Mark Alan Webber absolvoval 215 Grand Prix na monopostech Minardi, Jaguar, Williams a Red Bull. Jackie Stewart o něm v jeho časech u Williamsu utrousil, že nejspíš nikdy nenajde způsob, jak vyhrávat závody - Markovi se to povedlo devětkrát a k těmto vavřínům přidal dalších 31 pódiových umístění. Na konci sezóny 2013 dal F1 vale a pustil se do další části své kariéry. Má právo srovnávat a také tak činí.
"Jako pilot chcete vždycky vyhrát. Tento instinkt je stejný, ať jsem závodil ve Formuli 1 nebo když jsem usedal do sedadla motokáry. Jsem nesmírně šťastný, že jsem závodil v F1 a nyní mohu jezdit WEC. Každá z těchto sérií je něčím výjimečná a obě představují zvláštní soubor výzev. Pokud bych měl najít ten hlavní rozdíl, pak WEC je mnohem týmovější.
Ve WEC sdílíte svůj vůz s ostaními členy týmu, působí to tak trochu jako tenisový Davisův pohár. Mezi piloty panuje přátelství, je skutečně nutné spolupracovat, aby se z auta dostalo co nejvíc, což není případ F1. Ačkoliv tam spolupracujete se spoustou inženýrů, máte plno zdrojů, je velmi individuální.
Dalším rozdílem je provoz na trati. V F1 zdaleka není tak hustý. Ve WEC je spousta různých kategorií v rámci jednoho závodu, takže je třeba se popasovat s velkým množstvím vozů. Vzhledem k tomu, že máme nejrychlejší auto, musíme zdolat piloty na vozech kategorie GT a také některé amatérské jezdce, což ve Formuli 1 nevidíte, v tom je obrovský rozdíl.
Pak tu je také určitý kulturní rozdíl. Mám dojem, že WEC jsou provázeny mnohem větší tradicí. V kontrastu s F1 jsou sportovní vozy trvalejší, F1 je výbušná a také často rychle končí. Start stojících vozů je zajímavý na pohled a je velkolepé ho sledovat, jsou tam časté bitvy jeden proti jednomu, zatímco sportovní vůz je určitým umocněním soupeření člověka proti stroji, proti samotné povaze vytrvalostního závodu.
Co se týče dění v paddocku, je ve Formuli 1 intezivnější, zvláště pokud se vyhrává nebo bojuje o vítězství. Je třeba být pořád na vrcholu, jede se nějakých dvacet závodů, takže nezbývá moc času. Ve WEC jsou souboje také intenzivní, ale závodíte proti různým pilotům, když třeba Audi nebo Toyota zvolí pro daný úsek jiného člena posádky. Takže víme, že to nemusí být tvrdé souboje, kolo na kolo, protože o vzrušení se nakonec postará sám závod. Z pohledu pilota, myslím pilota LPM1, mohu říci, že tu panuje obrovské množství respektu. Pravděpodobně proto, že tu hrozí mnohem větší nebezpečí než ve F1, zvláště v Le Mans. Piloti v kategorii LPM1 si toho jsou vědomi, dobře vědí, jaké následky lze v těchto rychlostech čekat. Nelze říci, že by v F1 respekt mezi piloty nebyl, zvláště mezi těmi, kteří proti sobě závodí delsí dobu, ale může tu dojít k selhání, nakonec jsme viděli nehody, kdy došlo k podcenění vlastních schopností.
Co se týče vztahů, tak nyní hovořím s ostatními piloty mnohem více než za celou svou kariéru v F1. Tam stačí, když se vidíme na briefingu nebo na předváděčce před závodem, což dělá za celý víkend nějakých dvacet minut. Ve WEC se vídáme mnohem více. V Austinu jsme například posnídali s lidmi od Toyoty, což by se v F1 nikdy stát nemohlo. Atmosféra je tu mnohem otevřenější. Neříkám, že je lepší nebo horší, je zkrátka jiná.
Pak tu jsou fanoušci. Řekl bych, že ve WEC jsou takoví drsnější, tedy co se podpory týče. Pokud jdete na Le Mans, kde strávíte plus mínus 30 hodin, tak to už chce pořádnou výdrž, to mi věřte. Jasně, závod sám trvá 24 hodin, ale musíte tam brzy přijet, zůstanete i nějakou dobu po něm, je třeba s sebou vzít jídlo a věci na táboření. Hodně se to tedy liší od klasického závodu F1. Pochopitelně existují zarytí příznivci, v obou kategoriích. Jedni jsou uzavřeni ve světě F1 a bezezbytku ho milují. To samé platí i pro WEC. Řekl bych, že ve vytrvalostních závodech je přístup bližší. Fanoušci se mohou dostat blízko k nám a doslova s námi trávit čas, což je skvělé. Můžeme jim dávat autogramy a fotit se s nimi. To v F1 nevidíte.
Se svou současnou kariérou jsem spokojen - jsem rád, kde ji momentálně trávím. S působením v F1 to bylo podobné. Proto mám k oběma oblastem opravdu hluboký respekt."