1956 Indianapolis 500: Rychlost stoupá

3. Indianapolis 500
30. května 1956
Indianapolis

Každoročně se zde setkalo 33 vyvolených jezdců na osvědčených monopostech Kurtis poháněných upravenými motory Offenhauser. Tuto zavedenou kombinaci si vybralo 29 účastníků, zbytek vsázel na šasi jiné výroby.

Přihlášku na Indy 500 podal jediný Evropan známý z mistrovství světa formule 1. Nebyl to nikdo jiný, než jizvami poznamenaný šampión z roku 1950, Giuseppe Farina. Se svým rudým monopostem ferrari musel nejdříve projít sítem kvalifikací. Bohužel, ta hlavní a závěrečná byla poznamenána deštěm, přičemž jinak silný a výkonný vůz Ferrari nebyl schopen konkurovat americkému motoru Offenhauser „dopovaného“ kompresorem. Farina mezi tvrdými soupeři neuspěl a závod mohl sledovat jen z tribun.

Start a samotný závod se v roce 1956 obešel bez úmrtí. Ačkoliv to neznamená, že se „pětistovka“ neobešla bez havárií. Rychlost vozů se oproti minulému ročníku značně zvýšila, bohužel pneumatiky zůstaly na stejné úrovni. To zapříčinilo mnoho defektů a havárií ve vysokých rychlostech.

Vedení se po zajetí pace caru ujal Eddie Russo, ale pekelné tempo nebyly jeho pneumatiky schopny vydržet. Na rovinkách dosahoval rychlosti až 300km/h. Po prasknutí jedné z pneumatik vlétl jezdec do zdi. V té době však byla konstrukce vozů velmi pevná a Russo mohl s pošramoceným monopostem dále pokračovat, nicméně cíl nakonec nespatřil.

Další kola byla poznamenána častými defekty, mnoho jezdců se z obavy o své zdraví rozhodli pneumatiky měnit. V druhé polovině závodu převzal vedení Pat Flaherty, který svůj vůz Watson-Offenhauser dovedl do cíle jako první.

foto: www.f1-facts.com