1956 Francie: Fangiova nespokojenost roste

5. GP Francie
Reims-Gueux
1. července 1956

Středem zájmu se při Grand Prix Francie 1956 stal vůz Bugatti TYP 251. Modrý navrátilec mezi motoristický sport přilákal na Remešský okruh ohrmomný dav fanoušků. Za volant bugattky usedl monacký vítěz z předešlého roku, Maurice Trintignant.

Vůz měl nekonvenční design s motorem vzadu, který prošel rukama Gioachina Colomba, jenž pracoval pro Ferrari, Alfu Romeo či Maserati. Bohužel, tento skvost závodních automobilů vydržel jen do sedmnáctého kola. Oficiální důvod odstoupení byl škrtící ventyl. Pravda však zněla jinak: i přes ojedinělý design nepodával motor dostačující výkon, aby mohl konkurovat ostatním vozům. Na závodních dráhách se TYP 251, ani žádný jiný, již nikdy neukázal.

Grand Prix Francie byla svědkem další významné události, zatím však pro tehdejší dobu zcela nepodstatnou a nezajímavou. Tým Vanwall přijel do Remeše s třemi vozy, jeden byl určen pro Angličana jménem Colin Chapman. V kvalifikaci se tento jezdec ukázal jako velmi konkurenceschopný, vždyť si vyjel pátý nejlepší čas a porazil i týmového kolegu Mika Hawthorna. Bohužel, Grand Prix Francie pro něj skončila ještě dřív, než začala. V tréninku před závodem mu ve vysoké rychlosti před zatáčkou Thillois selhaly brzdy. Narazil do před ním jedoucího Hawthorna a kolize byla na světě. Chapman a tým Vanwall již neměli prostředky na opravu a budoucí anglický konstruktér tak do své první a zároveň poslední Grand Prix vůbec nenastoupil.

Lancia-Ferrari obsadila první tři pozice na startu, další dvě místa patřili jezdcům na vanwallech. Maserati se trápilo, nejrychlejší Behra stál až na sedmém místě. Závod patřil červeným vozů z Maranella, první kolo na čele dokončil Peter Collins, pak jej vystřídal Eugenio Castellotti a od čtvrtého kola vedl Fangio. O dvě minuty později odstoupil s poruchou motoru Harry Schell. V depu si nechal zastavit Hawthorna a struhující jízdou dotáhl Collinse s Castellottim. Ani samotné předjetí mu nečinilo větší potíže a těsně pronásledován touto dvojicí, držel druhé místo. Do stejných potíží jako Schell se dostal i Stirling Moss. Využil proto vůz Cesareho Perdisi a postupně získával zpět ztracené pozice.

Ve 39. kole vedoucího Fangia zasáhla sprška benzínu. Z měřiče tlaku paliva se otevřelo víčko a Argentinec musel do depa. Oprava trvala přes minutu a Fangio již nebyl schopen dohnat ztrátu. Podle Ferrariho slov byl Fangio přesvědčen, že jeho vůz mechanici sabotovali. Měřič byl údajně úmyslně propíchnut, aby zastavil Fangia za dalším vítězstvím. Těžko říct, zda Enzo Ferrari poručil mechanikům sabotovat vlastní vůz…

Juan-Manuel Fangio chtěl u sportovního vedení týmu protestovat, ale nakonec si to vzhledem k těžkým okolnostem rozmyslel. Enzo Ferrari totiž právě ztratil svého milovaného syna Dina. Nicméně je jasné, že závod v galské zemi nadobro narušil vztah mezi argentinským závodníkem a italským šéfem.

Ale zpět k závodu. Schell se potýkal s problémem přívodu paliva a pro Castellottiho a Collinse nebyl problém Schella předjet. V padesátém kole z celkových jednašedesáti se do vedení propracoval Collins před Castellottim. Signály z depa přikazovaly jezdcům setrvat na pozicích a vydržet až do konce. Peter Collins tak obhájil předešlé vítězství v Belgii a dostal se do čela průběžné tabulky mistrovství světa.

foto: www.f1-facts.com