Závodu předcházela klasická přehlídka jezdců, po nich přišly na řadu historické vozy v čele se slavným renaultem, na kterém se v roce 1905 zabil při závodě Paříž-Madrid spoluzakladatel značky Marcel Renault. Po okruhu se také projela devítičlenná skupinka malých barevných Volkswagen „brouků“ utvářející belgickou národní vlajku.
Vedení převzal Moss před Brooksem a Gendebienem, Hawthorn klesl až na čtvrté místo. Později se u Mosse projevily problémy s převodovkou a postupně ztrácel jednotlivé stupně až nakonec odrovnal motor. Na čele jej zastoupil týmový kolega Brooks, který podlehl útokům Petera Collinse. Avšak již po pěti kolech se Collins přidal na seznam odstoupivších a Brooks ztratil jediného vážného soupeře. Po kontaktu s Lewisem-Evansem musel Gendebien zajet do depa a nechat si opravit vůz, čímž se propadl ze čtvrtého místa na konečné šesté. Další ranou pro Ferrari byl defekt pneumatiky na Mussově voze, který navzdory jezdeckému umění havaroval.
Většina monopostů vysoké nároky pilotů nevydržela a tak se ke konci závodu prohánělo na dlouhém okruhu jen devět jezdců. Jako první projel cílem Brooks a oslavil tak své první vítězství v kariéře. S bílím oblakem kouře za zády projel pod šachovnicovým praporkem Hawthorn a ihned u depa zastavil. Měl štěstí, že závod končil. Třetí místo slavil Lewis-Evans a poprvé v dlouholeté historii týmu, bodoval Lotus zásluhou Cliffa Allisona. Cestu na stupně vítězů vedl Brooks, ale těsně před pomyslnou „bednou“ zastavil a nechal belgického krále Leopolda, aby jako první pogratuloval dámě, Marie Teresii de Fillips, která dojela jako poslední se ztrátou dvou kol.