Proč závodí? Odpověď na tuto otázku je jednoduchá stejně jako nemožná. A kdo by jiný by měl mít nezpochybnitelné právo na ni odpovědět než mistr světa 2009, současný pilot McLarenu Jenson Button, aby nám vysvětlil, proč se muži jako on stále vrhají do víru soubojů na trati.
"Řízení rychlých vozů mě příliš nenadchne. To není ten pravý důvod, proč závodím, proč jsem 17 let ještě pořád v F1," líčí Button s jistým leskem v očích a způsobem, který zcela vymazává údaje o jeho věku a zkušenostech. Po krátké odmlce se opět ujímá slova: "Jsou to souboje kolo na kolo, když létají jiskry a vy se perete o lepší pozici. To mě přitahuje, baví, to je pro mě ta nejdůležitější věc."
Potřebují soupeře, potřebuji je porážet
Dokládájí to i jeho dávné začátky. Když John Button koupil svému sedmiletému synovi motokáru, nestačilo Jensonovi s ní pouze kroužit na dvorku. Chtěl víc než bezcílné kličkování mezi poklopy kanálů, chtěl výzvu, bojovat se soupeři, předjíždět. Od chvíle, kdy jel první závod, stal se na motorsportu závislým.
Button přiznává, že pro něj nebylo důležité, v jakém voze sedí. Bylo mu do jisté míry lhostejné, jestli pilotuje špičkový vůz F1, zásadní bylo zajet nejlepší čas a poté zvítězit. "Miluji závodění pro jeho neopakovatelné momenty. Možná to bude znít divně, ale nechápu ty, kteří hovoří o radosti z pouhého řízení vozu, já tuto fyzickou radost nechápu. Závodně jsem zkusil triatlon, abych vyzkoušel své fyzické limity, a také to pro mě bylo především o závodění. Šel jsem do něj proto, abych porazil všechny ostatní."
Kdyby dnes žil Charles Darwin, slavný biolog 19. století, vybral by si Buttona jako svého žáka v oblasti evoluční teorie. Darwin věřil, že přežijí jen ti nejzdatnější a považoval život za určitou soutěž, v níž nejzdatnější jedinci společnosti sklidí největší odměnu. Jen málokde jinde existuje více konkurenční prostředí než v F1. Prostředí, které semele a vyplivne ty, kteří nejsou dostatečně adaptabilní k tomu, aby vydrželi a setrvali. Stejně jako náležitě oslavuje ty, kteří tu uspějí.
"Závodíte proto, abyste vyhráli, protože pocit, když přejedete cílovou čáru jako první, je jedním slovem úžasný. Zvlášť když musíte zdolat hodně soupeřů, abyste se na první místo dostali, jako se mi to povedlo v Grand Prix Kanady 2011. Je to skutečně impozantní, protože vím, že jsem porazil nejlepší piloty na světě," líčí Jenson své pocity.
Buttonův koncert při pilotování
Šestatřicetiletý Brit triumfoval v 15 Grand Prix a všechny byly emocionálním a významným okamžikem v jeho životě. Také jeho interpretace hitu skupiny Queen We Are The Champions po zisku titulu v Brazílii 2009 byla nezapomenutelná. Avšak žádný pilot nemůže vyhrát každý závod, proto Jensonův přístup a motivace je důsledkem jeho dlouhodobého působení v F1, čímž se odlišuje od mnoha dalších kolegů.
"Všichni chceme vítězit, ale to nedokážete bez pocitu uspokojení, že jste porazili soupeře. To platí i v případě vašeho týmového kolegy. I když nebojujete o čelo závodního pole, ale povede se vám skvělý předjížděcí manévr - který jste si po několik zatáček pečlivě připravovali - to vám přinese uspokojení. Ale neberu nic jako samozřejmost. Vím o jistém privilegiu, že mohu takto závodit. Důvod, proč jsem stále v F1 je výsledkem hodně tvrdé práce. Není to tajemství a neexistují žádné vytáčky: pokud chcete být nejlepší, musíte tomu věnovat všechen čas."
Formule 1 je ale příliš mnohotvárná, aby k dosažení úspěchu stačila jen tvrdá práce a bojovný duch. Aby se někdo stal několikanásobným vítězem, což se Jensonovi podařilo, je třeba také talentu, což nelze vypozorovat pouhým pohledem zvenčí, protože drtivá většina toho, co musí pilot zvládnout, je běžným zrakům skryta. Inženýři používají termín dotykové body - ruce, nohy, záda - a hovoří o způsobu jízdy, který se v nich odráží. Například Lewis Hamilton zaměstnává při řízení monopostu daleko častěji ruce a volantu k drobným korekcím, Jenson daleko více než ostatní piloti využívá nohou.
"Jenson je jako labuť. Jeho ruce působí nesmírně elegantně, což je v televizi vidět, ale nohy na pedálech létají jako šílené. Pracuje jimi daleko více, ale nezdá se, že by mu to činilo nějakou námahu. Typickým příkladem bylo jeho pole-position v Belgii 2012. Při pohledu na ruce to vypadalo, že si vyjel na odpolední sobotní vyjížďku, ale nohama opět předváděl symfonii na pedálu plynu, brzdy a výsledkem bylo pole-position," vzpomíná Buttonův závodní inženýr Tom Stallard.
Mou zbraní je změna
Na první pohled je kombiance "stepování nohou" a pečlivých rukou chirurga jako nemožná. Ale jednou z pozoruhodných věcí týkajících se Jensona Buttona je, že k tomu nepotřebuje zvláštní psychickoku přípravu. Prostě vklouzne do kokpitu svého McLarenýu MP4-31 a vtipkuje se Stallardem a svými mechaniky. Zrovna tak není během závodu neobvyklé, že v rychlosti kolem 320 km/h vyšle ke svým inženýrům zprávu o strategii ohledně pneumatik a nabídne užitečné řešení. Dalo by se hovořit o více podvědomém než intelektuálním přístupu. Ale to je přesně Buttonovo adaptabilní myšlení, provázané se způsobem modulace plynu a brzdy, dodávající mu cit pro chování předních a zadních kol, takže jeho styl jízdy se plně přizpůsobuje proměnlivým podmínkám.
"Baví mě, jak se chování vozu během závodu mění. Jak ubývá paliva a přilnavost pneumatik mizí, na což musím reagovat. Myslím, že to je jedna z mých silných stránek. Možná by se tím vysvětlilo, proč jsem tak dobrý v měnících se podmínkách. Což neplatí pro kvalifikaci, kde auto po celé kolo zůstává prakticky stejné."
Ale všechny ty řeči o stylu jízdy jenom pomáhají pochopit, proč je Button tak dobrý pilot. Pokud bychom zvolili básnický obrat, »nepřidá to na kosti žádné nové maso« vysvětlující, proč závodí. "Jednoduše proto, že žádného dalšího masa není potřeba. Je to velmi jednoduché. Miluji konkurenci, miluji soupeře. Bez nich bych tu nebyl."