-position
2 x vystoupil na stupně vítězů (0 – 0 – 2)
5 x se objevil na bodované pozici.
Umístění v MS:
1950 3 b. 17. místo
1951 bez bodového zisku
1952 9 b. 6. místo
1953 bez bodového zisku
1954 4. b 15. místo
1955 bez bodového zisku
1956 bez bodového zisku