Monopost z říše snů: McLaren MP4/4 (1. díl)

Pokud se sofistikovaným vývojem, doprovázeným změnou pravidel, podaří zrealizovat nejlepší monopost startovního pole, do nějž usedne výborný pilot, může se závodní sezóna proměnit v one-man show. A pokud za volantem sedí dva nejlepší piloti, je o noční můry konkurenčních týmů postaráno.

Řekněme, že Ferrari v letech 2002 a 2004 dominovalo formuli 1. V tom případě bychom museli tvrdit, že stáj McLaren v roce 1988 vymazala konkurenci z mapy. Monopost McLaren MP4/4 totiž vyhrál 15 ze 16 grand prix. Šéf McLarenu Ron Dennis za tento snad už nepřekonatelný rekord může vděčit dvěma nejvýznamnějším pilotům motorsportu – Ayrtonu Sennovi a Alainu Prostovi – a samozřejmě oddané práci šéfdesignéra Steva Nicholsona a technického ředitele Gordona Murraye.

NA POSLEDNÍ CHVÍLI
Monopost MP4/4 byl hotov až na konci března roku 1988, stáj McLaren ho ve spěchu přivezla do Imoly na oficiální předsezónní testování. Vzhledem k tomu, že na MP4/4 zbývala ještě spousta práce, Ayrton Senna se vydal na dráhu až v závěru testů. Prvních pár kol po jednom z nejrychlejších okruhů šampionátu zanechalo na Brazilcovi takový dojem, že po zajetí do garáže mlčky seděl v kokpitu a vstřebával pozitivní dojmy z hladkého řízení McLarenu. Ani dvojnásobný šampion Alain Prost neskrýval radost z nového výtvoru a každého utěšoval tvrzením, že titul bude v roce 1988 patřit McLarenu.

Prostovo proroctví se naplnilo, jen míra převahy MP4/4 překonala veškeré představy. Ačkoliv tým McLaren natestoval před sezónou pouhých 480 kilometrů, vyhrál 15 grand prix, 15krát odstartoval z prvního místa a oba jezdce měl na stupních vítězů ve 25 případech. Nejlepší statistikou, demonstrující nedosažitelnost McLarenu, je počet kol na čele. Z 1031 odjetých kol vedl červenobílý stroj 1003 kol. Až v osmém závodě sezóny, kdy Gerhard Berger na ferrari odstartoval z pole-position, vedl jiný vůz než McLaren MP4/4.

Šéfdesigner Steve Nichols, hubený Američan s bujnou hřívou a špičatým nosem, nezamýšlel vznést do MP4/4 revoluční prvky. Jeho dílo bylo pouze výsledkem efektivního se podvolení nových pravidel a daných okolností. V předvečer zákazu turbomotorů byl Mezinárodní automobilovou federací (dříve FISA) snížen tlak turbodmychadla ze čtyř barů na dva a půl baru, což zmenšilo průměrný výkon motorů z 900 koní na cca 700 koní. FISA taktéž stanovila maximální objem palivových nádrží na 150 litrů oproti předchozím 195 litrům. K dalším novinkám se řadila povinnost umístit pedály nejdále od osy přední nápravy. FISA tím chtěla zvýšit ochranu nohou při čelních nárazech.

Tyto změny pravidel se významně projevily ve finálním vzhledu nízkého McLarenu MP4/4. Nichols měl s menší nádrži i více prostoru kolem motoru Honda, neboť japonští motoráři vyvinuli menší a skladnější agregát Honda V6 1,5. Na výšce MP4/4 se taktéž podepsal kokpit. V rámci nového pravidla Nichols posunul „strojovnu“ jezdců dozadu a snížil úhel posedu. Na lepších jízdních vlastnostech při brzdění do zatáček se podepsal o čtyři centimetry větší rozvor náprav.

CHYBĚJÍCÍ DRAHOKAM DOKONALOSTI
Když se Prost a Senna sžili s mclarenem hned v úvodním testu, panovala v týmu dobrá nálada. Přesvědčení o triumfu již v úvodním závodu roku bylo na místě. Poté, co sezóna dále postupovala a poháry od prominentů hostujících zemí přebírali na stupních vítězů jen Senna s Prostem, poznávali soupeři, jakou odzbrojující technikou McLaren disponuje. Stáj Lotus, těšící se z dodávky stejných motorů jako McLaren, začala protestovat. Úřadující šampión Nelson Piquet tvrdil, že Honda dává McLarenu lepší agregáty. Třebaže si oba týmy motory po kvalifikaci v Monte Carlu vyměnily, Piquet nezrychlil. Jeho pronikavě žlutý Lotus s modrými dekály v závodu na Mclareny nestačil.

Mechanici a inženýři vtipkovali, že jich není vůbec třeba. I studenti techniky by práci na monopostech, ze kterých prýštila dokonalost, zvládli levou zadní. Bezchybnost sezóny nakonec trochu kazí fakt jednoho promarněného vítězství. V Monze vedl Senna tři kola před cílem, ale při předjíždění o kolo zpět jedoucího J.-L. Schlessera došlo ke kolizi a Brazilec ze závodu vypadl.

Nejen v Itálii okamžitě propukly emocionální oslavy z vítězství, které prostě muselo být.  Italský závod tehdy vyhrál Gerhard Berger ve Ferrari, pár dní po smrti Enza Ferrariho. Lepší místo a čas triumfálního návratu na nejvyšší příčky si stáj Ferrari nemohla přát.

Nikdo z týmu McLaren před začátkem sezóny ani v těch neoptimističtějších představách nepředpokládal 15 vítězství. Na jejich demoralizujících výsledcích se podepsal nedostatek skutečné konkurence. Ferrari, nejvážnější soupeř britské stáje, postrádalo technickou preciznost a s monopostem Lotus 100T – druhým potencionálním protivníkem – nesvedl zázraky ani trojnásobný šampión Nelson Piquet. 

DRUHÝ DÍL JIŽ ZÍTRA!

Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 12 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy