GP Evropy 1994: Navrátilec Schumacher vyhrál s půlminutovým náskokem

Závody GP Evropy v roce 1994 a 2012 mají ledacos společného. Oba nesly stejné názvy, oba se konaly ve Španělsku a oba hostily fádní a nudné okruhy. Zatímco Valencie, jakožto hybrid městského a klasického okruhu, je navržena s prostorem k předjíždění, Jerez tvoří jediná rozumně dlouhá rovinka.

S přidanou šikanou po havárii Marka Donnellyho však šance na atraktivní závody rapidně pohasly. Důkazem toho byl závod v roce 1994, který divákům nabídl monotónní kroužení a dominantní vítězství Michaela Schumachera.

Sezóna 1994 byla všelijaká, jen ne krásná a v dobrém slova smyslu pamětihodná. Očekávalo se, že Ayrton Senna získá čtvrtý titul a vyrovná skóre odvěkého rivala Alaina Prosta. Jenže tragická havárie jeho tažení násilně zastavila.

Den před Sennou zahynul i nováček Roland Ratzenberger. V dalším závodě absolvoval vážnou havárii Karl Wendlinger a upadl do komatu. V Barceloně byli diváci svědky ošklivé nehody Andrea Monterminiho. Zdálo se, že černým dnům není konce. Naštěstí bylo, ovšem hladina rozbouřených vod F1 se neuklidnila.

Wendlingerova těžká havárie v Monte Carlu (foto: www.f1-facts.com)

Schumacher nekompromisně mířil za premiérovým titulem – až do Grand Prix Velké Británie bychom mohli tažení Benettonu považovat za neotřesitelné. Avšak Schumacher v závodě, který na místě sledovala i princezna Diana, ignoroval černou vlajku za předjíždění v zaváděcím kolem a po diskvalifikaci se ho FIA rozhodla i suspendovat na dva závody.

Šéf Benettonu Flavio Briatore vybral nucenou dovolenou na zářijové závody v Itálii a Portugalsku. Do té doby měl Schumacher svého soupeře psychicky rozdrtit. Občas se mu to dařilo a nad Hillem si po Grand Prix Maďarska vyjel 31 bodový náskok. Pak zvítězil v GP Belgie, ale byl znovu diskvalifikován. Tentokrát se komisařům nelíbila míra zbroušení dřevěného prkna na podvozku benettonu. Vítězství padlo do klína Hillovi a v dalších dvou závodech při Schumacherově absenci nezaváhal a odnesl si důležitá prvenství.

GP Velké Británie vyhrál Hill, Schumacher je v tu chvíli ještě druhý. (foto: Williams F1)

Před Grand Prix Evropy činila jeho ztráta na Schumachera jeden jediný bod. Schumacher musel pořádně zabrat, aby pro sebe, tým Benetton a Německo získal historicky první mistrovské tituly.

Mansell se vrací, Lehto dělá místo Schumacherovi
Do Jerezu nedaleko Atlantického oceánu přijelo 14 týmů. Z bohatého startovního pole se po sobotní kvalifikaci nedobrovolně loučili Bertrand Gachot a Paul Belmondo, kteří v šedém Pacifiku PR01 marně pokoušeli štěstí. Limit 26 vozů na startu nebyli od Grand Prix Kanady schopni pokořit, s beznadějným pacifikem tradičně mívali předplacená 27. a 28. místa.

K Damonu Hillovi ve Williamsu se po pauze přidal Nigel Mansell. Jeho obhajoba titulu v IndyCar nabrala prudký obrat a v týmu Newman Haas nezvládal bojovat ani o vítězství. Svou rozhořčenost dával okatě najevo a proto nebylo divu, že zkoušel štěstí v F1. Naopak v USA byli rádi, že jim, dočista jiný Mansell než v roce 1993, zmizí z očí.

Jak bylo řečeno, do Benettonu se vrátil Michael Schumacher, kterému udělal místo J.J. Lehto. Původně testovací pilot Jos Verstappen zůstal, ale se zcela jiným a podřadným benettonem neměl proti privilegovanému kolegovi šanci.

U Ferrari spoléhali na osvědčenou dvojici Jean Alesi a Gerhard Berger. Tito dva velmi dobří kamarádi se spolu setkali u Ferrari v roce 1993 a jejich partnerství mělo přetrvat i v Benettonu až do roku 1997.

Stále ještě v tradiční červenobílé barvě přijel i tým McLaren. Šéf stáje Ron Dennis v této nelehké sezóně po odchodu Ayrtona Senny spoléhal na Miku Hakkinena a Martin Brundla. Bohužel výsledky byly ještě horší než kdokoliv předpokládal a zaměstnanci McLarenu se pomalu začínali radovat z každého získaného bodu.

Eddie Jordan si udržoval sestavu mladé dvojice Rubens Barrichello a Eddie Irvine. Ken Tyrrell si držel Marka Blundella, jenž mu ve Španělsku dovezl třetí místo (poslední pódium týmu Tyrrell) a na přání Yamahy připravoval druhý monopost pro Ukya Katayamu.

Teprve druhým rokem v F1 působící stáj Petera Saubera s radostí využívala služeb Heinze-Haralda Frentzena. Do Monte Carla mu partnera dělal Karl Wendlinger, ale po zmíněné havárii jej nahradil Andrea de Cesaris s nechvalně proslulou přezdívkou de Crasharis.

Tým Ligier hrdě nesl francouzskou trikoloru prostřednictvím celkového vítěze F3000 Oliviera Panise. Francouz Eric Bernard si prohodil místo s Johnny Herbertem, který z Lotusu putoval do Ligieru. Bernardovým novým kolegou byl talentovaný, ale v F1 prokletý Alex Zanardi.

U Footworku, jenž se dříve jmenoval Arrows a brzy se ke svému původnímu jménu zase vrátí, se v křiklavě žluté helmě a zelenými kapkami vozil Christian Fittipaldi. Do druhého vozu usedal Ital Gianni Morbidelli.

Legendární stáj Minardi v roce 1994 rozhodně nepatřila na chvost startovního pole. Monoposty v rukou Pierlugiho Martiniho a několikanásobného vítěze Michele Alboreta uměly dojíždět na bodech. Ke Grand Prix Evropy jich měly na kontě pět.

Na chvost startovního pole se řadily zcela jiné týmy. Nejdále od hrozby kvalifikačního pravidla o 26 vozech na startu měl umírající tým Larrousse s Erikem Comasem a debutantem Hideki Nodou. Poslední místa na startu často okupovaly nádherné, ale pomalé monoposty Simtek S941 v rukou pilného Davida Brabhama a pomalého, leč bohatého, Domenica Schiattarelli. Černého Petra 27. a 28. vozu si již pravidelně vybírala stáj Pacific.

Sobotní kvalifikaci nejlépe zvládl Schumacher, ale Hill se dlouhou dobu nezvládal. Za svým největším soupeřem zaostal o pouhých 0,130 vteřiny, což bylo v porovnání s třetím Mansellem (0,630 vteřin) opravdu málo.

Den závodu – Hill jde do vedení, ale…
Seřazení 26 závodníků na startovní rošt trvalo nějakou chvíli. Jakmile všichni stáli na svém místě, rozsvítila se červená světla. Netrpělivé čekání na zelenou barvu se táhlo déle než obvykle a když nakonec červenou vystřídala zelená, Schumacher ten správný moment propásl. „Obvykle svítí jen chvíli, ale tentokrát to trvalo trochu déle,“ komentoval Schumacher dlouhou prodlevu. „Přehřívala se mi spojka a začala prokluzovat. Musel jsem ji znovu sešlápnout a jakmile se rozsvítila zelená světla, nebyl jsem připraven a protočila se mi zadní kola.“

Schumacherovým zaváháním se do čela dostal Hill a první zatáčkou projel s německým soupeřem za zády. Zbytek startovního pole je spořádaně následoval a vyvaroval se incidentům. Třetí Mansell předvedl ještě horší start než Schumacher a spad na šestou příčku. Ze svých pozic se s obtížemi odlepili Japonci Noda a Katayama, kteří zpackaný start dávali za vinu přehřáté spojce. Po prvním kole bylo pořadí v TOP5 Hill, Schumacher, Frentzen, Barrichello a Berger.

Gerhard Berger ve Ferrari 412T1 (foto: www.f1-facts.com)

Hill za sebou držel Schumachera, jenž zvolil menší přítlak a třízastávkovou strategii. Konzervativnější Williams naordinoval Hillovi dvě zastávky – a to byla chyba. Schmacher si jízdu v benettonu užíval, Hillovi dýchal na záda a snažil se jej přinutit k chybě. Hill jezdil strojově přesně a k sebemenším prohřeškům na dráze se nenechal vyprovokovat. Dokonce si mohl na chvíli oddechnout, neboť modrozelený benetton začal být na první sadě pneumatik Goodyear značně nervózní. Obrat nastal v 15. kole. Schumacher zajel k mechanikům pro palivo a pneumatiky a po návratu na dráhu zahájil sérii velmi rychlých času. Hill vydržel ještě další tři kola a potom ho Williams povolal k sobě. Schumacher porazil Hilla o dvě vteřiny a s volnou dráhou před sebou mu pohodlně unikal.

Na Schumachera čekaly ještě dvě zastávky, naopak Hillovi zbývala jediná. I početní výhoda však obrat v pořadí nepřinesla a Hill byl po nezáživném „boji“ o vedení poněkud zklamán. „V úvodu jsem držel první místo před Michaelem. To znamená, že to se mnou vypadalo dobře, ale zhruba v polovině nám závod začal unikat mezi prsty,“ řekl notně zklamaný, ale vždy diplomatický Hill.

Dalším faktorem, který diváky připravil o atraktivní podívanou a Hilla o šanci na vítězství, byly potíže s tankovacím zařízením. Během prvního pitstopu nedostal Hill plánované množství paliva a proto mu v druhém natankovali velkou porci 95 litrů. S těžkým williamsem přišel Hill o šanci konkurovat rychlému a hbitému bennetonu. „Problém byl i v předjíždění kolařů, s tak naloženým vozem se přes ně dostávalo těžko,“ vysvětloval Hill.

Mansellův návrat do F1 opět neproběhl podle představ týmu Williams (foto: Williams F1)

Schumacher prožil bezproblémový závod, jediný kritický moment nastal v 52. kole při předjíždění Miki Hakkinena, jenž Schumacherovi přibouchl dveře v zatáčce a donutil ho se pro tu chvíli stáhnout. Jinak si neměl Schumacher na co stěžovat. „Přesně tohle je nejlepší způsob návratu do F1,“ radoval se vítězný Schumacher. „Poslední dva závody byly pro mě i pro tým velmi těžké. Jsem velmi, velmi šťastný.“

„Doufal jsem, že budeme mít šanci vyhrát,“ zklamaně pronesl Hill. „Nevadí, druhé místo nechává šampionát ještě otevřený. Není to ideální, ale pořád jsme naživu.“

Zbytek světa se pere o poslední místo na bedně
V úvodních kolech se vytvořil vláček jezdců vedený třetím Frentzenem. Na černý sauber dorážel Mansell, který se otřepal z nepovedeného startu. Těsně za ním kroužili Barrichello, Berger, Irvine a Herbert. Mansell pak zajel do boxů, ale lehce vrazil do zeleného larrousse. „Bylo skvělé znovu startovat ve formuli 1, ale měl jsem špatný start a poté jsem nešťastně narazil do Barrichella (Mansell špatně identifikoval soupeře),“ popisoval přeběhlík z IndyCar.

Vláček za Frentzenem se postupem času rozrůstal. Zezadu se přibližovali další závodníci a bez větších šancí na předjetí jen toporně sledovali soupeře před sebou. Chybějící rychlost Sauberu byla dána strategií jediné zastávky. Frentzen trpěl celý víkend otravou jídlem a Peter Sauber se obával o kondici svého favorita. Proto mu naplánoval jedinou zastávku a tudíž o trochu pomalejší tempo. V 33. kole konečně zajel do boxu, bohužel odvážná strategie nevyšla. Frentzen se propadl na nebodované sedmé místo. To už byl mimo hru Mansell, který se z 23. místa vyšplhal na 16., nicméně chyboval a nadobro uvízl v kačírku.

Za Schumacherem a Hillem se na třetím místě usadil spokojený Hakkinen. Čtvrtý byl Irvine, pátý Berger, na jehož ferrari, postrádající výkon na výjezdu ze zatáček, silně dorážel šestý Barrichello.

Hakkinen zajel do boxu ve 40. kole, o devět kol později ho následoval Irvine, jenž si za tu dobu stihl vypracovat pětivteřinový náskok. „Matematicky jsem byl před ním a zastávka proběhla bez problémů – přitom se objevil přede mnou. Je to nějaké divné,“ neskrýval Irvine podezření z Hakkinenova porušení povolené rychlosti na pitlane.

Manažer týmu Jordan John Walton šel po závodě za komisaři s dotazem, proč Hakkinen nedostal penalizaci stop and go. Dozvěděl se ale, že k žádnému porušení rychlosti nedošlo, přitom televizní záběry teorii o překročení limitu podporovaly.

Irvine nechtěl lacino prodat třetí místo a po zastávce v boxech stahoval ztrátu na Hakkinena. Několik kol se držel těsně za ním, ovšem poté zvolnil. „Upřímně, rozhodl jsem se na to vybodnout. Možná někdy jindy. Bezpečnost a body byly důležitější,“ přiznal Irvine.

Na pátém místě dojel nevýrazný, ale spolehlivý Berger. Šestý jezdil Frentzen, ale Katayama ho stíhla mílovými kroky. Japonec se nevzdával a po nezdařilém startu naháněl ztracené vteřiny až do posledních metrů. Katayama visel za Frentzenem a hledal skulinku k předjetí. V posledním kole se zdálo, že marný boj na motanici v Jerezu vzdal, nicméně na poslední chvíli povolil uzdu své japonské bojovnosti a Frentzena vybrzdil v levé poslední zatáčce posledního kola. Odvážný pokus mu na pár vteřin zajistil body, ale šel až příliš pozdě na brzdy a Frentzenovi nečinilo problémy jej na výjezdu předjet.

Tak skončila pro většinu přihlížejících nezajímavá Grand Prix Evropy na španělském okruhu Jerez. Schumacher zvýšil náskok před Hillem z jednoho bodu na pět, ovšem vždy zdvořilý Hill mu to v Japonsku vrátil a finální boj titul se přesunul do posledního dějství v Adelaide, kde mezi Schumacherem a Hillem došlo k věrně známé kolizi.