Ročník 1983 se stal pro Formuli 1 jedním z milníků - v její novodobé historii se poprvé na automobilový trůn posadil pilot disponující přeplňovaným motorem, ovšem nikoli Renaultem, jenž v roce 1977 se svým "kouřícím čajníkem" tuto éru nastartoval, nýbrž bavorským čtyřválcovým turbomotorem BMW M12/13 ve voze Brabham. Potud jsou pro většinu fanoušků fakta notoricky známá.
Pak tu je dnes už zavátá aféra, kterou bychom mohli označit za "případ oktanového čísla". V jejím důsledku se mohly přepisovat světové tabulky a Brabham by svůj poslední titul nezískal - Piquet by byl nejspíš jen dvojnásobným šampionem a Renault s Prostem na palubě by dost možná prožil delší úspěšnější období. Ale skutečnosti jsou dané žádné "... tehdy to mohlo být takhle..." neplatí. Alespoň si tedy onu aféru připomeňme.
Kapitola první - Německo 1983
Po Grand Prix NSR na Hockenheimringu měla FISA v rukou výsledky měření oktanového čísla paliva z nádrží vozů Brabham, jehož hodnota přesáhla povolenou toleranci. Někdo si možná vzpomene na Monzu 1976 a případ týmů McLaren a Penske, potrestaných anulací tréninkových časů právě za neodpovídající oktanové číslo. Je pravdou, že tehdy se povedlo viníky vyhmátnout díky tak trochu předpokládané kontrole, ale nikdo nepochyboval (tedy samozřejmě kromě postižených), že podobné "přehmaty" by procházet neměly.
V případě Brabhamu ale FISA nijak nereagovala, dokonce by se dalo říci, že se zachovala, jako kdyby k žádnému přestupku nedošlo. Dnes už je obtížné říci, zda to byla liknavost, podcenění celého případu a samotného přestupku, nebo šlo o něco jako dohodu. Brabham bez jakýchkoli sankcí nastoupil do dalších závodů a jak víme z historie, v závěru šampionátu již dominoval a v jihoafrickém Kyalami Piquet posvětil mistrovský titul.
Kapitola druhá - Kyalami 1983
Onen závod na dnes už neexistující trati v podobě ze zmíněného roku stojí za to si připomenout ze zákulisního pohledu. Vláda Jihoafrické republiky totiž v červenci 1983 zakázala dovoz uhlovodíků do země, což se svým způsobem vztahovalo i na paliva monopostů F1. Odborníci tvrdili, že JAR tím směřovalo k variantě, že si týmy nakoupí místní palivo o oktanovém číslu 93, ovšem většina motorářů věděla, jak nekvalitní tyto pohonné hmoty jsou. Proto byla FISA požádána, aby netrvala na limitu 102, ale povolila vyšší 104, což by umožnilo povolit použití leteckého paliva.
Jenže v Pretorii si nejspíš uvědomili, že by po zmatcích mohlo dojít k anulaci závodu. Protože z něj byl navzdory Ecclestoneově přístupu slušný zisk, ve středu 11. října 1983 (dva dny před zahájením tréninků) byl zákaz dovozu uhlovodíků zrušen. Bernie, jenž už předtím nechal přivézt do dějiště závodu 1500 litrů speciálního paliva od IG Farben se snaží z celé záležitosti těžit a pokouší se týmy z tábora FOCA přinutit, aby se spokojili s místním palivem. Určitě ho nepřekvapí, že Ferrari a Renault, jeho bezprostřední soupeři v duelu o korunu krále F1, reagovali podobně a mají v Kyalami vlastní produkty od firem Agip resp. ELF. Ovšem už nepočítal s tím, že Marco Piccinini (Ferrari) a Jean Sage (Renault) budou trvat na tom, aby celé startovní pole mělo stejné podmínky. Když to Ecclestone odmítne, nasadí preziden FISA Jean-Marie Balestre hodně těžký kalibr: závod se sice pojede, ale bez mistrovského statutu a tudíž bez bodů. Pak by Piquet sr. definitivně přišel o možnost získat titul. Proto Bernie zařazuje zpátečku a souhlasí.
Kapitola třetí - prosinec
Jak vše dopadlo, víme z obvyklých zpráv: Piquet sr. dojel třetí, Prost odstoupil a Brazilec se stal mistrem světa s náskokem dvou bodů na Francouze. Prost už čtyři dny po prohraném šampionátu a zdrcující kritice usedá k jednomu stolu se zástupci týmu McLaren a podepisuje smlouvu.
Ecclestone si byl natolik jistý v kramflecích, že v prosinci poslal do sídel Ferrari a Renaultu omluvný dopis. V něm se konkrétně uvádí: "... oktanové číslo našeho paliva překročilo povolenou toleranci o 0,29 (limit 102,51) na 102,9. Tato chyba, učiněná v dobrém úmyslu ovšem nijak významně neovlivnila chod našeho motoru." Ecclestone si musí být jist podporou FISA a Balestreho, že nedojde k žádným dalším restrikcím, zejména s ohledem na tříměsíční odstup od ukončeného mistrovství.
Na denní světlo se dostává i dokument FISA, podle nějž v problematické otázce přihlédla k vyjádření Francouzského ropného institutu, že oktanové číslo paliva v nádrži Brabhamu pilota Piqueta sr. v GP Itálie bylo v souladu s tolerančním rozsahem určeným pravidly FIA. Můžeme se jen dohadovat, jestli šlo o špatnou interpretaci nebo "uklizené důkazy".
Kapitola čtvrtá - Reakce
V zimní přestávce mezi sezónami 1983/84 bylo toto téma zejména ve Francii velmi horké, ostatně o něm informovaly i naše sdělovací prostředky. Všeobecně se soudí, že Ecclestone svým dopisem vlastně přiznal podvod a zejména François Guiter, jeden z čelních představitelů francouzského motorsportu, žádá rázný zásah. BMW jménem motoráře Paula Rosche oponuje, že šlo jen o "banální pochybení" a je připravem Renaultu poskytnout veškeré dokumenty, dokazující čestné jednání bavorské automobilky. Některé francouzské motoristické časopisy dokonce oslavují Prosta jako mistra světa, ale skutečnost je jiná.
Renault v lednu 1984 oficiálně zveřejní zprávu, podle níž nehodlá učinit žádné další faktické ani právní kroky zpochybňující titul Brabhamu a Nelsona Piqueta sr. Většina zainteresovaných lidí i fanoušků F1 tento ústup nechápe, ale podle hluboké analýzy je velmi pravděpodobné, že tehdejší generální ředitel Renault Equpie pan Bernard Hanon neměl zájem, aby se automobilka stala součástí motoristického sportovního skandálu, dokonce odmítal, aby "Régie" vyhrál mistrovský titul u zeleného stolu.
Conclusion
Brabham už nikdy další mistrovský titul nezískal a v roce 1991 se s F1 definitivně rozloučil - a to navzdory občasným zvěstem o návratu této legendární značky. Renault stáhl plachty v F1 na konci roku 1985, aby poté absolvoval druhé, nejúspěšnější období v letech 2002 - 2011, kdy díky Fernandu Alonsovi dobyl dva mistrovské tituly. Poslední účast ohraničená roky 2016 - 2020 byla z celkové účasti Renaultu v F1 nejslabší.