1955 Británie: Německý quadruple

6. GP Velké Británie
Aintree
16. července 1955

Dosavadní hostitel britské Grand Prix, letištní okruh Silverstone, byl vystřídán dostihovým areálem v Aintree. Pořadatelé přistoupili na dohodu střídání těchto dvou okruhů až do konce roku 1961, kdy se v Aintree jelo naposledy. Oproti Silverstone měla nová dráha vynikající zázemí pro diváky. Návštěvníci závodu mohli plně využít mnoha tribun vystavěných pro dostihové závody.

Kvalifikaci poprvé v kariéře vyhrál Stirling Moss a naznačil tak svoji touhu stát se prvním anglickým jezdcem formule 1, který získal prvenství na domácí půdě. Do první řady se vedle něj postavil jeho učitel Fangio a Jean Behra na maserati. Další dva mercedesy Karla Klinga a Piera Taruffiho okupovaly druhou řadu. Prohlubující se krize stáje Ferrari podtrhli dvanáctým a třináctým místem Mike Hawthorn a vítěz druhého závodu sezóny, Maurice Trintignant. Po kvalifikaci vyplula na povrch informace, že Hawthorn se raději večer před závodem oddával zábavě s přáteli a tříhodinový nedělní maratón měl v úmyslu jen „odjet“.

Na úplně posledním místě stál se ztrátou 24 vteřin australský nováček Jack Brabham. Do své první Grand Prix nastoupil s malým proudnicovým vozem Cooper T40 Bristol s motorem vzadu. Určitě ani sám Jack Brabham netušil, jaký bude mít jeho vůz konstruktéra Johna Coopera zásadní vliv na další vývoj monopostů formule 1.

Juan Manuel Fangio na mávnutí startérovy vlajky nejlépe zareagoval a do první zatáčky vedl vláček mercedesů. Francouz Jean Behra v prvním kole dokázal udolat Klinga a Taruffiho, zatímco Moss v závěsu za Fangiem postupně ujížděl pronásledovatelům. Na rozdíl od předchozího závodu v Zandvoortu musel Fangio tvrdě šlapat na plyn a nejednou se dostal do nesnází. Ve třetím kole již týmového kolegu Mosse za zády udržet nedokázal.

Za nimi se odehrávala bitva o třetí místo, které doposud držel Behra. K jeho smůle však v devátém kole odstoupil s poruchou na voze, třetí pozici tak přebral Robert Mieres na maserati. I Castellotti neunikl technickým potížím a v 27. kole převzal ferrari po Hawthornovi, který nepodával příliš oslnivý výkon. Ani Robert Manzon již v závodě nepokračoval a po odstavení gordini kráčel podél tratě zpět do depa. Při chůzi postřehl nešťastného Trintignanta jezdícího bez brýlí. Neváhal svého krajana zastavit a podat mu ty své. Ještě v průběhu závodu mu je Trintignant mohl vrátit, v 59. kole totiž odstoupil s přehřátým motorem.

Moss „maestra“ Fangia setřást nedokázal a dokonce se jím v 17. kole nechal překonat, ale za sedm kol mu předjetí vrátil. Robert Mieres odstoupil v 47. kole a na prvních čtyřech místech tak kroužily všechny mercedesy. Do závěrečné části závodu vstupovali Moss s Fangiem v těsném sledu.

V poslední zatáčce před cílem ponechal Angličan týmové jedničce místo: „Zajel jsem do strany a pokynul mu, aby projel, ale věděl jsem, že to bez nějakých 40 koní navíc prostě nepůjde.,“ uvedl ve své životopisné knize Stirling Moss. Dodnes přemýšlí Moss nad možností, že mu Fangio toto vítězství na domácí půdě daroval. „Nevím, a nikdy se to asi nedozvím, protože Fangia bych se rozhodně nezeptal“, vzpomínal na Grand Prix Velké Británie Moss. Ani Juan Manuel Fangio se k této události nikdy zcela přesně nevyjádřil.

Foto: www.f1-facts.com