Formule 1 je sport, který stejně jako ostatní soutěžní disciplíny, je často založen (možná až příliš) na výsledcích. Často tu není prostor pro pocity či emoce, vše se točí kolem peněz a nejdůležitějším měřítkem je celková klasifikace.
Na štěstí z historie známe příběhy, které bez ohledu na již zmiňované faktory, dokážou i po letech chytnout za srdce.
Když se vysloví jméno Gilles Villeneuve, zaplesají srdce všech "tifosi" (a nejen jich), a to i přesto, že nikdy nezískal titul mistra světa a v téměř semdesáti velkých cenách získal pouze šest vítězství. Ve výsledcích se nemůže ani v nejmenším srovnávat se svým synem Jacquesem, který získal titul mistra světa F1 v roce 1997, zvítězil v závodě na 500 mil v Indianapolis, přesto Gilles byl Gilles.
Kdo ho nikdy nezažil, nemůže nikdy pochopit to, co tehdy fanoušci prožívali, když se tento chlapec objevil na trati. Ale stačí číst v očích oněch pamětníku, kteří o tomto pilotovi vyprávějí, Gilles byl mnohem víc než jen obyčejný pilot. Byl tím typem hrdinů, kteří svými skutky dokázali naplnit všechna srdce opravdovou emocí a zdvihnout fanoušky ze židlí a to bez ohledu na výsledek.
O tom že je stále jedním z nejváženějších a nejmilovanějších pilotů svědčí i ten fakt, že téměř 30 let po jeho smrti, existují stovky fanklubu a internetových stránek a vznikají další a další.
Joseph Gilles Henri Villeneuve (tak zní celé jeho jméno) se narodil v kanadském St-Jean-sur-Richelieu, který se nachází v provincii Quebec.
Upozornil na sebe již jako malý chlapec, který na stavbě svého otce předváděl bravurní jízdu s náklaďákem. O tom, že má rychlou jízdu na hranici maxima v krvi, přesvědčil svého otce již v 15 letech, když zdemoloval jeho Pontiac. O rok později získal řidičský průkaz a také své první auto – sportovní MGA, které potkal stejný osud. Jeho prvním opravdovým „závodním“ vozem se stala Škoda 1000 MB.
Později začal závodit na sněžných skútrech. V roce 1973 vyhrál dokonce Světovou sérii. V letech 1974 — 1976 závodil v sériích Can-Am a Atlantic. V druhé jmenované sérii v posledním roce vyhrál 8 závodů z 9 a stal se suverénním šampionem.
Ve Formuli 1 se objevil při Velké ceně Velké Británie u týmu McLaren, zde startoval se starým vozem McLaren M23. V závodě skončil na 11. pozici. V Silverstone si jej všiml Enzo Ferrari a na doporučení Chrise Amona a Waltera Wolfa jej v dalším závodě nasadil jako třetího jezdce Scuderie Ferrari.
V roce 1978 poprvé vyhrál Velkou cenu. Vítězství bylo o to cennější, že jej dosáhl před domácím publikem. V celkovém pořadí šampionátu skončil na 9. místě.
Když zhruba tři týdny před pátým závodem šampionátu v roce 1982 v belgickém Zolderu poskytoval rozhovor německému motoristickému časopisu, jakoby tušil sled věcí příštích. Popisoval v něm jízdní vlastnosti tehdejších monopostů, kdy přísavný efekt wing-caru natolik ztěžuje řízení, že se pilotům při průjezdech zatáčkami dělá z odstředivé síly černo před očima.
Taktéž si posteskl nad nešťastným pravidlem o použití pneumatik během kvalifikací. Pilot měl k dispozici jen dvě sady měkkých pneumatik, což stačilo na dvě až tři opravdu rychlá kola. „Pokud jsem v takovém svém ’kamikadze’ kole, nezbývá než doufat, že pomalejší piloti na trati koukají do zrcátek...“, prohlásil. Po pátečním tréninku si v boxech posteskl „venku jezdí pár slepců, málem jsem jednoho trefil“.
Schylovalo se ke konci sobotní kvalifikace a on se chystal na své rychlé kolo. Při výjezdu ze zatáčky Terlamen viděl německý pilot Jochen Mass v zrcátkách svého vozu March rychle se přibližující Villeneuvovo Ferrari. Věděl, že jede své kamikadze kolo a chtěl mu udělat místo způsobem, jakým se uvolňuje místo na dálnici. Uhýbal vpravo, shodou okolností zrovna do místa kudy se rozhodl předjet.
Došlo ke kontaktu obou vozů. Zadní kola Marche katapultovala Ferrari do výše. Při prvním nárazu do mírného břehu podél trati byl pilot vytržen ze sedačky v kokpitu, a zatímco vrak jeho Ferrari pokračoval v saltech dál, Gilles dopadl o několik desítek metrů k ochranným plotům. Mass, který se instinktivně skrčil v kokpitu, zastavil opodál. V hlubokém bezvědomí byl převezen do nemocnice St. Raphael v Lovani, kde v 21:21 místního času zemřel.
8. května 1982 tak skončila slibná kariéra jednoho z nejtalentovanějších pilotů Formule 1. Dnes je jeho jménem pojmenován montrealský okruh, na kterém se jezdí Velká cena Kanady.