Nejprve nám Johne stručně popiš svou kariéru a to, jak si se stal členem rodiny Caterhamu.
Když mi byly čtyři, chtěl jsem závodit - můj otec byl učněm v automobilovém průmyslu, takže je to nejspíše dědičné. Ve třinácti jsem měl dobrého poradce pro výběr zaměstnání, který se mě zeptal, co bych chtěl dělat. Samozřejmě jsem řekl, že bych chtěl závodit s auty, on se mě však chytře zeptal, co bych chtěl dělat, pokud bych závodit nemohl.
Tak jsem mu řekl, že zřejmě bych stále rád pracovat v nějakém inženýrském oboru kolem automobilů. Byl skvělý a dal mi celou řadu rad vzhledem k předmětům, které bych si měl vybrat a jak co nejlépe postupovat.
Jako automobilový inženýr jsem absolvoval školu Lanchester Polytechnic v Coventry. Poté si mě vybrala společnost Brun Technics a v roce 1990 jsem pracoval na návrhu sportovních vozů Brunu poháněných Juddem.
V roce 1991 jsem pracoval jako aerodynamik na Allard J2X Worlds Sportscar Championship prototypu a na sportovních vozech Spice. Po ukončení těchto sérií jsem byl nezávislým pracovníkem a dělal jsem na něčem, čemu se říkalo Harrier LR9 GT - silniční a závodní vůz, a na bestii nazývané Uniclip Automotive Calibra, která závodila v šampionátu UK Thundersaloon Championship.
Můj prvotní zlom nastal, když jsem se přidal k tým, jenž měl na starosti vývoj v IndyCar pro stáj Newman-Haas. Pracoval jsem jako aerodynamik na vozech Loly a Swift Engineeringu v ltetech 1993 - 1997.
Když se pak v Autosportu objevil inzerát F1 týmu Jordan hledajícího zkušeného aerodynamika, ozval jsem se. Byl jsem úspěšný a od roku 1997 jsem tam zůstal až do roku 2001. V roce 1998 ze mne udělali šéfa aerodynamiky - a vyhráli jsme v tom roce náš první závod, což bylo hodně dobré!
John Iley, jehož silnou stránkou je aerodynamika, nyní působí u Caterhamu
(Caterham F1 Team)
Tehdy jsem se poprvé setkal s Mike Gascoynem, Markem Smithem a několika dalšími lidmi, s nimiž nyní pracuji. Když Mike opustil Jordan a zamířil k Renaultu, šel jsem s ním a zůstal tam dva roky, pak jsem přestoupil k Toyotě do Kolína n. R.
Nato jsem se v roce 2003 přidal k Ferrari, opět jako šéf aerodynamiky. Tam jsem pracoval šest let a v roce 2010 jsem se vrátil do Velké Británie k McLarenu, kde jsem dva roky působil jako šéf aerodynamiky, než jsem přestoupil sem.
Co se ti tak líbí na závodění? Proč to děláš?
Předpokládám, že jsem v srdci závodník. Dělal jsem motokáry na slušné úrovni, byť to bylo spíše o tom, že jsem hodil motokáru na střechu svého vozu, než že bych působil v seriózním týmu.
Vždy jsem měl co do činění s týmovými sporty a povahou jsem docela soutěživý, což se promítá do intelektuálních i fyzických výzev. Tým mě požádal, abych se o víkendu zapojil do fotbalových zápasů, takže si myslím, že zde celkem zapadnu.
Jde tady samozřejmě o víc. Je to o lásce k vozům, lásce ke sportu. O celou tu technickou výzvu dát dohromady skupinu lidí a skupinu nápadů a odvádět lepší práci než ostatní, to je přitažlivé.
Honba za dokonalostí?
Tak trochu, já ale miluji aerodynamiku, protože v rámci týmu je něčím, co může dramaticky ovlivnit výkonnost. Existuje samozřejmě spousta věcí, které dostávají vůz na danou úroveň, k pokroku a k rozdílům však vede kombinace všech zainteresovaných osob.
John nyní pracuje na zvyšování výkonnosti vozu CT01 (foto: Caterham F1 Team)
Přidal ses k nám jako ředitel pro výkonnost. Co tvá role zahrnuje?
Opravdu se na svou novou roli těším. Byť si uvědomuji, že mou silnou stránkou je aerodynamika, protože jsem ji dělal vždy, tak rozumím tomu, že ke zrychlení vozů přispívá spousta věcí. I když přemýšlení o aerodynamice může být pro vývoj dobré, nemusí to v reálu fungovat se strukturou vozu. Moc rád jsem postoupil z čistě aerodynamické pozice, takže cítím, že zde můžu růst a v rámci Caterhamu se dále rozvíjet.
Zatímco se budu soustředit hlavně na F1 tým, byl jsem rovněž požádán o práci na vývoji věcí pro silniční auta, což je velmi vzrušující. Vím, že Tony je nadšený z mého příspěvku pro vývoj nových modelů.
Paradoxní je, že když jsem v 90. létech podnikal na volné noze, udělal jsem kompletní aerodynamický balík pro silniční vůz Caterhamu. Sice nikdy nespatřil světlo světa, ale cítím, jako bych se pohyboval v kruhu!
Nejvíce se mi zamlouvá čistota inženýrské výzvy. Myslím, že to má co do činění s technickým vývojem na té nejvyšší úrovni - a v podstatě je zcela jasné, kdy to funguje a kdy ne.