Na otázku, zda velmi úzké bočnice "nulové velikosti" nebyly pro stáj z Wokingu příliš brzy moc velkým soustem, Boullier odpovídá: "Uvidíme. Nezapomínejte, že během sezóny jsme [na motoru] nemohli měnit všechno, co jsme chtěli."
"Jeden ze základních prvků zahrnoval rekuperaci [energie] z motoru neposkytoval to, co se čekalo, a to nás hodně poškodilo, protože to stálo během závodu sekundy na kolo. Ale v principu - pokud chcete porazit Mercedes, musíte něco udělat lépe.
Proto jsme se rozhodli jít jinou cestou ve způsobu, který jsme zvolili v konstrukci a při práci. Byl příliš ambiciózní? Myslím, že na odpověď je příliš brzy. Musíme si počkat," cituje Motorsport.com závodního ředitele McLarenu.
Tvrdí ale, že touha McLarenu po úzkých bočnicích v zadní části vozu nevedla Hondu k žádným kompromisům při konstrukci své pohonné jednotky: "Nikdy to na motor nemělo dopad. Řekli jsme jim, že chceme to nejužší možné auto. Ale nikdy jsme je nenutili do žádný rozměrů."
Ačkoliv občas docházelo mezi oběma stranami k napětí, potíže přispěly k posílení jejich vztahů: "Možná v bolestech budujete s partnerem silnější vztah. S Hondou ho máme mnohem vyspělejší. Pozitivní je i to, že Honda chápe závazek, který je zapotřebí k vítězství jednoho dne. Trochu upravili úroveň svých zdrojů, což je dobré, takže z toho vyplývají určitá pozitiva."
"Pokud jde o samotnou společnost McLaren, dali jsme se dohromady a ve způsobu, jakým fungujeme, jsme změnili to, co bylo třeba. Pokud se podíváte na výkonnost během sezóny, dostihli jsme ty nejlepší. Dostihli jsme je za omezených pravidel, takže z toho vyplývají v určitém směru pozitiva.
Museli jsme ale společně vytrpět bolest a vyjdeme z té bídy jako mnohem silnější a mnohem efektivnější jako jeden tým," dodává Boullier, jehož McLaren skončil v loňské sezóně s pouhými 27 body až na devátém místě v šampionátu konstruktérů.