René si rozhovor pečlivě nacvičoval se čtyřletým bratrem, s matkou zkoušel selfie techniku. Nakonec se oba chlapci dočkali, Lewis je přivítal podáním ruky: "Ahoj, tak jak se dnes máte?" A pak už mohly zaznít nedočkavé otázky.
Marius: Pane Hamiltone, kdy vás poprvé napadlo, že byste mohl být závodníkem?
Lewis: To mi bylo asi pět let. Ale první motokáru jsem dostal v osmi.
Marius: A co musím udělat, abych se stal dobrým pilotem F1?
Lewis: Musíš tomu dát opravdu všechno a ještě plno dalších věcí. Závodění je řemeslo, musíš na něm tvrdě pracovat a být hodně pilný.
René: Byl jste dobrý ve škole?
Lewis: Jsem dyslektik, ale snažil jsem se. Navíc jsem o víkendech závodil, takže jsem v pátek často chyběl, a občas to bylo stejné i v jiných dnech. Škola pro mě moc zábavná nebyla.
René: Které předměty jste měl ještě rád?
Lewis: Samozřejmě sportovní! Byl jsem kapitánem našeho basketbalového a fotbalového týmu, také jsem se věnoval ragby a atletickému týmu. Ale měl jsem rád i předměty jako hudba nebo francouzština - i když bych toho dne francouzsky moc neřekl.
Marius: Jakou nejvyšší rychlostí jste jel?
Lewis: Myslím, že to bylo 368 km/h na letištní ranveji. To už je docela rychlé, že?
Marius: Ano. Michael Schumacher se stal mistrem světa sedmkrát - chcete ho překonat?
Lewis: O tom jsem nepřemýšlel. Vždycky jsem chtěl být mistrem světa třikrát, jako můj idol Ayrton Senna. O to jsem moc stál, teď přesně nevím, co bude dál. Ale samozřejmě chci zůstat šampionem.
Marius: Čím se lišíte od svého týmového kolegy Nico Rosberga?
Lewis: To se těžko popisuje... (přemýšlí) Nico má schopnosti si po technické stránce dobře nastavit auto. Má také dobrý cit pro závodní stopu. Já zase mám přednost v brzdění, mohu brzdit velmi pozdě. Každý jsme trochu jiný.
René: Jak slavíte Vánoce?
Lewis: Vyrostl jsem v severním Londýně, kde je opravdu moc špatné počasí. Bílé Vánoce jsem viděl vždycky jen v televizi. Jako kluk jsem pořád snil o sněhu a skutečné zimě. Takže to je důvod, proč trávím Vánoce s rodinou na horách, teď v Americe, se spoustou sněhu a velkým vánončím stromkem se spoustou světel.
René: Co budete dělat, až skončíte se závoděním?
Lewis: Až se to stane, tak závodní cirkus opustím, to je jisté. Mám rád děti, sám mám hodně bratranců. Proto bych chtěl pro chudé děti postavit školy, kde se budou moci učit a získat dobré vzdělání. Sám jsem zažil, když mi jeden z mých učitelů něco podobného komplikoval, vím, jak to je špatné.
Lewis Hamilton po rozhovoru prohlásil, že to bylo jeho nejlepší interview: "Jinak mluvím většinou se staršími lidmi," žertoval. Akce byla zorganizována pro stuttgartský časopis Stuttgarter Kindernachrichten.
Jde o periodikum s cílovou skupinou od šesti do dvanácti let. Čtyřiadvacetistránkový časopis je vydáván jednou týdně a čtenáři ho dostávají jen na základě předplatného, nelze ho jinak koupit. Redakce jej koncipuje tak, aby byl srozumitelný pro děti daného věku, jsou v něm uvedeny stálé rubriky, vybraná témata z různých oblastí, tipy pro volný čas, rozhovory, doporučené knihy. Nechybí samozřejmě ani soutěže, vtipy a zábava.