Nejrychlejší zastávku v Montrealu předvedl Sauber, který v tomto ohledu exceloval také před 2 týdny v Monaku. Tentokrát odbavil Ericssona za 2,37 s.
Za ním se seřadili mechanici Red Bull, kteří obě zastávky zvládli identicky za 2,51 s, pak následovalo Ferrari, které Vettela zdrželo 2,76 s a Räikkönena 2,8 s.
Přezutí do tří sekund stihli ještě u Williamsu (Sirotkin), Mercedesu (Hamilton), Force Indie (Pérez) a McLarenu (Alonso).
Na start si většina pilotů vybrala ultra-měkkou směs, na hyper-měkké se mimo Red Bullů, Renaultů a Force Indií (ti po postupu do poslední části kvalifikace neměli jinou možnost) rozhodlo dobrovolně začínat jen Toro Rosso, Sirotkin to jako jediný zkusil na super-měkkých pneumatikách.
Velká cena Kanady se žel opět odjela pouze s jednozastávkovou strategií, k čemuž týmům nahrál safety-car, dvakrát se u mechaniků objevili jen Pérez s Vandoorneem.
Svou strategií nejvíce vyčníval Grosjean, který kvůli startoval jako poslední kvůli problému s motorem v kvalifikaci: po extrémně dlouhém úvodním stintu na ultra-měkké směsi přezul na super-měkkou a skončil 12. Možná je škoda, že ke konci nebyl Haas agresivnější a neposlal ho na hyper-měkké - před závodem měl k dispozici pět jejich čerstvých sad.
Nejdelší stint předvedl Ericsson, jenž na super-měkké směsi zvládl 67 z celkových 68 kol (98 % závodu). Na ultra-měkké vydržel Grosjean 48 kol, na hyper-měkké Gasly 23 kol.