1950 Evropa: První vítězství v MS

Nejčastěji je závod označován jako Grand prix Velké Británie, přesto oficiální název zní Grand prix Evropy. V té době byl každý závod pojmenován podle pořádané země a jeden podnik v sezóně se mohl honosit jako nejvýznamnější, kterému bylo přiděleno jméno Grand Prix Evropy. Závod se jel na improvizované dráze silverstonského letiště před 100 000 diváky. Okruh dlouhý 4.648 km nekladl na jezdce žádné mimořádné nároky a umožnil dosažení vysokého rychlostního průměru. Silverstone se dokázal vypořádat s ohromným davem, jenž měl na tuto příležitost vstup zdarma.

Před samotným závodem byli soupeři, včetně domácího matadora Rega Parnella, poctěni královskou návštěvou. V prostoru startu se procházel král Jiří IV. s rodinou. Po kvalifikačních jízdách startovalo k závodu 21 jezdců. Vozy se seřadily do šesti řad ve formaci 4-3-4-3-4-3. Do jejich čela se postavil Farina, který dosáhl nejlepšího času. V kvalifikaci dělilo posledního Belgičana Johnnyho Claese plných 18 vteřin na prvního Farinu. Startovní pole bylo složeno z předválečných vozů Alfa Romeo, ERA, Alta nebo přestavěných sportovních vozů Talbot. Nechyběl ani další zástupce Itálie - Maseratti. Enzo Ferrari se rozhodl vynechat první grand prix a jeho vozy neviděli diváci ani v rukou soukromých jezdců. Závod v Silvetrstone byl sice prvním podnikem MS, ale rozhodně ne prvním v sezóně. Jezdci už měli za sebou dva nemistrovské závody v Pau a San Remo. Oba vyhrál Juan Manuel Fangio.

Hned po mávnutí startérova praporku vyrazily do čela závodu čtyři vozy Alfa Romeo. Po prvním kole bylo pořadí jejich závodníků: Farina, Fagioli, Fangio, Parnell. V pátém kole se ujal vedení Fagioli, sledován Farinou a Fangiem. Toto pořadí trvalo jen čtyři kola a pak se na jeden okruh dostal do vedení Fangio. V 38. kole se pořadí s Farinou v čele ustálilo a zůstalo dlouho nezměněno; jenom vzdálenost vedoucí trojce od ostatních účastníků závodu postupně rostla. Časový náskok Alfett nesnížilo ani tankování, protože všechny vozy milánské značky absolvovaly zastávky v rekordním čase. Například Fangio za 25 vteřin. S přibývajícími koly řídlo i pole účastníků. Nejprve vzdal Bira a brzy po něm de Graffenried. Tím se zlepšilo postavení Francouzů Giraud-Cabantouse a Rosiera na vozech Talbot. Těsně před koncem závodu se stal obětí technické poruchy i Argentinec Fangio.

Jako první projel cílem Farina, těsně sledován Fagiolim. Ten Farinu v posledních kolech závodu nebezpečně doháněl. Vítězný Ital ještě dokázal zajet nejrychlejší kolo závodu a získal tím maximální možný počet bodů. Osm za vítězství a jeden za nejrychlejší kolo. Do cíle dojelo dvanáct vozů. Poslední vůz Alta řízený Joe Kellym ujel méně než 90 % závodu a na prvního Farinu měl ztrátu 13 kol. Z toho důvodu nemohl být klasifikován, i když cíl spatřil. Někteří nazývali závod těsným soubojem vozů Alfa a absolutním debaklem konkurence. I přes výraznou dominanci Alfett se ukázalo, že vypsat mistrovství světa formule 1 bylo více než rozumné.

Reportáž z druhé Grand prix roku přineseme příští týden.