Od příchodu do týmu Red Bull se musíte cítit jako "Max v říši divů". Za posledních deset let může být takový postup v samotném začátku kariéry srovnatelný pouze se dvěma piloty - Lewisem Hamiltonem a Sebastianem Vettelem. Společně mají na svém kontě sedm titulů. Bude to i váš osud?
Max Verstappen (směje se): Doufám, že můžu také udělat sedm titulů, kteří mají oni dva dohromady. Ale trochu vážně, v současnosti všechno skvěle funguje. Ohromně se vším bavím, jsem s týmem mimořádně spokojen. Poskytují mi velkou důvěru a já na oplátky vozím dobré výsledky. Vždy se snažím dělat to, co je v mých silách.
O to se asi snaží každy, ale vy jste o něco lepší...
MV: To asi ano, i když upřímně nevím jak. Já se pokouším odvádět co nejlepší práci, jak to je v mých silách - ano, v současné době to je velice dobré.
Na startovním roštu existuje celá řada dalších mladíků, z nichž někteří budou mít potíže si udržet svou sedačku pro rok 2017. Co jste udělal vy jinak, jaké je vaše tajemství. Nadprůměrný talent - nebo ještě něco jiného?
MV: Je to také otázka dobrého managementu. A ten mám. Bez něj bych těžko byl tam, kde jsem dnes - a měl bych dobrou smlouvu. Základem je, že mám absolutní volnost a mohu se plně soustředit na závody, na požadované výsledky a nemusím se rozptylovat obavami z budoucnosti. A když máte dobré výsledky, je všechno mnohem jednodušší. Klíčovým bodem ale zůstává - být rychlý na trati, jinak nic nepomůže.
Hrál v tomto směru roli fakt, že pocházíte ze závodní rodiny?
MV: Ano, to určitě. Vyrostl jsem vlastně v paddocku, a tam jsem se naučil, jak se v tomto prostředí chovat. Měl jsem možnost od útlého věku pozorovat špičkové piloty v akci a sledovat, jak se vyrovnávají s různými situacemi - a pravděpodobně jsem leccos odkoukal (smích). Druhou důležitou věcí je, že máte kolem sebe někoho, kdo se v tomto prostředí pohyboval a hned ví, o čem je řeč. Je to hodně o sdílení zkušeností.
Většina pilotů, kteří se objeví v F1, jsou zvyklí na vítězství v juniorských sériích. Pak se výhry zastaví - a někteří se k nim už nikdy nevrátí, nebo aspoň na několik let. To ale není váš případ. Nikdy jste se "neodnaučil" vítězit. Je to pro vaše sebevědomí důležité?
MV: Obecně vzato, pilot nikdy vyhrávat nezapomene, vždy to v něm zůstane. Ale jednou z hlavních složek vítězství je mít správný vůz - já jsem ho naštěstí dostal už ve své druhé sezóně. Takže od mého posledního vítězství zase neuteklo tolik času. Pořád jsem měl stupně vítězů v dobré paměti (smích).
Co pro vás bylo největším poučením, když jste se přemístil z relativně malého týmu Toro Rosso k obru jménem Red Bull Racing?
MV: Učím se pořád, každý víkend, skládám dohromady kousky mozaiky. Jako například v Silverstone, kde do sebe všechno zapadalo. Nejde o nic zásadního, ale malé, leč důležité detaily, které jsou rozdílové. Ano, Barcelona byla senzační - ale tehdy jsem ještě neměl zkušenosti, jaké mám teď. Měl jsem hodně malé povědomí o autě. Jen pro vaši představu: můj mechanik mě jenom čtyřikrát nebo pětkrát připoutal. Takže když se ohlédnu zpět, Silverstone bylo rozhodně mým nejlepším závodem.
Po neúspěchu v Monaku byl váš otec dost rozzlobený, vy jste ale vypadal poměrně uvolněně. Kdo z vás dvou je ctižádostivější?
MV: Řekl bych, že oba stejně. Ano, otec ke mě byl vždy tvrdý, ale bylo to spravedlivé. Byl jsem také hodně zklamán tím, co se stalo v Monaku, ale i ze zklamání můžete vytěžit pozitiva. Rychlý jsem byl: posunul jsem se z jedenadvacáté pozice na devátou, což v Monaku něco znamená. Byli jsme na trati nejrychlejší na pneumatikách do přechodného období - nebo řekněme za mokra - takže i když jsem závod nedojel, považuji ho za dobrý.
V poslední době porážíte i týmového kolegu Daniela Ricciarda. Dochází z toho důvodu k nějakým změnám v hierarchii týmu?
MV: Ne, o tomhle vůbec nediskutujeme. Red Bull Racing k nám oběma přistupuje stejně. Vztah mezi mnou a Danielem je velmi dobrý. Je to skvělý chlap a dává mi možnost se od něj hodně naučit. Skutečně si navzájem pomáháme, může to znít legračně, ale je to pravda. Oba tím tlačíme tým - a samozřejmě i sebe - stále kupředu. Je to dobrá kombinace a doufám, že vydrží několik příštích let.
Rivalita mezi týmovými kolegy je vždy největší v úspěšných týmech - když jsou v sázce umístění na pódiu nebo dokonce titul. Všichni jsou unešeni a sledují souboje dvojice Hamilton / Rosberg. Jak to je mezi vámi a Danielem? Neobjevila se u něj v posledních týdnech nějaká závist?
MV: Ne, ani v nejmenším. Pracujeme společně. Pravdou je, že pokud bychom bojovali o mistrovský titul, asi by to bylo trochu jiné - napjatější. Ale pořád k sobě máme velký respekt - a to považuji za důležité.
Kde by měla skončit vaše cesta v této sezóně? A jaká bude další kapitola z pohádky "Max v říši divů"?
MV: Chcete slyšet pravdu? Pořád sám sebe překvapuji. Zní to humorně, že ano? Nemám stanovené konkrétní cíle. Pokaždé si říkám: "No, šlo to rychleji, než jsem si myslel". To je nezvykle pozitivní a chci, aby to tak také zůstalo. V tuto chvíli vůbec nemám ponětí, kdy se to zastaví - doufejme, že za hodně dlouhou dobu. Chtěl bych, aby to trvalo - navždy?
Existuje velká naděje, že tuto sezónu dokončíte na pátém, možná i čtvrtém místě. Kdy očekáváte ty nejlepší výsledky?
MV: Doufám, že příští rok, kdy se vrátíme k obvyklé úrovni Red Bullu. Všichni věříme, že to tak bude.
Aby se splnil výhled na čtvrté nebo páté místo v šampionátu, budete potřebovat ještě několik dobrých výsledků, začnete s nimi v Budapešti? Loni jste tu byl čtvrtý...
MV: ... takže by v neděli bylo skvělé pódium, ne?