1952 Švýcarsko: Fangio zraněn

Alberto Ascari, předpokládaná týmová jednička, na úvodním podniku ve Švýcarsku chyběl. Trénoval totiž na slavný závod 500 mil Indianapolis. Také chyběl Fangio, který utrpěl vážná poranění při nemistrovském závodě v Monze. Fangio nejprve startoval v Anglii na voze BRM a o den později se měl zúčastnit právě toho osudného závodu v Monze. V Anglii se domluvil s Princem Birou o společné cestě letadlem do Itálie. Jenže Bira v závodě brzy odstoupil, celý rozrušený na Fangia zapomněl a do Itálie odletěl sám.

Před Argentincem se vynořil velký problém. Měl závazek startovat další den za Maserati a nechtěl jej porušit. Fangio musel cestovat do Londýna, ale tam nebyl žádný letecký spoj do Milána, tak letěl letadlem do Paříže. Ani v hlavním městě Francie nenašel spolu s Rosierem žádný let, nebo vlak do Milána. Nezbývala jiná možnost, než se dostavit na místo automobilem. Rosier poskytnul Fangiovi svůj vůz a ten na místo dorazil další den ve dvě hodiny. Start závodu byl naplánován na půl třetí. Již ve tři hodiny byl Fangio v nemocnici...

„Slyšel jsem skřípění pneumatik na asfaltu, cítil tah vozu, který opouštěl dráhu a řítil se k jednolité mase stromů a stínů mezi nimi. Pevně jsem se držel volantu, ale hrozný náraz mě vytrhl ze sedadla a vymrštil kupředu. V tom okamžiku jsem cítil, co to je zemřít na závodní dráze, pochopil jsem rozdíl mezi životem a smrtí, který se mi dřív zdál takřka banální. Celá ta věc netrvala bezpochyby déle než tři nebo čtyři sekundy, ty se mi však zdály být stoletím. Jako ve zpomaleném filmu jsem viděl, jak se ke mně blíží větev stromu, jako by mne měla celého přeříznout, pouze mě však se zasvištěním minula a já jsem pokračoval ve svém letu k jakési tmavozelené neurčité skvrně, která byla tím posledním, co jsem viděl.“ Tato havárie stála Fangia rok závodění.

V den švýcarského závodu startoval z prvního místa Farina, který přesedlal z alfy romeo na ferrari. Druhý se kvalifikoval jeho stájový kolega Taruffi. Manzon na malém gordini startoval jako třetí. Farina předvedl výborný únik a do 16. kola vedl. Pak přišli na řadu „šotkové“ a Farina musel po technických problémech odstoupit. Taruffi převzal vedení a svým vítězstvím uhájil čest značky Ferrari. Farina se nechtěl jen tak lehce vzdát a od Simonse převzal vůz, jenže i s ním brzy odstoupil a bylo po nadějích. Moss předváděl vzrušující podívanou a dlouho sváděl urputný boj se Simonsem a Behrou. Jen jednomu však bylo dopřáno spatřit šachovnicový praporek. Simons předal svůj vůz Farinovi a Moss po technických problémech odstoupil. Tím šťastlivcem byl Jean Behra, který dojel na třetím místě. Jako druhý byl klasifikován domácí matador, Rudi Fischer na soukromém modelu Ferrari 500 stáje Ecurie Espadon.