Ten první se jmenuje Michael Schumacher a v F1 dosáhl na sedm titulů. Ten druhý, Giancarlo Baghetti, kromě svého oslnivého vítězství odjel se skrovnými úspěchy pouhých dvacet závodů a nikdy se výrazněji neprosadil. Existuje tu i symbolika čísel - Baghetti debutoval a slavně vyhrál před pětapadesáti lety, Schumacher své první setkání s F1 na závodní dráze absolvoval před čtvrt stoletím.
Mohl to někdo tušit?
Psal se 20. srpen 1991 a v týmu 7up Jordan panovala poněkud napjatá atmosféra. Druhý pilot Bertrand Gachot byl před týdnem zatčen v Londýně, protože po hádce s řidičem použil na agresivního cabmana slzný plyn GS, leč k jeho smůle byl tento přípravek na území Velké Británie zakázán. Michael Schumacher byl oním mužem na správném místě ve správnou chvíli. Nejen kvůli svým výsledkům ve Formuli 3 a sportovních vozech. Nepřehlédnutelný byl i obolus ve výši 150 000 dolarů poskytnutých značkou Mercedes-Benz. Eddie Jordan tak mohl opět odsunout do uctivé vzdálenosti některé věřitele, kteří kolem jeho nového týmu kroužili.
Jen těžko tehdy mohl někdo odhadnout, že Michael Schumacher, který zajel vynikající trénink a kvalifikoval se do 4. řady sedmým nejlepším časem (jeho týmový kolega, mnohem zkušenější Andrea de Cesaris, startoval až jedenáctý), předvede v budoucnu takový koncert. Vždyť z odjetých 307 závodů jich vyhrál 91 (29,64 %) a na pódiu ho diváci a fanoušci mohli vidět ve 155 případech (50,49 %). Dobyl 68 pole-position (22,15 %) a 77 nejrychlejších kol (25,08 %). O jeho sedmi titulech se popsala kvanta papíru, existuje mnoho publikací, oslavných článků a biografií, ve které se statisticky rozebírá pomalu každé jeho kolo.
Momentálně handicapovaný pilot po svém nešťastném lyžařském úrazu lámal i rekordy finanční, odhaduje se, že za svou kariéru vydělal kolem 600 milionů dolarů. Byl známý i jeho charitativní přístup, například když v roce 2002 postihly rozsáhlé záplavy nejen Českou republiku, ale i Německo, Schumi spontánně věnoval postiženým oblastem milion eur. Pro mnohé to bylo jen symbolické gesto, ale také nemusel dát vůbec nic. On byl také jedním z nejštědřejších dárců po katastrofě v podobě tsunami v Asii, podporoval nemocnice, sociální programy od Senegalu po Sarajevo. Až díky jemu byl Hockenheimring v roce 1994 doslova nabit k prasknutí a poprvé v jeho éře se objevily vstupenky na Grand Prix na černém trhu. Díky jeho popularitě vydělali výrobci a prodejci triček imitujících jeho overal v rudé barvě Ferrari úžasné sumy.
Nejen glorifikovaný hrdina
Každá kariéra má i své stinné stránky a prakticky při každém rozhovoru dotýkajícího se staršího ze sourozenců Schumacherových na ně přijde řeč. Počínaje útěkem od Jordanu, se kterým měl Michael uzavřenou smlouvu. Jenže něco podobného udělal třeba i Senna, který porušil smlouvu s Tolemanem a zamířil k Lotusu, Lauda, ignorující kontrakt s BRM ve prospěch Ferrari nebo Räikkönen, jenž předčasně ukončil dvouletou dohodu se Sauberem a zamířil k McLarenu. Jsou tu dvě největší černé skrvrny v podobě incidentu s Damonem Hillem v Austrálii 1994 a s Jacquesem Villeneuvem v Jerezu pod hlavičkou GP Evropy. Někteří přidávají ještě Grand Prix Monaka 2006, kdy zastavil v zatáčce Rascasse, aby znemožnil Fernandu Alonsovi zaútočit na pole-position. I tady si můžeme říci, jsou ostatní piloti jako lilie? Nemá smysl Michaela bránit, ve zmíněných případech se dopustil činu, který by Rychlé šípy odsoudily jako nečestný a nesportovní, ale nezkoušejme z něj dělat výjimečného vyvrhele.
Jeho návrat v roce 2010 byl hlavně pro jeho odpůrce důvodem k radosti. Hle, jak sedminásobný mistr světa plave a není schopen drtit své soupeře jako dřív. Mají pravdu v tom, že lamač rekordů se po návratu ze Schumachera nestal, ale v Grand Prix Evropy ve Valencii ve věku 43 let a 173 dní vybojoval 155. umístění na stupních vítězů. Za dalších 28 dní přidal i své 77. nejrychlejší kolo. Rekord to s ohledem na letité závodníky v začátcích oficiálních šampionátů F1 není, ale v dnešní době velmi mladých pilotů, kdy pětatřicátníci už jsou považováni za "důchodce" jde o výjimečný úspěch.
Krátký debut, dlouhá kariéra
Onen 25. srpen 1991, kdy Michael Schumacher vyrazil na trať, odstartoval jednu zcela výjimečnou kariéru. Německý mladík tehdy proklouzl na páté místo, projel obávanou ostrou zatáčkou La Source a poté zmizel z dosahu kamer. Vzpomínám, že tehdy komentátoři odhadovali, že se nevypořádal s nástrahami tratě a psychicky debut nezvládl, teprve po několika minutách se k nim dostala informace, že příčinou jeho odstoupení byla spojka. Musel ale udělat patřičný dojem, protože už v době závodu začal vyvíjet enormní snahu tým Benetton. Štěstí jednoho roste ze smůly druhého, tady to platilo dvojnásob: smůlu měl Bertrand Gachot a vzápětí i Roberto Moreno. Mimochodem toho nezachránilo v barvách United Colors of Benetton ani zopakování nejlepšího výsledku sezóny, protože právě v Belgii dojel čtvrtý. Poté už si mohl vyzkoušet právě zelený Jordan Michaela Schumachera...
Tragicky zesnulý Bruce McLaren jednou řekl: "Život se měří úspěchy, ne samotnými roky." Doufejme, že při vzpomínce na vstup Michaela Schumachera do F1 můžeme doufat, že se jeho komplikovaná životní situace změní a on sám nám bude moci připomínat své jedinečné úspěchy ve své závodní kariéře.