Doposud zatím vždy, když Formule 1 hostovala v Japonsku, tak si mohl být Toto Wolff jistý, že od Bernieho Ecclestonea dostane SMS zprávu. „Pokaždé, když močím na toaletě, tak na tebe musím myslet,“ stojí v této SMS od nyní už bývalého bosse F1. Důvodem této vtipné SMS je v Japonsku široce rozšířená značka sanitární keramiky jménem „Toto“. Rakušan Toto Wolff si už ale na podobné vtípky Bernieho zvykl.
Jak by také ne, ve Formuli 1 se už pohybuje nějakou dobu. Jako šéf v hybridní éře dominantního týmu se už dostatečně zapsal do učebnic formulového dějepisu a to je stále poměrně mladý – 45 let. Jeho kariéra ale začala na úplně jiném místě. Pokud by se ve Vídni nepotkala jeho polská matka a jeho rumunský otec, tak bychom neměli o čem psát. Wolffova matka se do hlavního města Rakouska dostala v 60. letech minulého století, když se svoji rodinou utíkala před komunistickým režimem v Polsku.
„Vyrůstal jsem v polské domácnosti, takže mluvím i polsky,“ řekl Toto. Také jeho dvě děti z prvního manželství umí polsky. Nejasné ale je, proč rodiče Tota nechali pokřtít norským jménem Torger. „Z nějakého bizarního důvodu mi dali toto jméno, které vlastně znamená 'Thors Speer'.“
Dětství dnešního šéfa Mercedesu v F1 ve vídeňské čtvrti Hernals probíhalo dobře. „Je to velké město, ale ne moc. Klidné, ale ne moc,“ pokračuje Wolff v jednom z rozhovorů pro 'UBS'. „Náš život nebyl z nejjednodušších, protože jsem svého otce ztratil velmi brzy.“ Tehdy bylo Totovi jen 15 let. Brzká ztráta otce a finančně napjatá situace rodiny stála za pozdější úspěšnou dráhou tohoto obchodníka. „Ačkoliv to byl těžký čas, tak ho moje matka zvládala s neustálým úsměvem na rtech. Tuto uvolněnost mi předala.“
Mladý Toto Wolff si ale i tak vytyčil nemalý cíl – stát se profesionálním závodníkem. Už během školy, ve které nepatřil k „nejmotivovanějším dětem“, přičichl k motorsportu. „Když mi bylo 17 let, tak jeden můj kamarád, Philipp Peter, jezdil německou Formuli 4. Startoval na jednom závodu na Nürburgringu a pozval tehdy několik kamarádů. Já jsem tam byl také. Atmosféra kolem závodních aut mě pozitivně ovlivnila. Hrdinové kolem těchto aut, kteří byli tak odvážní – to jsem měl opravdu rád.“
O něco později se Toto sám pokoušel o závodění v šampionátu Formule Ford. „Po několik let byly automobilové závody jediným, co se počítalo.“ Brzy ale Totovi došlo, že v roli pilota velkou díru do světa nikdy neudělá. „Bylo mi 19 nebo 20, když jsem si během jednoho ze závodů Formule Ford něco uvědomil. Jel jsem za mým kamarádem, Alexem Wurzem, a ačkoliv jsem jej dokázal následovat, tak jsem věděl, že on dělá něco jinak. Jeho schopnosti byly úplně jiné. Zjistil jsem, že na to nemám talent.“
Mladý Vídeňan si uvědomil, že jeho tělesné předpoklady pro závody nejsou optimální a také, že mu chybí finanční zázemí, a tak se zřejmě novým Nikim Laudou nestane. Dnes o tomto uvědomění si Toto mluví jako o „bolestném zjištění“. Wolff, který na ekonomické universitě ve Vídni studoval hospodářskou politiku, si musel najít novou oblast, ve které se bude angažovat, a tak se dal na investiční obchody. „Snažil jsem se zůstat realistický. Žijeme ve světě plném specialistů. Takže musíte pochopit, kde leží váš talent a kde můžete být úspěšní. A to musíte pak dále rozvíjet.“
S burzovními obchody a investicemi do technologií a stavebních společností zmnohonásobil Toto svůj kapitál. „Investování mi sedí,“ ví 45letý obchodník. „Mojí vášní tedy bylo dále rozvíjet moji investiční firmu. To se udávalo v bláznivých letech technologického boomu na konci 90. let.“ V roce 1998 založil Wolff svoji investiční firmu Marchfifteen. A už tehdy věděl: „Člověk do svého života musí přinést vášeň. Když jde člověk jen do své kanceláře, aniž by měl rád, co dělá, tak je těžké být úspěšný.“ V roce 2004 pak Toto založil Marchsixteen.
Kromě finančního světa se ale Toto čím dál častěji objevoval za volantem závodních vozů. Na začátku nového tisíciletí odjel několik GT závodů, kromě jiného dokázal v roce 2009 na Nordschleife na Nürburgringu ustavit se svým Porsche nový rekord pro vozy bez turba. V roce 2006 byl vicemistrem v rakouském rallyovém šampionátu a ve stejném roce dokázal zvítězit ve 24 hodinovce v Dubaji.
Také profesně se manžel bývalé závodnice, Susie Wolff, začal pohybovat více a více kolem okruhů, když vstoupil do managementu několika jezdců, kromě jiného také Valtteriho Bottase. „Pak jsem si řekl, že bych mladým jezdcům mohl pomoci a dělat jim managera. Po první jezdci jsme si pod smlouvu vzali ještě druhého a třetího.“ Díky tomu nastalo spojení s F1. Jednoho dne dostal Toto telefonát z Grove, na druhé straně aparátu nebyl nikdo jiný než Frank Williams.
„Zajel jsem tam, prohlédl si továrnu a potkal se s Frankem. Od samého začátku byl velmi otevřený. Vyprávěl mi, že musí splatit svoji hypotéku, která byla na jeho dům, a proto potřebuje prodat část svého týmu. Ptal se mě, jestli bych měl zájem a mohl si to dovolit.“ V roce 2009 se Wolff k tradičnímu britskému týmu připojil jako spoluvlastník.
Nemělo ale zůstat u angažmá v roli pouhého investora. 2,5 roku po jeho vstupu do F1 za Rakušanem přišel tovární tým Mercedesu. V roce 2012 jej kontaktovaly stříbrné šípy, tehdy stál ještě v jejich čele Ross Brawn. „Zeptali se mě, jestli bych jim nemohl dát svůj názor na to, co u nich běží špatně. Bylo mi ctí, a tak jsem se snažil situaci pořádně analyzovat. Dal jsem jim zpětnou vazbu a tak začali naše diskuse.“
Na konci roku 2013 bylo oznámeno, že Toto kupuje podíl v týmu Mercedesu. „Hledali partnera v managementu, spoluobchodníka, který bude investovat nějaké peníze.“ Toto ale v žádném případě při těchto transakcích nebyl nějakým snílkem. „Vždycky jsem se snažil představit si nejhorší možný scénář. Pokud jsem s tím mohl žít, tak jsem do toho projektu vstoupil.“
Dle vlastního vyjádření při investování tedy Toto až tak moc neriskoval. To, že by Toto se svým týmem oslavil první titul mistra světa už v roce 2014, to nemohl nikdo předpokládat. Nakonec Rakušan nepatří zrovna k optimistům. „Jsem spíše typ člověka, který vidí sklenici napůl prázdnou, což můj život nedělá jednodušším.“ I přes tento ne zrovna pozitivní přístup slavil Toto Wolff v roli šéf týmu Mercedes zatím úspěchy – tři jezdecké a tři konstruktérské tituly.
I přesto se ale drží stále při zemi: „Člověk by si neměl být nikdy ničím jistý, protože v momentu, kdy si myslíte, že je to jednoduché, tak narazíte. Nacházím se v neustálé smyčce plné osobního posuzování sebe samotného. Ale je jednoduše důležité, že se člověk sám pozoruje z realistického pohledu.“
Aktuálně vede Wolff tým 1200 lidí. „Člověk by nikdy neměl vést firmu sám. Bez správného týmu kolem sebe nemůžete být úspěšní. To musí sedět na osobní rovině, charakterech a profesionalitě, schopnostech a talentu. Pokud věříte, že můžete sami změnit svět, tak se šeredně pletete. Člověk je vždy jen tak dobrý, jaký byl poslední závodní výsledek.
Jako dospělí, ať už podnikatelé nebo zaměstnanci, často zapomínáme, že se ještě můžeme dále vzdělávat. Neměli bychom zůstat stát na místě, i když je člověk tak starý jako já teď. Úspěch by neměl být posuzován v poločase. V den vašeho odchodu by mělo být rozhodnuto, jestli jste byli úspěšní nebo ne.“