Známe případy, kdy piloti dlouhou dobu čekali na zdolání různých milníků - než se vůbec kvalifikují, než získají první body, první pódiové umístění a první vítězství. Jejich neúspěchy jsou přičítány smůle nebo prostě špatnému výběru vozu - ono známé: ve špatnou dobu na špatném místě. Jako jeden z konkrétních příkladů může sloužit Nico Hülkenberg. Devětadvacetiletý Němec, který za šest sezón v F1 absolvoval 115 Grand Prix a vystřídal tři značky, doposud čeká na svůj první pohár. V této nelichotivé statistice v uplynulé sezóně překonal Philippe Alliota (109 Grand Prix) a před ním jsou už jen Pierluigi Martini, kterého už při Grand Prix Ruska může zdolat, a pak jeho krajan Adrian Sutil. Pokud by si Nico vedl obdobně, tak se před něj Hülkenberg dostane při GP Singapuru, protože Sutil absolvoval 128 Grand Prix, aniž by se vyhoupl na "bednu". Z aktivních jezdců je Hülkenberg jednoznačně "nejlepší" daleko za ním s 58 závody (na 18. místě této nelichotivé tabulky) figuruje Marcus Ericsson.
Nelze pochopitelně zapomenout na fakt, že Nico, méně slavný nositel tohoto jména, měl několikrát i nepříjemnou smůlu. Vzpomeňme třeba na kolizi na startu v Singapuru nebo na Grand Prix Brazílie, kdy se Němec prezentoval velice dobře, ale zastavily ho úlomky z havarovaného Ferrari Kimi Räikkönena. Tedy přesněji, byly příčinou pozdějšího defektu.
"Samozřejmě to bylo zklamání. Ale být pořád zklamaný už mě unavuje, teď už se chci smůle smát. Pořád musím opakovat »Nevím, proč se to děje, nemělo by to tak být«. V Brazílii to byl jeden z případů, kdy jsem odvedl velmi dobrou práci. Vůz byl dobrý, vše hrálo, ale nějaké trosky mi rozřízly pneumatiku a zbytek - to už je historie," komentuje Hülkenberg svůj poslední smolný závod.
"Osobně na smůlu nevěřím. Sázím na tvrdou práci a dobrá rozhodování, pak se povede i zbytek - nebo také ne. Každá událost nebo konkrétní případ má svůj důvod. Něčemu bylo možné se vyhnout, něco byl následek chyby - protože o chybu na Interlagosu skutečně šlo. Je to škoda, protože bych si pódium pro sebe a pro tým přál, ale to se nestalo. Nakonec je ale vždy důležitý dopad celé věci," pokračuje Hülkenberg s tím, že smůla podle něj není tím pravým důvodem, proč se dosud na stupně vítězů nedostal.
"Letos došlo k několika případům, kdy jsme zcela nepochybně smůlu měli, nevím, proč tomu tak bylo. Ale určitě o tom nebudu dlouze přemýšlet a plakat, že se smůla drží pořád jen jednoho a toho samého. Takový je život, doufejme, že se to konečně obrátí a v příštích letech se nás bude držet více štěstí," přeje si Hülkenberg.