Gerhard Berger

Gerhard Berger se narodil 27. srpna 1959, ve Wörglu v rakouských Alpách. Jeho otec Hans vlastnil spediční firmu, ve které Gerhard začal pracovat jako mechanik a následně jako řidič. Jako dítě nebyl žádné neviňátko. Jak sám přiznává, rodiče si pro něj často chodili na policejní stanici nebo do nemocnice. Na trati se choval podobně, vždy se „pyšnil“ agresivním jízdním stylem.

Jeho první seznámení s motoristickými závody proběhlo v roce 1979. Rakušan se postavil na start místního závodu Skupiny 5 v Zeltwegu s Fordem Escort. Auto si vypůjčil od přítele a vyhrál první měřený úsek. Následně koupil starý Alfasud a přihlásil se do německého mistrovství. Zajel také několik závodů Formule Ford 1600. Poté se však dohodl s týmem Martini-Alfa a v roce 1982 v něm absolvoval německé mistrovství F3. Vyhrál jeden závod a celkově skončil na třetím místě. Vyzkoušel si i F2000, ve které se na Hockenheimringu poprvé setkal na trati s Ayrtonem Sennou. V roce 1983 získal pro tým Ralt-Alfa dvě druhá místa a celkově obsadil sedmou příčku v Evropském šampionátu F3. Zároveň se zúčastnil Evropského mistrovství cestovních vozů s BMW. V GP Macau se umístil na třetím místě za Ayrtonem Sennou a Robertem Guerrerou. Další ročník evropské F3 odjezdil v týmu Pina. Na Österreichringu se Rakušan poprvé dočkal mezinárodního vítězství v tomto seriálu, které zopakoval na Monze, po diskvalifikaci Capelliho. V závodě All-star F3 v Monaku dojel druhý. Po těchto výkonech mu nabídl tým formule 1 ATS testovací jízdy v Zandvoortu. Ve stejném termínu měl ale Gerhard na programu 24 hodinovku ve Spa. Po skončení testů, tak ještě v závodní kombinéze rychle zamířil do Spa, do již rozjetého závodu.

Testy dopadly dobře a stáj ATS projevila o Bergera zájem. Jednalo se však o malou stáj a Gerhard tak musel za své místo zaplatit. Díky podpoře BMW, dodávající stáji motory se nakonec do kokpitu dostal a v F1 debutoval ke konci sezóny na domácí Grand Prix Rakouska v roce 1984. V kvalifikaci zajel 20. čas, který už bohužel nestihl vylepšit. Na voze jeho kolegy Winkelhocka se porouchala převodovka a Rakušan mu musel svůj vůz přenechat. Závod dokončil na posledním, po odpadnutí většiny pole, 12. místě. Gerhard ještě stihnul dojet na dobrém 6. místě ve VC Itálie, než se ATS z kolotoče F1 stáhla.

Berger se ocitnul bez angažmá. Zajel si tedy GP Macau a následně absolvoval testy u týmu Arrows. Chvíli na to už si jel do Brixworthu pro závodní kombinézu. Cestou se ale srazil s jiným autem. Po několika kotrmelcích skončilo jeho BMW v potoce. Nepřipoutaný Berger proletěl zadním oknem a zůstal ležet vedle auta se dvěma zlomenými obratli krku. Tím že nebezpečnou havárii přežil, však Rakušanovo štěstí nevyprchalo. Mezi prvními, kdo u nehody zastavili, byly lékaři vracející se z konference o první pomoci při dopravních nehodách… Ti zabránili, aby s ním kdokoliv hýbal, než přiletěl vrtulník. Doktoři v nemocnici měli dvě možnosti: nebezpečná operace a několik měsíců rekonvalescence nebo půl roku se zafixovaným krkem. Gerhard si vybral první možnost… Už o dva dny později našli doktoři jeho postel prázdnou a později i Bergera procházejícího se po chodbě! Přesně takový byl nezdolný Rakušan. Štěstí, které jej celou kariéru provázelo, stejně jako neuvěřitelná vůle byly pro něj typické. Nedbal příliš rad doktorů a ze zranění se dostal včas, aby absolvoval v roce 1985 svoji první kompletní sezónu F1 v týmu Arrows. První čtyři závody nedokončil a zabodoval až v posledních dvou, když obsadil 5. a 6. příčku.

Pro následující ročník 1986 se dohodl na spolupráci s týmem Benetton, opět za štědré podpory BMW. Spolu se změnou zaměstnavatele přišlo i výrazné zlepšení a první vítězství. Na to si však musel počkat až do předposledního závodu v Mexiku. Do té doby měl na kontě pouze třetí místo ze San Marina a několik bodů za poslední respektive předposlední bodovaná umístění. Z 20. místa v končeném pořadí předešlého roku tak poskočil na sedmé. Rakouský závodník zcela zastínil stájového kolegu Fabiho, který získal pouhé dva body.

Ale Gerhard pro další sezónu 1987 opět změnil působiště. Zájem o vycházející hvězdu projevilo samotné Ferrari. Vyhrál poslední dva závody sezóny a skončil celkově pátý. Několikrát však zbytečně přišel vedení. Jako v Portugalsku, když startoval z pole position a po vlastní chybě dokončil druhý. Nebo v Mexiku, kde jej z prvního místa vyřadila mechanická porucha. Navíc nasbíral jednou tolik bodů co kolega Alboreto, Ital, který byl velmi podporován svými mechaniky. Ty naopak Gerhard v počátcích své kariéry F1 neoslňoval, protože autům příliš nerozuměl a nedokázal popsat jejich chování. Proto většinu nejlepších závodů zajížděl na konci sezony, kdy už auto mělo vychytané mouchy. I v tomto se však postupem času zlepšil. Zejména u McLarenu po boku Senny, který měl cit pro vůz jako málokdo z jeho soupeřů.

U Ferrari zažil své nejlepší roky. Jedním z nich je určitě sezóna 1988, jeho nejúspěšnější. Po vydařeném roce 1987 byl mnohými tipován za favorita. Možná by měl šanci, kdyby McLaren nepostavil pravděpodobně svůj nejlepší vůz historie. Jenže na kdyby se v životě nehraje. Senna s Prostem vyhráli 15 z 16 závodů a kromě Bergera nedali nikomu šanci vystoupit na nejvyšší stupínek. Stalo se tak v pro Ferrari domácí GP Itálie, když Senna pod neustálým tlakem dotírajícího Bergera výjimečně chyboval a přenechal Rakušanovi vítězství. Fantastický výsledek podtrhnul druhý Alboreto. Jen nedlouho před závodem na Monze zemřel zakladatel stáje, „starý pán“ Enzo Ferrari. Vítězství na domácí půdě rudé stáje tak bylo o to cennější a emotivnější. Berger byl oslavován domácími tifosi a pro něj samotného to bylo nejkrásnější vítězství v kariéře.

Rok 1989 byl pro Ferrari ale velmi špatným. Celkově skončili čtvrtí a největší vinu nesla poruchovost nové poloautomatické převodovky. Gerhard opět přivolal své anděly strážné. Dějištěm byla VC San Marina, zatáčka Tamburello. Ve třetím kole se na jeho voze zlomilo zavěšení pravého předního kola. Ferrari narazilo v rychlosti 280 km/h do betonové zdi a vzňalo se. Pomoc byla na místě za 16 sekund a za dalších deset se podařilo plameny uhasit. Gerhard vyvázl pouze se zlomenou klíční kostí a několika popáleninami, zejména na rukou. Ani tato hrůzostrašně vypadající nehoda však nepohnula s pořadateli závodu. Bohužel až smrt Ayrtona Senny o pět let později je donutila zpomalit Tamburello šikanou. Gerhard se na trať vrátil už v Mexiku a vynechal pouze VC Monaka. Nedokončil však následujících osm závodů! Poté následovalo druhé místo, vítězství a opět druhé místo. Byly to jediné tři závody, které toho roku dokončil. Celkově skončil sedmý. Jeho nový stájový kolega Mansell ukončil sezonu na čtvrtém místě. Rakušan prohlásil, že chce být v týmu, který vyhrává a vyměnil si místo s Alainem Prostem. Další slavný Rakušan, Niki Lauda, jej od tohoto kroku zrazoval. Varoval ho, že Senna zničí každého týmového kolegu. „Je nejsilnější a to mne dráždí,“ odvětil mu Berger a podepsal smlouvu s McLarenem.

V anglickém týmu panovala mnohem chladnější atmosféra než v italské stáji. Gerhardovi to však nevadilo, chtěl jen vítězit. Jenže byla tady překážka, před kterou jej Lauda varoval, Ayrton Senna. Berger se mu přiblížil až v posední sezoně u McLarenu, která se nesla ve znamení dalšího anglického týmu, Williamsu. První rok si Gerhard zvykal na nové prostředí. Nevyhrál ani jednu Velkou cenu, ale na rozdíl od působení u Ferrari, pravidelně dojížděl a sedmkrát se postavil na „bednu.“ V kanadské GP byl úspěchu blízko. Cílem projel první o 45 sekund před Sennou. Za ulitý start mu ale byla dodatečně udělena penalizace jedné minuty a propadl se tak na čtvrtou příčku. Zatímco Ayrton získal na konci roku svůj druhý titul, Berger skončil se 43 body čtvrtý.

Sezóna 1991 se opět nesla ve znamení Ayrtona Senny. Brazilec získal svůj třetí titul, Berger skončil opět čtvrtý se stejným počtem bodů. Připsal si jedno vítězství, ale zároveň více nedokončených závodů.

V posledním roce u anglické stáje si Gerhard bodově polepšil. Tentokrát to však nestačilo ani na čtvrté místo celkového pořadí. Nicméně si na své konto připsal další dvě vítězství a dvě druhá místa. Ačkoliv nikdy nevykročil z jeho stínu, za tři roky u McLarenu se s Ayrtonem spřátelili. Gerhard byl vždy známý šprýmař, jeho vtípkům neunikl ani Senna. V Monze se mu brazilec během letu v helikoptéře pochlubil svým novým kufříkem z uhlíkových vláken. Senna si ho nechal vyrobit na zakázku a tvrdil Bergerovi, že je prakticky nerozbitný. Rakušan neváhal, otevřel dveře a vyhodil jej z vrtulníku, před nevěřícným pohledem Ayrtona Senny, aby se přesvědčil o jeho nerozbitnosti. Gerhard později s úsměvem tvrdil, že spadl blízko okruhu a že jej nakonec našli. Další historka se udála v Austrálii. V hotelovém pokoji dal Berger Ayrtonovi do postele žáby. Rozzuřený Senna řekl Rakušanovi, že poslední hodinu strávil chytáním 12 žab ve svém pokoji. Načež Gerhard reagoval slovy: „A našel jsi toho hada?“ Brazilec však připravil odvetu, když dal Bergerovi do klimatizace zapáchající francouzský sýr. Jindy si pro změnu začal Ayrton. Když cestovali po Japonsku vlakem, spolu s Gugelminem naplnili Bergerovi boty pěnou na holení. Ten tak byl donucen jít na večeři v obleku a teniskách. Jedním z nejpovedenějších Rakušanových vtípků byla ale výměna fotografie v cestovním pasu Senny za fotku, kterou později Ron Dennis označil jako „…velikostně odpovídající část mužských pohlavních orgánů.“ I přes Sennovu slávu jej následně brazilští úředníci zadrželi na 24 hodin. Ayrton se Bergerovi pomstil slepením všech jeho kreditních karet dohromady. Když Senna zemřel, Gerhard se s ním rozloučil slovy: „Naučil mě mnoho o našem sportu, já jsem ho naučil se smát.“

Niki Lauda doporučil Ferrari, aby si vzali Gerharda zpět. Po třech letech se tak Rakušan opět stěhoval zpátky do italského týmu. Bohužel, zde se příliš nezměnilo. Navíc aktivní zavěšení udělalo z modelu F93A špatně ovladatelný vůz, který se držel ve středu startovního pole. Jeho kolegou se stal pro následujících pět let Jean Alesi. V prvním roce dosáhl nejlepšího výsledku ve VC Maďarska, když dojel třetí. Celkově získal pouhých 12 bodů. Jeho kolega měl na kontě jen o 4 body více. Gerhard byl rozčarován a na konci roku měl chuť jít do důchodu. Naštěstí si to rozmyslel.

Další sezónu bylo totiž vše jinak. Rakušan vyhrál GP Německa, třikrát dojel druhý a dvakrát třetí. Na konci mu patřilo, stejně jako v roce 1988, třetí místo se 41 body. Alesi jich získal zhruba polovinu. I tak to byl pro něj těžký rok, při GP San Marina se zabil jeho přítel Ayrton Senna.

Následoval poslední rok s červenými vozy. Šest třetích míst stačilo pouze na konečné šesté místo. Alesi skončil před ním s 11-ti bodovým náskokem. Pro Ferrari nastal čas velkých změn. Alesiho a Bergera vystřídali Schumacher s Irvinem. Pro bývalé piloty stáje z Maranella se uvolnila místa v Benettonu. Tým však po zisku double se Schumacherem ztratil z lesku. Od Benettonu odešlo několik klíčových lidí a koneckonců ani Alesi s Bergerem nedosahovali Schumacherových kvalit. Byť to oba byli velmi dobří piloti, se kterými bylo třeba vždy počítat. Gerhard zaznamenal jedno druhé a jedno třetí místo a celkově zopakoval šestou příčku. Tentokrát to byl on, který na Alesiho ztrácel jednou tolik bodů. Ale přece jen, Gerhard už nebyl nejmladší a jeho čas k závodnímu důchodu se rychle krátil.

Ve své poslední sezóně v roce 1997, mu bylo 37 let. Dosáhnul na jedno vítězství ve VC Německa, a jedno druhé místo. Bohužel musel v tomto roce vynechat tři GP v řadě, kvůli dlouhodobé nemoci a smrti otce. Celkově se posunul na pátou pozici, opět za Alesiho. Na konci sezony mu nabídla místo stáj Sauber. Gerhard však uvedl mnoho důvodů, proč je jeho rozhodnutí skončit definitivní. Ani Jean Alesi neunikl Bergerovu smyslu pro humor. Jednou spolu chtěli jet v Maranellu z kanceláře na okruh. Gerhard navrhl, že pojedou tím autem, ve kterém jsou klíčky. Na rozdíl od Alesiho, ale nevěděl, že jde o auto Jeana Todta. Jean Alesi nicméně neprotestoval, a tak bylo rozhodnuto. Nejprve hned po nastoupení, sklopil Rakušan Alesimu opěradlo. To však ještě nic nebylo… Když dojeli na okruh, Gerhard zatáhl za ruční brzdu a převrátil auto na střechu. Vylezli až s pomocí mechaniků, zadními dveřmi. Auto přikryli plachtou a šli do boxů, kde se Gerhard zeptal Todta: „Co říkáte na to převrácení?“ Šéf týmu nevěděl, o čem je řeč. Naštval se, že za ty peníze, které oba jezdci berou, by se měli vyvarovat podobných hloupostí. Když poznal, že se jedná o jeho auto, obvinil Bergera, že k němu nemá úctu. Berger také vzpomíná, jak při GP Brazílie jel za Alesim a vysílačkou požádal Todta, ať jej pustí, že je schopný jezdit kola o sekundu rychleji. Poté dodává: „Pravda je, že jsem nebyl rychlejší ani o desetinu.“ Rakušan zkusil stejnou fintu i v Estorilu a opět to vyšlo.

 Mimo závodní okruhy však Gerhard dlouho nevydržel. Už v polovině roku 1998 se stal sportovním ředitelem BMW. Konečně tak zúročil podnikatelské zkušenosti, které nabral v otcově spediční firmě. Spolu s Mario Theissenem dovedli německou značku k vítězství ve 24h Le Mans v roce 1999. Také v F1 se dočkal úspěchu. V roce 2000 se BMW spojilo s týmem Williams. Anglická stáj se tak výkonnostně přiblížila špičce. V roce 2003 skončil Williams BMW jen těsně druhý v Poháru konstruktérů. Ve stejném roce se Berger rozhodl spolupráci ukončit a přenechal spolupráci plně v rukou Theissena.

Dlouho si však odpočinku znovu neužil. O dva roky později za 50% své dopravní firmy Berger Logistic, kterou po otci zdědil, mu výrobce nápojů Red Bull Dietrich Mateschitz nabídnul 50% své druhé stáje F1 Scuderia Toro Rosso. I zde byl úspěšný. B-tým překonal v roce 2008 svého většího „bratra“ Red Bull. Navíc se dočkal prvního vítězství, když VC Itálie ovládl Sebastian Vettel. Berger je však prozíravý člověk a vytušil, že díky zásadním změnám pravidel a odchodu Vettela, se úspěch pravděpodobně nebude opakovat. Proto na konci letošního roku prodal svůj 50% podíl Toro Rosso zpět Red Bullu.

Gerhard zůstal i přes své úspěchy stát nohama pevně na zemi. V boxech F1 i mimo ně je velmi oblíben. Zejména pro svůj humor a přímočarost. Za své aktivní kariéry pilota F1 se také velmi angažoval ve snaze o zlepšení bezpečnosti závodů. Od roku 1995 je podruhé ženatý. Z prvního manželství má dceru Christinu. Se současnou ženou, Anou, má dcery Heidi a Sarah-Marii. Jak sám říká, děti jsou pro něj to nejdůležitější. Z bývalého bouřliváka se tak stal milující manžel a starostlivý otec a spolu s rodinou se usadil v Monaku. Gerhard Berger jen velmi nerad čte, naopak má rád motorky, lyžování a lední hokej. K Rakušanovi se váže ještě jedna zajímavost. Nikdy neměl žádného manažera a všechny smlouvy si vždy vyjednal sám.

Usměvavý Gerhard Berger tedy kolotoč F1 opět opustil. Uvidíme na jak dlouho. Většina lidí co ho zná tvrdí, že se určitě ještě vrátí. Můžeme doufat nejen proto, že lidé jako on potřebují F1 ke svému životu, ale hlavně F1 potřebuje lidi, jako je Gerhard Berger.

Aktualizace: 21. února 2009

Foto: