GP Tripolisu 1933: Odhalení mýtu o smluveném vítězství (3/3)

BOJ O VÍTĚZSTVÍ S PUNCEM MILIONŮ LIR
Pořadí na startu bylo dáno losem. Nejvýhodnější pozici si vytáhl Luigi Premoli se soukromým maserati. Po jeho boku startovali Nuvolari a další tři piloti. Šířka tratě byla natolik dostatečná, že se startovalo v šesti řadách po pěti (vyjma poslední řady). Varzi obsadil sedmou příčku, Borzacchini dvanáctou – tudíž tři „hříšníci“ stáli hned za sebou.

Všech 29 pilotů bylo připraveno překonat nástrahy 13,1 kilometrů dlouhého okruhu. Čekalo na ně 30 kol o celkové délce 393 kilometrů. Guvernér Tripolska Pietro Badoglio odstartoval závod zmáčknutím tlačítka, aktivujícího zelená světla. Carlo Cazzangia vystřelil z první řady nejlépe, s Alfou Romeo 8C převzal po prvních metrech vedení, ale při průjezdu prvním kolem držel první místo Birkin sledován Nuvolarim a Camparim, jenž ve druhém kole  předjel oba jezdce a usadil se na vedení. Plánovaný vítěz Grand Prix Tripolisu Achille Varzi se nacházel vzadu ve smečce pilotů. Jeho modrá bugattka pracovala na sedm válců, neboť mechanik těsně před startem přeplnil olejovou vanu a zahltil motor olejem. Varzi věděl, že časem se olej spotřebuje a motor bude pracovat na osm válců, tak jak má. Proto vyčkával.

Mezitím Campari diktoval tempo závodu, odhodlán narušit opovržlivý plán kolegů. Technika ale byla proti. V polovině závodu zastavil v depu s odpadávající olejovou nádrží, což způsobovalo nedostatečné promazávání motoru. Mechanici obmotali nádrž lanem a po 15 minutách poslali Campariho zpět na dráhu. Po pár kolech přijel zpět, lano plnilo svou funkci jen krátkodobě a Campari byl nucen vzdát.

Ve stejné době zastavil i Birkin na maserati. Doplňování paliva proběhlo bez problémů, Birkin si akorát nešťastnou náhodou popálil ruku od rozžhaveného výfuku. Spálená kůže nebyla v dávných dobách ničím neobvyklým, k takovým incidentům docházelo poměrně často. Bohužel Birkinovi se do rány dostala infekce a pravděpodobně v kombinaci s nevyléčenou malárií z první světové války na následky infekce 22. června 1933 zemřel.

Nuvolari převzal čelo sledován Zehenderem. V 23. kole zajel do boxů pro pár litrů paliva, aby vůbec dokončil zbývající kola. Naopak Varziho bugatka měla namontovány přídavné palivové nádrže a nepotřebovala tankovat. Varzi se díky tomu posunul na první místo.

Nuvolari se po dvacetivteřinové zastávce vydal na dráhu a rychlými časy stíhal vedoucího Varziho. Zbývalo sedm kol do cíle. Ital bojoval s přepnutím přívodu paliva v náhradní nádrži a Nuvolariho ho lehce doháněl. V zatáčce Tagiura celému divadlu přihlížel Canestrini a oběma nenápadně signalizoval respektování úmluvy. Nuvolari však Varziho předjel. Canestriniho signály ke zmírnění tempa oba očividně ignorovali.

V pořadí Nuvolari – Varzi najeli do posledního kola, těsně za sebou bojovali o každý centimetr dráhy. Při brzdění do poslední zatáčky se nacházeli bok po boku, Nuvolari na vnějšku zatáčky, Varzi na vnitřní straně. Varzi dupl na brzdový pedál v nejzazší možné chvíli a Nuvolariho „vybrzdil“. S řvoucím motorem ve vysokých otáčkách akceleroval ze zatáčky a s modrou bugatkou dojel před věčným rivalem první s náskokem 0,2 vteřiny.

Zapomněl Nuvolari na dohodu před závodem? Nebo lépe, ignoroval ji v zápalu boje? Či snad vůbec nedošlo na hod mincí? Varzi s Nuvolarim rozhodně nevypadali na to, že by v poklidném tempu mířili do cíle a těšili se podílu na výhře. Mysleli jedině na vítězství. Skutečné detaily příběhu se už nikdy nedozvíme, každopádně tato událost se zakládá na faktech a je stejně zajímavá a napínavá, jako Neubauera verze, zcela popírající skutečnost.

Navíc peníze by dostali v každém případě, ať už by vyhrál kterýkoliv z nich. Možná chtěl Nuvolari pobavit diváky a bojoval s Varzim do posledních metrů, a pak zvolnil, aby dodržel dohodu. Nicméně Nuvolariho povaha tuto teorii zcela vyvrací a lze usuzovat, že Varzimu vítězství nedaroval, nýbrž o něj přišel ztrátou 0,2 vteřiny.

Na třetím místě dojel Birkin, pozadu byl o minutu a půl. Třetí aktér dohody Borzacchini skončil ve druhém kole, ale příliš mu to vzhledem k Varziho úspěchu nevadilo. Šestice aktérů s Canestrinim si rozdělila pět milionů lir a každý šel svou cestou. Soupeři, vědomi si jejich dohody, to považovali za „znehodnocení“ závodu, avšak netrvalo dlouho a na celou aféru se zapomnělo. Snad k tomu přispěl i fakt, že Borzacchini a protestující Campari o několik týdnů později zahynuli při závodě na Monze.

Nikdo z hříšníků nebyl potrestán nebo obviněn. O zametení celé aféry pod koberec se možná postaral i fašistický režim v Itálii, přeci jen Varzi s Nuvolarim byli národní hrdinové. Snad jen škoda, že se žádné prameny nezmiňují o Varziho reakci na Nuvolariho nerespektování domluvy před startem.

Na konci roku 1933 byl do funkce místodržitele Libye jmenován maršál Italo Balbo, jenž si průběh loterie na Grand Prix Tripolisu 1934 pohlídal. Loterii zachoval, pouze změnil malý detail, a to, že losování probíhalo pár minut před startem závodu, aby nedošlo k ovlivňování výsledků.