Pacific a Simtek: Symboly potenciálu a chudoby 5/5

PACIFIC A SIMTEK: 5. část

Pacific přežívá až do konce sezóny
Stáj Pacific byla díky japonskému spolumajiteli a finanční infúzi Lotusu relativně za vodou. V Brazílii se oba vozy poprvé od Grand Prix Kanady 1994 postavily na start. Gachot nedojel, avšak Montermini přivezl PR02 na devátém místě. Někteří slavili, jiní ne. K těm, co ponechávali emoce na uzdě, patřil i Wiggins. Předposlední pozice se ztrátou šesti kol ho příliš netěšila. Byl si vědom toho, že takový výsledek není důvodem k úplné spokojenosti. Na druhou stranu, Pacific byl ve srovnání s rokem 1994 připraven. Monopost prošel aerodynamickým tunelem a před prvním závodem sezóny ho viděl každý člen týmu, což se v předchozím roce nestalo.

V průběhu sezóny se peníze stávaly životní otázkou týmu a šetření na všech frontách se podepisovalo na výkonech. Gachot, smířen s nepřízní osudu, se z dobré vůle vzdal sedačky a Wiggins za něj mohl hledat náhradu. Nejdříve místo v kokpitu zakoupil Giovanni Lavaggi, pak si sedačku objednal Švýcar Jean-Denis Deletraz, který ustál proměnlivé počasí na Nürburgringu a dojel patnáctý. V jednu chvíli na správně zvolených pneumatikách zázračně předjel Marka Blundella v mclarenu. Ani Montermini si nevedl špatně. Když předjel budoucího dvojnásobného šampióna Miku Hakkinena, taktéž v mclarenu, nemohl mu to tým Pacific ukázat na signální ceduli, neboť Hakkinena neměl v databázi slov!

Giovanni Lavaggi debutoval s týmem Pacific v Grand Prix Německa

Wiggins usiloval o udělení superlicence Katsumimu Yamamotovi a Oliverovi Gavinovi, ale FIA žádost zamítla a do Pacificu se na poslední tři grand prix roku vrátil Gachot. Montermini dojel v německé grand prix na osmém místě a Gachot tento rekord vyrovnal i v závěrečném podniku sezóny. Jinak tým čelil problémům s extrémně poruchovou převodovkou.

Jestliže převodovka nenesla vinu na odstoupení, za předčasným koncem závodu stála chyba pilota. Například Montermini odstartoval v Monte Carlu před rozsvícením zelených světel a obdržel desetivteřinovou penalizaci v boxech. Podle pravidel si ji musel „vyzvednout“ do tří kol, ale týmu trvalo pět kol, než Monterminiho přilákal do boxů a jezdec byl právem diskvalifikován.

Ačkoliv se tým Pacifik nepatrně pozvedl a výsledky byly přeci jen o trochu lepší než v roce 1994, celková bilance na konci sezóny 1995 zněla: 0 bodů, což znamenalo 0 dolarů od Bernieho Ecclestona.

Wigginsova dychtivost dosáhnout ve formuli 1 stejných výsledků jako v nižších sériích přesvědčila motoráře Judd o spolupráci na rok 1996. V plánu byla dodávka upravených motorů Yamaha, ale jak pokračovala zimní přestávka, uvědomoval si Wiggins marnivost svého snažení. Po dlouhém přemítání reálných možností předstoupil na začátku prosince před novináře a se zklamaným výrazem ve tváři oznámil konec týmu Pacific Grand Prix. Po Simteku se stal od roku 1989 již 17. týmem ukončující činnost na základě finančních problémů.

Wiggins odchází do USA, Wirth zůstává v F1
Stáje Simtek a Pacific nedokázaly přežít déle jak dva roky. I přes slibný potenciál, přinejmenším u Simteku, je donutily neúnosné finanční požadavky složit zbraně a nadobro zapečetit kapitolu vlastních týmů F1.

Formule 1 byla a je tvrdý byznys. Jestliže nemáte úspěchy na dráze, pak z vás sedře kůži. Ale jak dosáhnout výsledků? Penězi! A jak dosáhnout peněz? Výsledky! Tento začarovaný kruh drtí ambice soukromých týmů a dává přednost bohatým automobilkám. Pro nadšence není v F1 místo a nebylo ani v roce 1995.

Nick Wirth se měl stát spasitelem týmu Virgin, nakonec byl propuštěn

Nick Wirth si sen nesplnil. Na to, aby přežil kritické období mu chyběla pověstná špetka štěstí. Přitom do něj byly vkládány velké naděje, ohromné nadání technicky zdatného šéfa dávalo předzvěst postupnému zlepšování. Bohužel se tak nestalo a Wirth si napravoval reputaci zdařilou prací u Benettonu. Britskou stáj opustil až v období útlumu v roce 1999 a věnoval se jiným projektům. V roce 2003 založil společnost Wirth Design a v roce 2006 byl zpět ve formuli 1. Mezinárodní automobilové federaci asistoval při designu ideálního zadního přítlačného křídla na sezónu 2008. V roce 2009 ho oslovil John Booth, aby navrhl monopost pro tým Manor Motorsport F1, jenž byl posléze zakoupen Richardem Bransonem a přejmenován na Virgin Racing. Wirth byl dosazen do pozice technického ředitele stáje a začal razit revoluční cestu – navrhování monopostů výhradně pomocí softwaru (CFD) bez použití aerodynamického tunelu. Ačkoliv do tohoto procesu vkládal velké naděje a připomínal, že ve sportovních prototypech softwarový design fungoval, ve složité aerodynamice monopostů F1 měl systém CFD velké mezery. Virgin s ním ukončil spolupráci a Wirth se vrátil do americké série Le Mans.

Šéf týmu HVM Racing Keith Wiggins (vlevo) se svou svěřenkyní (uprostřed) Simonou De Silvestro

Keith Wiggins pokorně sestoupil do Formule 3000, kde stáj Pacific po druhém roce fungování zavřel.  Krátce potom pracoval u společnosti Lola, kterou zruinoval krátký debakl ve formuli 1 v roce 1997. Záhy zjistil, že vedení týmu mu nesmírně chybí a v USA restartoval kariéru šéfa stáje v sérii Champ Car. Wiggins s týmem HVM Racing střídal spolumajitele i (ne)platící jezdce jak na běžícím pásu a prakticky každým rokem balancoval na pokraji krachu. Po sjednocení Champ Car s IndyCar patřil k skromnému množství týmů, které vydržely finančně náročný přechod na jinou techniku a díky štědrým darům Huga Cháveze za angažování venezuelského pilota E.J. Visa, se Wigginsovi podařilo hrozbu krachu vybalancovat. Dnes již třetím rokem zaměstnává švýcarskou závodnici Simonu De Silvestro.

PACIFIC A SIMTEK 1. část – Ambiciózní plány Keitha Wigginse a Nicka Wirtha
PACIFIC A SIMTEK 2. část – Intenzivní přípravy
PACIFIC A SIMTEK 3. část – Těžké rány osudu
PACIFIC A SIMTEK 4. část – Stanovení nových cílů a brzký bankrot
PACIFIC A SIMTEK 5. část – Pacific přežívá až do konce sezóny