V roce 1972 se stal okruh Reims-Gueux jedním z mnoha motoristických Černobylů – ze dne na den byl opuštěn a ponechán osudu. Stavby zůstávaly nedotčeny a nahlodával je pouze čas, který nemá s nikým slitování.
VE VŠEDNÍ DNY SILNICE, O VÍKENDECH ZÁVODNÍ DRÁHA
Pokud náhodou pojedete poznávat krásy francouzské Remeše a zároveň jste fanoušky motorsportu, je vaší povinností navštívit okruh Remeš-Gueux, ležící pár kilometrů na západ od Remeše. Dráhu tvořily veřejné komunikace a více než pro jezdce byl okruh skutečnou zkouškou pro motory. Dvě velmi dlouhé rovinky mezi vesnicemi Gueux a Thillois spojoval do trojúhelníkového profilu jen úsek rychlých a nebezpečných zatáček. Po fyzické stránce nebyl okruh náročný, pomineme-li vysilující vedra francouzského venkova.
Vzápětí pocítil ztrátu kontroly nad vozem a v rychlosti kolem 170 km/h již neměl šanci rudé monstrum zkorigovat. Sjel mimo dráhu a po několika kotrmelcích ho závodní vůz vyplivl do náruče smrti. Musso se stal první a poslední obětí okruhu Remeš-Gueux v rámci závodu formule 1. Zdaleka ne však jednou obětí.
Dva roky před Mussem zahynula ve stejných místech Annie Bousquetová, po níž byla zatáčka pojmenována. Všestranná a soupeři uznávaná závodnice nastoupila do 12 hodinového závodu, aniž by dva dny před startem řádně odpočívala – to vše kvůli problémům s přepravou vozu. Její únava se pak fatálně projevila v závodě.
O život zde málem přišel i Jean-Pierre Beltoise během oblíbené dvanáctihodinovky. Po nehodě způsobené olejem na dráze pohltil Renault Alpina oheň. Beltoise naštěstí během havárie z vozu vlastním přičiněním vypadl a zůstal ležet 30 metrů od hořící pochodně. Chvíli trvalo, než někdo francouzského pilota našel, neboť si všichni mysleli, že stále sedí za volantem. Beltoise utrpěl 16 fraktur, tři dny ležel v komatu a teprve po sedmi měsících opustil nemocniční prostředí.
Řádný respekt z první zatáčky po startu chovali jezdci po celou dobu existence okruhu. Pouze jeden pilot našel recept na pokoření Bousquet téměř pod plným plynem. Byl to Stirling Moss v roce 1959. Své BRM s motorem vpředu lehkým přibrzděním „rozvlnil“ a celou zatáčku projel v kontrolovaném smyku s nohou na plynu. Nikdo jiný se k podobnému činu neodvážil. Všichni věděli, jak ji britský kolega projíždí, ale báli se o vlastní život.
Poslední Grand Prix Francie hostil Remeš-Gueux v roce 1966. Italský pilot Lorenzo Bandini ve ferrari získal nejvýhodnější postavení na startu průměrnou rychlostí 233 km/h. Okruh se tak nemusel v porovnání se Spa-Francorchamps či Monzou vůbec stydět. Ba naopak, souboj o post nejrychlejšího okruhu vyhrál. Ve Spa-Francorchamps stejného roku stanovil rekord John Surtees průměrnou rychlostí 232 km/h, v Monze byl nejlepší Mike Parkes s průměrem 227 km/h.