1955 Nizozemí: Stříbrná barva opět vítězí

5. GP Nizozemí
Zandvoort
19. června 1955

Víkend po Grand Prix Belgie zažil celý svět nejtragičtější havárii v historii automobilového sportu. Během slavného závodu 24 hodin Le Mans zamířil Mike Hawthorn nešťastným způsobem do depa. Na poslední chvíli si to však rozmyslel a zkřížil cestu Lanci Macklinovi. Angličan musel tvrdě na brzdy, ale těsně za ním jedoucí Pierre Levegh již nedokázal zareagovat. Jen stihl mávnutím ruky varovat Fangia, který jej následoval. Argentinec později připustil, že mu Levegh pravděpodobně zachránil život.

Francouzký pilot najel na Macklinův vůz a byl katapultován do tribun plných lidí. Motor se v průběhu letu vytrhl ze svého místa a do lidí vpadl jako žhavý meteorit. Vůz s Leveghem za volantem též vlétl do plně obsazených ochozů. Zdroje se v počtu mrtvých liší, nicméně 80 – 90 lidí přišlo v roce 1955 při závodě 24 hodin Le Mans o život. Toho roku bylo odřeknuto mnoho závodů, včetně Grand Prix Švýcarska, kam se motorismus již nikdy nevrátil. Z toho důvodu byl šampionát poněkud zkrácen a na Nürburgring či okruh v Reims již v tomto ročníku monoposty F1 nezavítaly.

Jen týden po strašlivé nehodě hostil Nizozemský okruh Zandvoort pátý závod 6. ročníku mistrovství světa formule 1. V průběhu sezóny dominovaly mercedesy v čele s Fangiem a Mossem. Po většinu závodů kontrolovali čelo jen s nepatrným rozdílem za což si vysloužili přezdívku „Train“.

Kvalifikace probíhala ve znamení Fangia, Mosse a Klinga, kteří obsadili první tři místa na startu. Nejlépe se z místa „odlepil“ Fangio, zatímco Moss zpackal start a spadl až za Luigiho Mussa na maserati. Angličan se pustil do boje a brzy červenou překážku zdolal. Pak přišel na řadu Kling a Moss byl zpět těsně za Fangiem.

Karl Kling ve dvaadvacátém kole dostal smyk a na trať se již nevrátil. Na třetí místo se tak posunul Luigi Musso sledovaný Robertem Mieresem. Do konce závodu se pořadí již neměnilo a mercedesy si tak z Nizozemí odnesly další triumf. Na rozdíl od závodu v Monte Carlu, kdy stáj Ferrari získala prvenství, nastávala u italské stáje krize. V Nizozemí byl nejrychlejším jezdcem červeného vozu Eugenio Castellotti, přesto to nestačilo na lepší, než páté místo.

Nejrychlejší kolo zajel Robert Mieres na Maserati 250F, což jen potvrzovalo Fangiův jezdecký styl - vyhrávat závod tou nejnižší možnou rychlostí. Němci svou precizní prací ústící v dominantní vítězství znovu ukázali národní mentalitu: do závodního kolotoče vstoupit jen maximálně připraven. Ať to bylo v roce 1934, nebo o dvacet let později, pokaždé naprosto deklasovali konkurenci.