Pokud zavzpomínáme na minulou sezónu, můžeme si vybavit hned několik příkladů, kdy tým nebyl příliš spokojen s chováním jednoho z jezdců, který se rozhodl podat si svého týmového kolegu. Například když se Sergio Pérez v Bahrajnu rozhodl předvést, že dokáže předjet Jensona Buttona. Mistr světa z roku 2009 hned do rádia upozornil tým, že by měli Péreze zklidnit a Mexičan musel na kobereček.
Kimi Räikkönen zase v Indii jen tak nehodlal pustit Romaina Grosjeana před sebe, i když s ním kvůli odcházejícím pneumatikám nemohl příliš soupeřit a Alan Permane mu tehdy nevybíravě nařizoval, že by se měl klidit z cesty. V posledním kole při závodě v Suzuce zase Pastor Maldonado nic nedaroval Valtterimu Bottasovi, který po závodě nebyl s chováním svého týmového kolegy spokojen. Ale především zde byla Malajsie a aféra "Multi 21" v podání Red Bullu.
Vztah Webbera a Vettela rozhodně nebyl nikterak přátelský už delší dobu. Pokazilo se to především po závodě v Turecku v roce 2010, kdy spolu vzájemně kolidovali. Vettel získal pozici jedničky a Webberovi nezbývalo, než dát čas od času svou nespokojenost najevo. Ani jednu ze zmíněných dvojic však už letos ve stejných kombinézách neuvidíme.
"Not bad for n.2 driver," zahlásil po výhře v Silverstone 2010 do rádia Webber (foto: Red Bull Racing)
Během dlouhé historie F1 jsme byli svědky mnoha soubojů, které se z tratě přenesly za zavřené garážové dveře a naopak. Například při závodě v San Marinu v roce 1982, který měl podle mnohých tragickou dohru. Ferrari si tehdy jelo pro double, Gilles Villeneuve na prvním místě, jeho týmový kolega Didier Pironi druhý. Podle Villeneuva tehdy Pironi neuposlechl týmové příkazy a předjel jej, i když už Gilles kvůli šetření paliva nejel naplno a nečekal podobný útok. Rozhořčení a vztek talentovaný Kanaďan nezastíral.
Pironi se hájil tím, že měli pouze zpomalit, povel k držení pozic prý nedostali. A francouzského pilota se také zastal John Hoghan, který byl tehdy v popředí sponzorských aktivit značky Malboro. "Myslím, že Gillesova smrt negativně ovlivnila pohled mnoha lidí na Didiera. Podle mého názoru každé to kolo závodili, až do konce. Ta dohoda je hloupost," uvedl v rozhovoru pro F1Racing. Jak to tedy ve skutečnosti bylo je otázkou. Faktem zůstává, že v tréninku na následující velkou cenu Belgie Villeneuve kolidoval ve vysoké rychlosti s Jochenem Massem a na následky nehody zahynul.
Své by mohli o "zlé krvi" vyprávět také u Williamsu. V roce 1986 měl Nelson Piquet podepsat smlouvu zaručující status týmové jedničky. Tou dobou měl Sir Frank Williams nehodu, která jej upoutala na vozík a tým prakticky vedl Patrick Head. A Brazilec cítil, že je preferován Nigel Mansell a že pokud by tomu tak nebylo, mohli by se radovat i z jezdeckého titulu, který ten rok získal Alain Prost. Během začátku následující sezóny Piquet oznámil, že přestupuje k Lotusu a tým opustila také Honda.
A v nedávné době nesmíme zapomenout ani na souboje Fernanda Alonsa a Lewise Hamiltona v barvách McLarenu v roce 2007. Na tuto sezónu by ve Wokingu určitě rádi zapomněli. Aféra "SpyGate", žádné body do poháru konstruktérů, ale také souboje mezi oběma stranami garáže - to vše zaměstnávalo tým. Alonso cítil, že by jako dvojnásobný šampion měl mít status jediničky. Hamilton byl nováček, ale dokázall Alonsa porážet - proto chtěl rovné šance.
Navenek úsměvy, uvnitř nespokojenost (foto: McLaren Mercedes)
Situace gradovala a atmosféra v týmu nebyla nijak příjemná. Vše se vyhrotilo při kvalifikaci na závod v Maďarsku, kde Fernando Alonso úmyslně v boxech brzdil Hamiltona, který tak nestihl vyjet do dalšího měřeného kola. Španěl za to dostal penalizaci 5 míst na startu závodu a z pole position se nakonec radoval právě jeho týmový kolega. Ačkoliv měli našlápnuto k zisku poháru jezdců, nakonec jim oběma těsně unikl a radoval se Kimi Räikkönen. A Alonso po roce v McLarenu zamířil zpět do Renaultu. Dnes už spolu tito piloti nemají problém a čas od času jeden druhého pochválí.
Nejslavnější rivalové ve stejných barvách
Snad nejslavnější souboj týmových kolegů je však ten mezi Ayrtonem Sennou a Alainem Prostem. Jejich vzájemný vztah, souboje na dráze či kolize při rozhodujících závodech v Japonsku plnily první stránky novin na přelomu osmdesátých a devadesátých let.
Poprvé se tito dva závodníci setkali v roce 1984. "Pamatuji si to velmi dobře. Bylo jaro a byli jsme na Nürburgringu, kde byly otevřené dny a pro piloty byl připraven závod v autech Mercedesu. Přijel jsem z Ženevy do Frankfurtu a Ayrton měl přistát o půl hodiny dříve, takže mě Gerd Kremer z Mercedesu požádal, zda bych ho nesvezl na okruh. Během cesty jsme si povídali a bylo to přátelské. Potom jsme vyjeli na trať, já získal pole position a Ayrton byl druhý. Od té doby se mnou nemluvil. Tehdy mi to připadalo vtipné. V závodě mě po prvním kole vytlačil z tratě. Takže to byl dobrý začátek..." vypráví Prost. U Ayrtona prý nikdy nebylo pochyb, že má speciální talent.
V roce 1988 se McLaren rozhodoval mezi dvěma piloty: Piquet či Senna. Prost tehdy Ronu Dennisovi doporučil Sennu a stali se tak týmovými kolegy. "Jedna z mých silných stránek je, že nikdy nelituji svých rozhodnutí. Ale z mého úhlu pohledu jsem tehdy udělal chybu. Měl jsem myslet na sebe, nikoliv na tým," přiznal před lety v rozhovoru s Nigelem Roebuckem Prost.
Netrvalo to totiž dlouho a věci se začaly kazit. "Vlastně byl náš vztah během té první sezóny dobrý. Jediný problém byl Estoril, konec prvního kola. Ten jeho manévr byl nebezpečný a já byl potom naštvaný. Bál jsem se, že z toho bude nehoda," vzpomíná. V prvním roce se radoval Senna, který získal titul mistra světa. A další sezóny se Prost obával. Domníval se totiž, že Honda (dodavatel motorů McLarenu) preferuje jeho týmového kolegu.
Senna a Prost v Estorilu (zdroj: Youtube)
"Před začátkem sezóny jsem byl na večeři s předsedou Hondy a on přiznal, že opravdu více straní Ayrtonovi. Řekl, že Ayrton je jako samuraj, já zase spíš počítač. Takže jsem měl vysvětlení a byl jsem rád, protože jsem alespoň věděl, že se něco děje," vypráví Prost.
A situace se postupně horšila. "Do té doby jsem s nikým v McLarenu neměl problém. Rok 1989 byl jiný. Moje smlouva na konci měla vypršet, ale Ayrtonova ne. Ron (Dennis) věděl, že budoucnost je s Hondou, tedy s Ayrtonem. Chtěl, abych zůstal, ale reálně to nemohlo fungovat. Myslím, že chování ke mně tehdy nebylo férové. Přišel jsem v té době o iluze," popisuje to ze svého pohledu čtyřnásobný mistr světa.
Během závodu v Imole se Senna s Prostem dohodli, že nebudou riskovat a bojovat spolu a že kdo bude mít vedení po první zatáčce, udrží si ho. Po startu vedl Senna, po nehodě Gerharda Bergera byl však závod restartován a v čele se pohyboval Prost. Senna jej však v první zatáčce předjel. "Potom argumentoval, že to nebyl start... On měl svá vlastní pravidla a ta byla někdy, řekněme, zvláštní," komentuje situaci Prost.
Od té chvíle spolupracovali pouze co se technické stránky vozů týče, jejich osobní vztah se zcela rozpadl a atmosféra v týmu nebyla nijak příjemná. Sám Prost označil následující závod v Monze za ten nejnáročnější ve své kariéře, protože prý zůstal osamocen. V tomto závodě Senna nedojel, Prost zvítězil a před posledními dvěma závody měl náskok 16 bodů.
"Nenechám mu volnou cestu," uvedl tehdy jasně Prost. A na startu závodu v Suzuce dokázal, že to myslel vážně. "Vím, že si každý myslí, že jsem to udělal schválně, ale já jen říkám, že jsem mu nenechalal místo. Tečka. Nemyslel jsem, že to tam zkusí, protože byl tak vzadu a netušil jsem, že mě bude předjíždět. Podíval jsem se do zrcátek a zaostával o dvacet metrů. V tu chvíli jsem si zároveň řekl, že mu za žádnou cenu nenechám místo, ani metr," vzpomíná. O rok později se jejich souboj na stejném okruhu, i když už v jiných týmových barvách a opačných pozicích, opakoval.
Zbytek pole proti nim neměl šanci (Lucky Strike B.A.R Honda)
Přes všechno, co se však mezi nimi událo, byl mezi těmito dvěma soupeři velký respekt. "Dokonce si nemyslím, že bychom se časem nemohli stát přáteli. Měli jsme toho spoustu společného a jedna věc se nikdy nezměnila - i když byl náš vztah v tom nejhorším - jako závodníci jsme se respektovali," a dodává, že o Sennovi dlouho odmítal hovořit především proto, že ať řekne cokoliv, lidé v tom budou hledat neupřímnost.
"Když se za těmi dny ohlédnu, říkám si: Proboha, o čem to všechno bylo? Proč jsme tohle všechno dopustili? Někdy to vypadá jako špatný sen. Možná to bylo tím, že jsme byli tak vepředu a problémy mezi námi tak byly nevyhnutelné. Ten tlak na nás byl obrovský... Kdybych tím měl projít znovu, asi bych řekl Ayrtonovi: Poslouchej, jsme nejlepší, na ostatní se vykašleme! Ale i tak, jak to dopadlo - byl to dobrý příběh, ne? Myslím, že svým způsobem něco takového v dnešní F1 chybí," uzavírá.
Ale kdo ví, možná se něčeho podobného letos opět dočkáme, třeba v podání pilotů Ferrari - Fernanda Alonsa a Kimiho Räikkönena.