1. Vzpomenete si na první závod, který jste navštívil?
Simon Rennie: Mám dojem, že to byl pravděpodobně Harewood Hill Climb v Yorkshire. Mám i nějaké fotky, ale sám si na to moc dobře nevzpomínám. Muselo mi být nějakých pět nebo šest, byl jsem tam s rodiči, kteří jsou velkými fanoušky F1. Byly tam tehdy nějaké silniční vozy a malá závodní auta. Teď se mi vybavila vůně paliva, zvláště Mini ji mělo opravdu úžasnou.
2. Jaké je podle vás nejkrásnější silniční vozidlo?
SR: Nejsem si tak docela jistý, ale moc se mi líbí Austin Healey 3000. Vím, že je mnoho exotičtějších a dražších aut, ale tohle považuju za opravdu pěkné a správné britské vozidlo.
3. A jaké je tedy nejkrásnější závodní auto?
SR: Na to mám dvě odpovědi. Kdysi jsem pracoval v týmu Renault F1 a poslední monopost s desetiválcovým motorem R25, se kterým jsme vyhráli šampionát, bylo opravdu krásné. Předtím, když jsem byl ještě kluk, si dobře pamatuji model prototypu Jaguar ze začátku 80. let, byl to XJR9 skupiny C. Tenhle model jsem si vybral v jednom obchůdku na rohu ulice, kde se modely prodávaly, a pečlivě ho postavil. V té době to byl jeden z mých nejoblíbenějších vozů.
4. Jaké bylo vaše první auto? Vylepšil jste si ho nějak?
SR: Byl to Mini 1988 s obsahem 998 cm3 a měl jsem dojem, že je to naprosto úžasný vůz. Měl jsem ho od svých 17 let asi čtyři roky. A jestli jsem si ho vylepšil? Některé části jsem pochromoval, udělal na něj bílé pruhy, aby vypadal jako Mini Cooper, i když nebyl. A ještě jsem si trochu pohrál s motorem a přidělal mu pořádné výfuky.
5. Jaké auto vlastníte teď a proč jste si ho koupil?
SR: Mám BMW M4 a koupil jsem si ho, protože jsem ho dostal s dobrou slevou! Předtím jsem měl E46 M3, ale najel jsem s ním jenom nějakých 160 000 km. Měl jsem ho rád, ale byl čas na změnu. M4 je neuvěřitelně rychlé. Vlastně ani není třeba mít tak rychlé silniční auto, je to skoro ztráta.
6. Kdy jste se začal zajímat o motorsport a komu jste fandil?
SR: Bylo to někdy v polovině 80. let. U nás doma byl hodně populární Nigel Mansell, takže zezačátku jsem asi fandil jemu. Pak se díky matce stal doma jasnou jedničkou Michael Schumacher. Já jsem ale asi povahově podobný otci, těšil jsem se vždycky na celkový zážitek víc než na výkon konkrétního pilota nebo týmu, protože to už mohlo být poněkud zkreslené.
7. Jaký je váš oblíbený okruh F1 nebo mimo ni?
SR: Jezdíme na spoustu dobrých míst. Určitě všechny začínající na písmeno M - Melbourne, Monako, Montreal, všude je to skvělé. Také Austin je úžasné město. Jsem velký příznivec dobrého jídla, takže všude tam, kde mohu dostat místní speciality, churrascarias v Brazílii nebo barbecue v Austinu. Stejně jako nějaké další věci se jich hodně v mém životě točí kolem jídla.
8. Co byste nejraději ze své kariéry vymazal?
SR: Bývá to něco, když minete svůj cíl. Spokojenost provází každé vítězství, ale stejně tak můžete být spokojeni i když nevyhrajete, protože víte, že váš vůz toho není schopen, ale vy jste udělali to nejlepší, co jste mohli.
Vzpomínám si na Suzuku 2010, byl jsem závodní inženýr Roberta Kubici a tehdy kvalifikace probíhala v neděli ráno, protože byl takový monzun, že v sobotu nebylo možné vyjet na trať. Na startovním roštu jsme byli nakonec třetí (Hamilton byl penalizován), Robert se dostal na druhé místo, ale pak přišel safety car a ve druhém kole nám upadlo jedno ze zadních kol. Bylo to obrovské zklamání, protože vůz jel jinak velmi dobře, Robert si s ním vedl dobře, proto jsem byl velmi rozčarovaný. Takové věci se moc často nestávají, ale hodně vás zasáhnou. Máte pak takový pocit prázdnoty.
9. Jaké byste zvolil závodní číslo a proč?
SR: Musel bych jít do třímístného, chtěl bych 696, protože jsem ho měl na značce mého prvního auta.
10. Kdybyste měl na jeden den k dispozici Aston Martin, koho by sis vzal sebou a kam?
SR: Bylo by moc hezké si se svou ženou udělat výlet po italských jezerech, po klikatých silnicích a hledat něco dobrého k jídlu. Nikdy jsem tam nebyl, ale vypadá to tam moc hezky a přátelům se tam moc líbí. Takže pěkné auto v pěkné části světa.