Nedoceněný talent Peter Gethin

Při vyslovení jména Peter Gethin se většině fanoušků vybaví dramatický finiš italské grand prix v roce 1971. Zbytek jeho kariéry jakoby upadal do zapomnění, bohužel. Brit s „oplzlým“ smyslem pro humor sice neprožil dlouhou a hvězdnou kariéru pilota F1, schopnost krotit vzpurné automobily mu však nikdo neodpáře.

Když v Monze protínal pomyslnou cílovou pásku, zvedl ruku na znamení vítězství. V duchu ji ale nezvedal z důvodu prvenství, představovala pro něj nástroj jistoty. Italové by se totiž mohli začít dohadovat o tom, kdo vlastně vyhrál. Gethin nechtěl přijít o vítězství vinou lidského faktoru – časoměřičům příliš nevěřil. Proto ještě před šachovnicovým praporkem učinil vítězné gesto a pojistil si tím jediný triumf v rámci mistrovského závodu formule 1. Vyhrávat však uměl i v jiných šampionátech.

Motorsport uchvátil Petera Gethina v první polovině 60. let. První zkušenosti s rychlou jízdou získával v Lotusu 7 na domácím okruhu Brands Hatch. V následujících letech získával ostruhy např. ve Formuli 3 a Formuli 2.

Bránu do opravdu profesionálního světa motorsportu mu pak v roce 1969 otevřel Bruce McLaren. Britský mladík s vysokým čelem zaujal zakladatele týmu McLaren natolik, že mu nabídl sedačku v monopostu McLaren M10A v domácím šampionátu Formule 5000.

Gethin se novozélandskému jezdci/šéfovi odměnil titulem a několika prvenstvími. V dalším roce pokračoval v úspěšném tažení a titul obhájil. Bohužel stáj McLaren postihla v červnu roku 1970 tragédie, která nadobro změnila chod týmu.


Peter Gethin v deštivé Grand Prix Monaka 1971

Peter Gethin měl testovat mclaren pro kanadsko-americkou sérii Can-Am, ale než vůbec usedl za volant, ohlušující rána a v dáli stoupající kouř zastavil veškeré dění v boxech. Bruce McLaren během testování havaroval a zahynul.

Post šéfa McLarenu nedobrovolně převzal Teddy Mayer, jenž stál u zrodu týmu. Mayer najednou neměl koho posadit do kokpitu, McLaren zahynul, Denny Hulme si léčil popáleniny rukou z Indianapolisu a Dana Gurneye vyřadil ze hry osobní sponzor Castrol, kterému se nelíbilo logo Gulf na oranžových mclarenech.

Šanci tak dostal Peter Gethin. Debut absolvoval v Grand Prix Nizozemska, ale po 19. kolech havaroval a odstoupil. Do konce sezóny přidal ještě šest závodů a jeden bod za šesté místo v Kanadě.

Spíše než v F1 vozil dobré výsledky v štědře dotované sérii Can-Am. Roli týmové dvojky Dennyho Hulma poslušně plnil a pokud Hulme řešil technické problémy, Gethin ho pohotově zastoupil – v teprve třetím startu zvítězil. Gethin vydělal McLarenu úctyhodných 26 000 dolarů, což nebylo na nováčka v Can-Am vůbec špatné.

Jestliže Gethin prožíval u McLarenu pohádkový rok 1970, následující sezóna se měla otočit o 180 stupňů. Nejprve ho v Can-Am nahradil Peter Revson a v kokpitu vzdorovitého McLarenu MA19 F1 ustoupil technicky nadanému Marku Donohuemu.

Ještě než mělo dojít k smluvené výměně mezi Gethinem a Donohuem, Gethin byl již na odchodu. Taktéž vztahy mezi Gethinem a Mayerem se v průběhu roku 1971 značně ochladily a když Gethin odcházel, hrdě prohlašoval, že Mayerovým největším kladem byla jeho žena…

Gethin oslovil majitele stáje BRM Louise Stanleyho a od druhé poloviny sezóny již hájil barvy britského týmu. Slavné vítězství v Itálii mu zajistilo sedačku pro nadcházející sezónu, jenže společná budoucnost neměla být tak zářná, jak si jezdec a šéf představovali.

K mizerné atmosféře uvnitř BRM přispíval i Stanleyho chaotický způsob řízení týmu a ne příliš vřelý vztah k zaměstnancům, potažmo jezdcům. Grand Prix USA byla posledním Gethinovým závodem roku 1972. O rok později se vrátil do kokpitu F1 na Grand Prix Kanady. Překvapivě znovu k BRM.

V následujícím roce spojil síly s Grahamem Hillem a představil se domácímu publiku na okruhu Silverstone. V monopostu Lola-Ford týmu Embassy Hill ale kvůli zdravotním problémům nestartoval. Bylo to naposled, co se Gethin pokoušel prodloužit si kariéru v F1.

Jinak se naplno věnoval šampionátu Formule 5000, kde setrval až do konce roku 1976. Adrenalin z rychlé jízdy posléze vyměnil za „pohodlnější“ kariéru manažera  italského závodníka Beppeho Gabbianiho. V roce 1984 se vrátil do formule 1 jako manažer týmu Toleman F1. Poté založil vlastní tým ve Formuli 3000 a nakonec koučoval v závodní škole potencionální talenty nové generace.

Petera Gethina provázel motorsport až do konce života, patřil k pravidelným účastníkům nejrůznějších setkání historiků a klubových akcích, kterých je ve Velké Británii požehnaně. Jak by řekli jeho kolegové a kamarádi, Peter Gethin byl prostě „lovely bloke“.

Doporučit článek

Diskuze:

Počet příspěvků: 7 Přidejte vlastní názor…

Další zprávy