Piloti si v úvodu po druhém kole odbyli neobvyklou dlouhou zastávku v boxech poté, co je ředitelství závodu povolalo do boxové uličky a vyvěsilo červené vlajky, čímž závod zastavilo.
Po jeho restartu jsme nejrychlejší zastávku viděli u Red Bullu, který ve 29. kole přezul Vettela za 2,2 sekundy. Famózní byla i ta předchozí o 17 kol dříve - trvala 2,4 s. Práce mechaniků na Ricciardově voze byla pomalejší (2,7 a 4,2 s).
Konzistentnější a velmi rychlí byli mechanici Lotusu. Na Grosjeanově voze odváděli výtečnou práci, o čemž svědčí čtyři zastávky za 2,6 s; 2,3 s; 2,3 s a 2,4 s. V případě Maldonada se jim již tolik nevedlo: jedno přezutí sice zvládli za 2,8 s, zbylá dvě ale nad 4 s.
U Mercedesu podávali lepší výkony u Hamiltona (2,5 a 2,4) sekundy v 13., resp. v 33. kole, u Rosberga byli ve druhém případě podprůměrní (2,3 a 3,6 s).
Do tří sekund se podařila zastávka také Force Indii při odbavování Hülkenberga v 26. kole (2,5 s), Sauberu u Sutila v 32. kole (2,9 s), Toro Rosso u Kvjata v 23. kole (2,8 s), McLarenu u Magnussena v 33. kole (2,3 s) či Ferrari u Räikkönena v 34. kole (2,8 s).
Do závodu narušeného deštěm startovali všichni na mokrých pneumatikách, přechodné jako první chytře nazul Button. Hodně na tom vydělal (dostal se na třetí místo), ostatní jeho tah proto ihned kopírovali. Ke konci odvážně opět přešel ze špičky jako první na mokré, ale závod byl po Bianchiho nehodě předčasně ukončen, své výhody proto nemohl využít.
Nejdelší stint na mokrých pneumatikách ujel Hamilton: 12 kol představovalo 27,3 % z odjetých 44 kol Velké ceny Japonska. Nejvíce kol na jedné sadě přechodných pneumatik zvládli Bottas a Vergne - shodně 27 kol (61,4 % závodu). Francouz se svým inženýrem po Singapuru opět výrazně vydělali na strategii: po startu z konce roštu (kvůli nasazení 6. motoru s vnitřním spalováním) dojel pro cenné 2 body.