V McLarenu jsi už déle než rok. Jak to jde?
Sam Michael: Je to opravdu dobré. Spolupráci s McLarenem si hodně užívám. Je to fantastické pracovat s Martinem [Whitmarshem], Ronem [Dennisem], Jonathanem [Nealem] a všemi inženýry. Na vrcholu mají hlubokou sílu: zkušené, prvotřídní rozhodující lidi, kteří dokážou přemýšlet napříč spektrem problémů, jež se snaží vyřešit a vylepšit.
Tím problémem může být cokoliv týkající se sportu, techniky či strategie. Jedná se o komplexní odvětví. Aby se vám dobře vedlo, potřebujete mít velký záběr. To McLaren má a já si užívám to, že jsem jeho součástí, že můžu pozitivně přispívat a pomáhat týmu ve zlepšování.
Je zde také skvělý smysl pro humor: zvnějšku bych to do McLarenu nikdy neřekl. Někdy působíme jako šedí a uzavření - byť to je pravdou, pokud jde o serióznost a portfolio sponzorů, které máme. Jsme však lidskými bytostmi a docela se sami sobě dokážeme zasmát.
Je tam hodně šéfů - kde přesně zapadáš?
SM: Jsem zodpovědný za závodění a testování našich vozů, kdykoliv vyjedou. Jsem rovněž součástí vedoucí technické skupiny, což znamená, že uvnitř McLarenu přispívám ke všemu. V tom tradičním smyslu je hlavní věcí zajistit to, abychom měli nejlepší závodní tým v boxové uličce. To je zřejmě tou hlavní náplní mé práce.
Sam Michael sleduje v boxech práci svých mechaniků (foto: McLaren Mercedes)
Zdáš se být nyní klidnější...
SM: Neřekl bych, že jsem nezbytně klidnější, ale s lidmi, které mám kolem sebe, jsem více nad věcí. Zlepšuje to kvalitu života a poskytuje mi to více času na přemýšlení a činění řádných rozhodnutí - ať už se jedná o ta strategická či krátkodobá v boxech. Můžu fungovat s vyšší kapacitou, což je mnohem příjemnější.
Stále si zvykáme na to, že tě vídáváme v oblečení McLarenu. Trvalo ti to dlouho, než se přizpůsobil?
SM: Trvalo to na počátku roku pár závodů, ale velmi rychle to opadlo. Zřejmě se to bude týkat spíše lidí, kteří vás sledují.
Jaké je to být zpět v týmu, od kterého se očekávají tituly?
SM: V McLarenu to nepomáhá říkat si: 'Musíme vyhrávat závody,' tím ničeho nedosáhnete. Jde o lidi a technické procesy, které máte - o vaše provozní struktury, spolehlivost a jezdce. Tyto věci jsou to, co vám vyhrává závody a šampionáty. Pouze až máte tohle všechno pohromadě, můžete říci: 'Budeme vyhrávat závody.'
V McLarenu nejsme dokonalí. Prošli jsme letos špatnými obdobími. Vím, že teď procházíme dobrými časy, je to ale vše o schopnosti se zotavit. Než jsem tady přišel, opravdu na mě dvakrát či třikrát v minulých pěti letech zapůsobila jejich schopnost dostat se z problémů. Udělali chybu na voze a vy jste ji mohli vidět.
Mnoho týmů by to až do příští sezóny zničilo, ale McLaren má tuto schopnost se zotavit. Nyní s nimi pracuji a přesně chápu, jak to dělají. Je to velmi jednoduché - je to hlavně díky struktuře, lidem a schopnosti řadit znalosti podle důležitosti.
Sam Michael na snímku uprostřed se svým novým týmem (foto: McLaren Mercedes)
Mohou za letošní vrcholy a propady pouze pneumatiky, nebo myslíš, že v tom sehrávají svou úlohu jiné faktory?
SM: Svou roli hraje mnoho faktorů. Jednou z hlavní věcí je vyrovnanost v poli. Kvalifikační časy jsou velmi těsné, takže když uděláte drobnou chybu, těžce za ní platíte. Pneumatiky mají vliv, už jim ale přicházíme na kloub.
Tlačili jste na pilu ve vývoji až do konce sezóny?
SM: Ano, protože před rokem 2013 nedochází k žádným velkým změnám. Příští rok to bude o něco těžší. Výsledky letošního vývoje ale můžete nasadit na příští auto. Některé novinky, které jsme měli tento rok, vycházeli z programu pro příští sezónu.
Co se ti na své práci líbí a co tě nakopává?
SM: Líbí se mi být konkurenceschopný a hledat solidní řešení problémů. Řešení problémů vede ke konkurenceschopnosti - a kvůli ní jsme tady. Celý život působím v motosportu a soutěžení miluji. Ať už jste poráženi nebo vyhráváte, vždy se učíte. Mám rád tlak: když je tolik v sázce a podaří se vám uspět, je to zkrátka fantastické.
Ford Mustang Fastback GT z roku 1965 a pohled pod kapotu
Z jiného soudku: co je pravdy na tom, že vlastníš Mustanga?
SM: Jde o červený Ford Mustang Fastback GT se čtyřrychlostní manuální převodovkou z roku 1965. Koupil jsem ho před třemi či čtyřmi lety, opravil a ve svém volném čase, kterého mám velmi málo, předělal zavěšení a motor. Jedná se o klasického amerického svalovce: hlučného na rovinkách, ale v zatáčkách se mu samozřejmě moc otáčet nechce, protože má zadní tuhou hnací nápravu a listové pružiny.
Koupil jsem ho hlavně proto, abych svou dceru Toni a syna Jacquese naučil něco o motorech. Když otevřete kapotu úplně nového auta, je tam plno elektroniky. Částečně to fungovalo: má dcera byla opravdu pyšná, když mi říkala, co je karburátor.