Kivi ve znaku: Počátky stáje McLaren (2/6)

NA VLASTNÍ NOHY
V dobách před založením týmu byl Bruce McLaren tichým učedníkem zkušenějšího Jacka Brabhama, s nímž strávil několik let ve stáji Cooper. Bruce dlouho dobu držel rekord nejmladšího vítěze závodu grand prix. Na nejvyšší příčku poprvé stanul v Sebringu roku 1959 ve věku 22 let.

Bruce McLaren byl rychlým pilotem, nijak zázračně výjimečným, ale rychlým určitě. Mimo kokpit působil plaše, on byl však více tichý než plachý. Vyzařovalo z něj charisma, kterým upoutal pozornost okolí a díky němuž se dokázal obklopit těmi správnými lidmi. Právě v tom se skrýval největší klad jeho osobnosti.

Nejprve hájil barvy týmu Cooper, kde sdílel radosti i starosti britské stáje spolu s Jackem Brabhamem. Jenže Brabham zavčas rozpoznal hrozbu sestupné tendence Cooperu a vzal nohy na ramena. John Cooper po jeho odchodu zuřil. Brabhamovi poodkrýval zákulisí řízení týmů a nabyté zkušenosti pak Australan využil k založení vlastní stáje. Poučený Cooper před Brucem skrýval citlivé technické i organizační detaily. Bruce však ledacos pochytil, prošel Brabhamovou školou. Harmonický tandem učitel a učedník fungoval tři roky. V roce 1960 odešel Brabham a nedlouho po něm McLaren.

Prvním impulsem mu byla Tasmánská série vozů formule 1 konaná v zimě 1964/65. Šampionát v domácím prostředí zlákal Bruce natolik, že přemluvil Johna Coopera, aby mu umožnil uzpůsobit cooper technickým pravidlům a postavit se s ním na start tamních závodů.

John Cooper myšlenku posvětil, ale než práce řádně odstartovaly, Cooperův otec Charles do celé akce nepříjemně zasáhl. Oficiální účast v Tasmánské sérii odřekl z finančních důvodů. Ovšem Bruce se snu závodit před domácím publikem nevzdal. Potají se spojil s pilotem Timmem Mayerem, jeho bratrem Teddym (technickým inženýrem) a sekretářem Eoinem Youngem. Jak přestavba cooperů pokračovala, Bruce zjišťoval, že se bez vnější pomoci neobejde. Bylo zapotřebí dát projektu oficiální status. Nejlepší řešení spočívalo v založení regulérního týmu, což krátce na to udělal a dal mu jméno Bruce McLaren Motor Racing. V jeho čele stál sám Bruce, jeho žena Patty McLaren a Eoin Young. Druhou polovinu týmu tvořili bratři Mayerovi.

Do začátku sezóny Tasmanské série byly připraveny dva vozy a tým rozrostlý o čtyři mechaniky mohl vyrazit na dalekou cestu. Bruce šampionátu dominoval a na konci sezony se radoval ze zisku titulu. Stejně starý Timmy Mayer držel před závěrečným dílem průběžné třetí místo. Úspěch malého týmu McLaren byl nečekaný, ale zasloužený. Všichni už se nemohli dočkat chvíle, kdy McLaren a Mayer zakončí poslední závodní víkend a oslaví triumf na jižní polokouli.

Bohužel slávu zastínila tragédie. Timmy v tréninku havaroval, bokem monopostu narazil do stromu a zahynul. Z původně radostného návratu do Evropy se stala cesta plná utrpení. Teddy Mayer ztratil bratra a Bruce velmi dobrého přítele.