… NA POKRAČOVÁNÍ
Dovolme ještě předtím, než se objevíme ve virtuálním knihkupectví, jednu malou odbočku. V Československu byl tehdy velice oblíbený fenomén čtení na pokračování. Těžko říci zcela odpovědně, odkud se takový nápad vzal, traduje se, že tenhle časopisový bonus je nápadem legendárního Jaroslava Foglara. Ne že by se některé stati na pokračování neobjevovaly, těch bylo naopak víc než dost.
Ale ona nadstavba, kdy si po několika týdnech můžete z časopisů (ale i novin) sestavit novou knížku, to už mělo své kouzlo a nádech tradiční česk(oslovensk)é snahy sbírat. Znali jsme to z ABC, Mateřídoušky, Ohníčku, Pionýrské stezky, Junáka, Vpředu, Ahoje na sobotu, VTM, Rudého práva, Práce, Lidové demokracie… mám pokračovat? Samozřejmě ani motoristické časopisy nezůstaly stranou, ale prim v těch „efjedničkových“ bezpochyby hrála MOTORistická současnost. Od roku 1973 se pravidelně v každém čísle objevovaly čtyři listy tvořící později zajímavou knihu ve čtenářsky příjemném formátu A5. A nešlo o tituly ledajaké. Konečně, posuďte sami:
1973 – Můj rychlý Jackie (Ellen Seekart)
První „román na pokračování“ byl ještě volen v duchu opatrného pokusu; prožíváme příběh fiktivního pilota Jackieho Seekarta, naivního malíře a účastníka kolotoče F1. Nelze ho však i přes takřka shodné jméno zaměňovat s Jackie Stewartem. Už tady je využito nemalého množství informací ze zákulisí F1 a dalších podniků (Le Mans). Pro ty, kteří náhodou neměli možnost se dopracovat k původní verzi na pokračování bylo v příloze Grand Prix Sport 2/84 otištěno II. vydání. Ovšem to už do knihovny zařadit nešlo.
1974: Říkají mi Jacky (J. M. Bents)
V šesti pokračováních se fanoušci F1 dočkali zajímavého portrétu nejúspěšnějšího belgického pilota Jacquese Bernarda „Jacky“ Ickxe. Vyprávění je poskládáno z rozhovorů a dobových statí, proloženo komentáři dvojnásobného vicemistra světa a pilota stájí Brabham a Ferrari. Menší atraktivita byla dána možná tím, že čtenáři čekali tradiční životopis, a tento případ se mu rozhodně nepodobal.
1975: Miláček François (Henri Devos)
Na rozdíl od předchozího počinu jde tentokrát o skutečně detailně ztvárněný životní příběh jednoho z nejobdivovanějších pilotů (F1News přinesly jeho profil). Francouz Cevert se těšil velké přízni zvláště u fanynek a kdyby se měl sestavit přehled nejžádanějších fotografií v inzertní rubrice MOTORu, mezi piloty F1 by určitě dominoval. Podstatná část je komponována v duchu vyprávění samotného Ceverta, vzpomínajícího půl roku před svým tragickým skonem na úspěchy, prohry, soupeře i přátele.
1976 – 1977: Juan Manuel Fangio (J. M. Bents)
Pokud mohu být poněkud nekritický, řekl bych, že jde o vůbec nejobsáhlejší knihu o pětinásobném mistru světa F1 vydanou u nás, a troufám si říci, že ji doposud nic nepřekonalo. Detailní popis kariéry „křivonožky“ Juana od jeho počátků v rodné Balcarce až po nejslavnější triumfy je doplněn o nemalý počet fotografií, z nichž některé byly údajně poprvé zveřejněny až v této edici na pokračování. Repríza seriálu v Grand Prix Sport 1/1985 byla cennou relikvií pro ty, kterým původní vydání uniklo, bohužel daleko méně atraktivní a po obrazové stránce mnohem chudší.
1978 – 1980: Muž bez cestovního pasu (J. M. Bents)
Enzo Ferrari byl vždy vděčným námětem pro publicisty na celém světě. Osamělý patriarcha, jak byl často nazýván, za svých 90 let na tomto světě prošel mnoha těžkými peripetiemi a prohry byly stejně časté jako triumfy. Titul se skládá z několika kapitol, z nichž je jedna věnována Ferrariho nejoblíbenějšímu pilotu krajanu Lorenzo Bandinimu (do roku 1978, tvrdí se, že později se na stejnou úroveň dostal i Gilles Villeneuve). Poslední část nebyla čtenářům MOTORu neznámá, protože si ji mohli přečíst už téměř čtyři roky předtím – v druhém čísle ročníku 1977 pod názvem Běda tomu, kdo upadne v Maranellu v nemilost.
1980 – 1981: Život a smrt rychlých mužů (Nina Rogliani)
Poslední dva švédští piloti F1, kterým bylo přáno slyšet na nejvyšším stupínku národní hymnu. Ronnie Peterson a Gunnar Nilsson byli přátelé a soupeři a jejich pobyt v F1 je v této knize podrobně popsán. Dostane se ale i na drobné črty dalších závodníků, například Jo Sifferta. Osudy švédských hvězd F1 byly rovněž zopakovány v příloze Grand Prix Sport (1/84), ale s mnohem menším počtem obrázků.
1984 – 1986: Rychlý muž na pomalé židli (Nina Rogliani)
Nezapomenutelný Clay Regazzoni rok po své havárii v Long Beach napsal knihu E‘ questione di cuore (Věc srdce, 1981), na níž spolupracoval italský novinář Cesare de Agostini. O jejích kvalitách svědčí i fakt, že získala prestižní novinářské ocenění. MOTOR nebyl první, kdo ji u nás uvedl, v klasickém stránkovém provedení ji krátce po vydání v Itálii otiskoval slovenský Stop! pod názvem Vec srdca. Coby román na pokračování v české verzi byla rozsáhlejší a byly do ní zařazeny i zdánlivě odtažité literární vsuvky.
1986 – 1987: Říkají mi Niki (J. M. Bents)
Prakticky bezprostředně po Laudově havárii, hned v následujícím ročníku MOTORu (1977) začal vycházet na dvojstraně seriál NIKI, mapující kariéru mistra světa 1975. Začátek obstarala zmíněná nehoda, pak spolu s Laudou procházíme jeho závodní životopis od roku 1970 až do zisku titulu. Pak stať trochu násilně končí, prakticky bez vysvětlení (číslo 10). Po téměř deseti letech byla připravena jako tradiční knižní příloha, tentokrát v podstatně rozšířené podobě a doplněná o Laudův návrat do F1 (1982 – 1985). Procházíme s tehdy už trojnásobným mistrem jeho kariéru, dotkneme se i fungování letecké společnosti Lauda Air a dozvíme se i něco názorů na jeho soupeře.
1988 – 1990: Mistři světa F1 (J. M. Bents, N. Rogliani)
Přehlídka jedenadvaceti šampionů F1, kteří v letech 1950 – 1986 zasedli na automobilový trůn. Nelze říci, že by šlo o vyčerpávající přehled jejich kariér, u některých jde třeba jen o vylíčení jednoho důležitého závodu. Pro kompletaci této knihy je využito článků, které byly již dříve otištěny ať už přímo v MOTORu nebo jeho přílohách.
1983 – 1991: Kdo je kdo v automobilovém sportu (Miloš Kovařík) - nedokončeno
Od prvního čísla ročníku 1983 dostali čtenáři navíc ještě dalších osm stran formátu A5 (ve dvou případech dokonce šestnáct) majících více než smělý cíl. Tehdejší šéfredaktor Kovářík se pokusil vypracovat co nejpodrobnější přehled pilotů všech oblastí – tedy od formulových vozů přes silniční závody, rallye, dragstery až po autokros. Že tím pádem šlo o publikaci poněkud zkratkovitou je nasnadě, ale i přesto se záměr stal olbřímí a brzy bylo jasné, že přesáhne možnosti časopisu, ale i doby – vždyť například Gerhard Berger v době, kdy se na něj dostalo, teprve začínal své krůčky v F1 a v době, kdy seriál končil, už byl známým pilotem. Seriál po 640 stranách skončil nikoli proto, že by autor neměl sílu na jeho dokončení, ale kvůli zániku MOTORu samotného. Pokud lze něčeho želet, pak že Kovářík na tento unikátní počin opravdu nesehnal nakladatele. Všemohoucí ruka trhu se tentokrát natáhla poněkud jinam.
Pokud vám nesedí všechny letopočty, je nutné si uvědomit, že v MOTORu nevycházely pouze formulové knihy na pokračování. Ale z důvodu kompletnosti se zmíníme i o dvou z jiného fochu, protože něco málo s F1 společného mají – autory.
1977 – 1978: Rychlostní zkouška (Luboš Pecháček)
Pokud si vybavíte ony pozdní nedělní večery, kdy jsme čekali na záznam Grand Prix, musí se vám nutně vybavit i hlas Luboše Pecháčka. Že tento moderátor byl i autorem dokazují stati v různých časopisech a pak také tato kniha z prostředí rallye. Jde o příběh fiktivní manželské dvojice patřící do velké rodiny amatérských svazarmovských jezdců, která se musí přenést přes nejednu těžkou ránu osudu. Zajímavostí je, že původní název zněl Rychlostní vložka (tak se skutečně dříve nazývaly dnes dobře známé „erzety“), ale redakci MOTORu název až příliš korespondoval s jistým zbožím určeným pro ženy. I tak humorné případy se občas řešily.
1981 – 1982: Má vzpomínka je Bugatti (Miloš Kovářík)
Život naší první dámy motoristického sportu Elišky Junkové-Khásové vyšel v roce 1972 a jen se po něm zaprášilo. A protože ediční plány byly více než ošidné, vyřešil autor knihy její druhé vydání díky své činnosti v MOTORu originálně – otiskl ji na pokračování. Bohužel ji musel částečně zkrátit, což se odrazilo ve vypuštění úvodu popisujícím Eliščino dětství.
NEJEN MOTOR:
1976 - Šíleně rychlá kola (Edmund Koukal)
Nejsem si vědom toho, že by o F1 vycházela nějaká kniha na pokračování někde jinde – právě s jedinou výjimkou v případě časopisu VTM (Věda a technika mládeže). Uznávaný publicista Edmund „Edy“ Koukal, jehož jméno už známe ve spojitosti s Pionýrskou stezkou, zde vylíčil poslední dny Jochena Rindta před jeho tragickou smrtí na Monze, druhá část knihy je věnována Niki Laudovi, graduje jeho nehodou na Nürburgringu a konečným soubojem o titul v Japonsku. V textu je několik drobných nepřesností, které jsem opravil v připravovaném II. vydání. To však zůstalo jen u grafické předlomené verze – opět se ukázalo, že vydavatelé dnes nehledí na atraktivní titul a spíš dávají přednost podivným publikacím typu TOP 20 pilotů F1, jejichž úroveň co do kvality značně kulhá a nese známky omílání něčeho už mnohokrát řečeného.
Ještě je nutné si připomenout i několik seriálů ve Světu motorů, ať už šlo o Jima Clarka nebo Jackie Stewarta. V obou případech to však bylo čtení na pokračování, zabírající jednu či dvě stránky obvyklého formátu časopisu. Nemělo tedy onu kouzelnou podobu případné další knihy, kterou si čtenář musel sám sestavit a nechat svázat.
KNIHY:
Jak mi to jenom dovolilo mé skrovné finanční konto, běhal jsem a sháněl o F1, co se dalo. Nemálo publikací ale přistálo v mé knihovně až daleko později, díky antikvariátům či internetovým burzám. Přesto si troufám tvrdit, že s největší pravděpodobností nemohu předložit vyčerpávající výčet toho, co jsme za socialismu měli k dispozici. Proto spoléhám na tradičně výbornou diskusní skupinu F1News, která případně doplní to, co zde chybí. Nuž tedy, teď už přímo vejděme do světa knih brožovaných či vázaných.
Vše kromě svého života (All but my life) - Stirling Moss a Ken W. Prudy. Vydala MF – Edice 13 (1967)
Mladá fronta občas vybočila z dobrodružně romantického tématu, opustila starostlivé zásobování dospívajících dívek patřičnou literaturou a sáhla po zajímavém titulu i pro muže nasávající oktanovou vůni. To je právě případ vyprávění o nejznámějším vicemistru světa. Čtyřikrát skončil Moss v šampionátu druhý, než mu osud postavil do cesty nemistrovský závod v Goodwoodu a nehoda v tomto klání de facto skončila jeho bohatou kariéru. Jako spoluautor je uveden známý britský motoristický novinář.
Grand Prix, kniha o automobilových závodech (The International GRAND PRIX book of MOTOR RACING) - uspořádal Michael Frewin. Vydala Olympia (1968)
Uvolňující se doba kolem roku 1968 měla za důsledek i přítomnost této publikace, vydané v roce 1965 nakladatelstvím Leslie Frewin Publisher Limited. Šlo o sbírku črtů a postřehů, v nichž má své místo i F1. Sestavil ji režisér reklamních a dokumentárních filmů, jenž sáhl po statích renomovaných novinářů (nám už známý Ken Prudy či Denis Jenkinson) a také výpovědích samotných pilotů (Tony Brooks, Innes Ireland, Jim Clark, Jack Brabham, Enzo Ferrari). Najdeme zde pestrou všehochuť rychlých kol, obvyklou směs v níž nechybí dragstery, slavných 500 mil INDY či 24 hodin Le Mans. Knihu přeložil a svými statěmi doplnil Miloš Skořepa, s jehož jménem se rovněž ještě setkáme.
Mistři za volantem, kniha o automobilových závodnících – Miloš Skořepa. Vydala Olympia (1969)
Pocta mistrům volantu a do jisté míry volné pokračování předchozího titulu, který pro vydavatelství Olympia sepsal další úspěšný autor a historik Miloš Skořepa. Vedle jedenácti mistrů světa F1, kteří dobyli své vavříny v letech 1950 – 1967, plus „věčně druhého“ Stirlinga Mosse tu najdeme i profily mužů, jejichž kariéra kulminovala v době před vznikem oficiálního mistrovství světa F1.
Svět F1, kniha o Grand Prix (Einer von ihnen: Jochen Rindt) – Heinz Prüller. Vydala MF – Edice 13 (1970)
Další publikace o Rindtovi, tentokrát z pera významné osobnosti rakouské novinařiny. Vídeňák Heinz Prüller se řadí mezi špičku autorů spjatých s F1, tato kniha se u nás objevila díky jeho přátelství se zmíněným Edy Koukalem (on a Ludvík Reimann ji přeložili). O něco výše uvedená Koukalova kniha Šíleně rychlá kola je vlastně neoficiálním pokračováním této publikace.
Vozy velkých cen – prof. ing. dr. Boleslav Hanzelka. Vydalo SNTL (1972)
Publikace na technické bázi je prvním velkým průřezem technické stránky formulového sportu. Už tato skutečnost naznačuje, že autor nelpí jen na nejprestižnější kategorii, ale věnuje se i nižším formulím. Kniha v atypickém formátu A4 naležato se poprvé objevila v roce 1972 v rozsahu 252 stran, 191 obrázků a 41 tabulek, z nichž zejména kresby Václava Krále na křídovém papíře byly velice atraktivní. Není divu, že po roce následoval dotisk titulu, což nebývalo u publikací tohoto typu obvyklé. Ani to však neukojilo hlad fanoušků, takže v roce 1974 byla vydána aktualizovaná verze (258 stran, 200 obrázků), oproti prvnímu vydání rozšířená o ročník 1972.
Dějiny automobilových závodů – Miloš Skořepa. Vydala Olympia (1973)
Opět se setkáváme s Milošem Skořepou, který v rozsáhlém díle popsal vývoj všech motoristických oblastí. Kvůli tomu může působit kniha poněkud zmateně, protože se v jednotlivých kategoriích vrací v čase zpět, jednotlivé oblasti nejsou uvedeny v celku, ale to je věc názoru. Ve své době se tato kniha mohla považovat za jakousi „bibli“ motoristického fanouška, neboť vedle velkého popisu jednotlivých závodů obsahovala i rozsáhlou statistickou část.
Dejiny automobilových pretekov – Miloš Skořepa. Vydal Šport, Bratislava (1980)
Slovenské vydavatelství Šport po sedmi letech znovu vydalo Skořepovy Dějiny automobilových závodů, jen českým příznivcům nesmělo vadit, že jsou ve slovenštině. Dodnes si vzpomínám, jak jsem napsal snad naivní dopis do Olympie s dotazem, zda bude i česká verze. Možná někoho překvapí, že to dopadlo jako dneska, i když tehdy bylo nutné napsat dopis – bez odpovědi. Slovenská verze je rozšířená až do roku 1978, a to ve všech uvedených kategoriích.
Devět rychlých mužů – Miloš Kovářík. Vydal Novinář (1980)
Tato brožovaná publikace by se dala nazvat – nic nového pod sluncem. Jde o již publikované články z časopisu MOTOR, konkrétně o sedm pilotů F1 (Clark, Fangio, Stewart, Rindt, Surtees, Hill, Peterson), k nimž je přiřazen životopis Itala Achille Varziho. Ten byl použit z ročenky Grand Prix je náš život, vydané nakladatelstvím Gong u příležitosti mezinárodní výstavy Rychlá kola, pořádané v roce 1969 v Praze. Posledním do počtu je vynikající sovětský jezdec rallye Statis Brundza (z dnešního pohledu nutno dodat Litevec). Ani v této knize nechybí statistické údaje včetně přehledu všech mistrů světa F1 do roku 1979.
Velké závody – Miloš Kovářík. Vydal Novinář (1982)
Další z brožur, jejichž náplň je různorodá, ale najdeme zde i části věnované F1. Konkrétně jde o profil Phila Hilla nazvaný Tichý Američan. Kovářík tu dále zmiňuje motoristické maratóny, Indianapolis, Le Mans (s detailním popisem nejhorší havárie na tomto okruhu v roce 1955) a nemalá část je věnována opět Elišce Junkové-Khásové.
Mé roky s Ferrari (Protokoll – Meine Jahre mit Ferrari) – Niki Lauda, Herbert Völker. Vydala MF – Edice 13 (1983)
Laudův příběh se dočkal mnoha zpracování – dávno před Rivaly (Rush) se Niki spojil s novinářem Völkerem a společně vydali jakési Laudovo vyznání: v první ze tří částí se zpovídá z pocitů po nehodě, ze svého vztahu ke stáji Ferrari a hodnotí své závodní kolegy. Prostřední kapitola je pojata právě očima Völkera a Lauda je tu vykreslen očima zdánlivě nezúčastněné osoby. Závěr se vrací k Laudově cestě do F1. Kniha původně vyšla pod názvem Protokoll už v roce 1977 ve vídeňském nakladatelství Verlag Orac a při jejím čtení se nelze zbavit pocitu, že z ní bylo hojně čerpáno při sestavování seriálu NIKI či publikace Říkají mi Niki.
Sluší se ještě dodat, že překlad knihy pochází od další významné osobnosti motoristické žurnalistiky, redaktora časopisu Signál Karla Hrubce.
Majstri formuly 1 – Ján Korecký. Vydal Štart (1986)
Zavítejme krátce i na Slovensko, kde nelze pominout redaktora a novináře Jána Koreckého (už jsme se s jeho jménem setkali ve vzpomínce na časopis Stop!). Jeho kniha tak trochu předběhla podobný titul v MOTORu z let 1988 – 1990. Na 228 stranách plus dalších šestnácti vyhrazených barevné obrázkové příloze se seznámíme se všemi šampiony do roku 1985. Vyhledávána byla zejména pro některé unikátní obrázky, do té doby čtenářům neznámých.
Svět formule 1 – Miloš Kovářík. Vydal Novinář (1987)
Pokud je tento titul první ryze monotematickou knihou o F1, pak si na ni pan Kovářík musel počkat hodně dlouho. Její náplň tvoří obecná úvaha o Grand Prix plus profily čtrnácti tehdejších pilotů. Kladem je rozsáhlá statistika (evidentně tvořená podle ročenky Marlboro Grand Prix Guide) a schematické plánky tratí. Bohužel zde najdeme nemálo nepřesností či omylů, z nichž některé dokonce odporují logice, jak tomu je v případě Patricka Tambaye. Obdobně jsou „postiženy“ i některé popisky u obrázků. Zdá se, že kniha byla spíchnuta poněkud narychlo, ale to může být opravdu jen dojem, zákulisí této publikace skutečně neznám.
Ferrari – RNDr. Mojmír Stojan CSc. Vydalo Auto Album Archiv (1987)
Brněnská redakce sešitové encyklopedie spadající pod ZO svazarmu při pedagogické fakultě J. E. Purkyně vzdala hold značce Ferrari ve všech oblastech její činnosti, od zákaznických vozů přes sportovní speciály až po F1. Vedle vskutku bohaté obrazové složky tu zajímavě působí i reprinty dobových plakátů a kompletní seznam 360 vozů z Maranella (konče rokem 1986)
Královská formule – Zdeněk Čížek. Vydal Nadas (1990)
Kniha nesoucí stopy starého na prahu nového. Není to myšleno jako invektiva, měla to být snad první výpravná publikace po revoluci, ale až příliš je na ni znát ona snaha „být první“. Nelze pominout některé zajímavé fotografie byť ztvárněné v duotonu, ale také nelze prominout velké množství faktických chyb a zcela pomíjené důležité události ve světě F1. Přesto má své postavení v historii publikací královny motoristického sportu.
Poslední knihu jsem do našeho přehledu zařadil symbolicky – stáli jsme na prahu nové éry, slibující probourání hrází informacím o „sportu nasáklém kapitalistickými praktikami“. Knihy se začaly objevovat a bylo jich skutečně víc než dost, jen jsem měl více méně pocit, že se k bohaté historii F1 chovají poněkud macešsky. Ani výpravné encyklopedie nebyly bez chybiček a bohužel trpěly tím, co je pochopitelné – přílišnou zkratkovitostí. Ale člověk je tvor věčně nespokojený a pořád se mu něco nelíbí.
Ještě jednou opakuji, že tento článek zcela určitě není vyčerpávající, paměť není bezedná a navíc – ne vždy se vše podařilo sehnat. Někdo možná bude postrádat Skořepovu publikaci Z depa senzací (Olympia, 1977), ale tam je F1 zmíněna dle mého názoru už příliš okrajově. A docela na závěr bych rád připomenul to, co možná většina z vás ví – pokud vám jména autorů J. M. Bents, Ellen Seekart, Nina Rogliani či Henri Devos nic neříkají, nebo spíš jste nemohli o nich najít žádné informace, vězte, že jde o pořád jednoho a téhož člověka – Miloše Kováříka.
RoBertino