Rokem 1951 skončila na závodních tratích automobilka Alfa Romeo. Její modely 159 již nemohly konkurovat novým vozům Ferrari a s předválečnou Alfettou nebyla schopná udržet kontakt s rudými vozy z Maranella. Ve hře tak zůstaly pouze stáje Ferrari a Maserati, přičemž druhá automobilka měla o poznání pomalejší modely. Ani s BRM se nedalo příliš počítat. Dětské nemoci šestnáctiválcového motoru nebyly stále vyléčeny a jeho účast v závodech byla spíše sporadická.
Pro rok 1954 měla vejít v platnost nová pravidla dovolující objem motorů na 2500 ccm bez kompresoru a 750 ccm s kompresorem. Z toho důvodu nechtěla žádná továrna vyvíjet vůz, jenž by měl před sebou dva roky života. FIA proto rozhodla změnit stávající pravidla formule 1. Neuvěřitelně rychle zareagovala na vzniklou situaci a pro léta 1952 – 1953 vypsala mistrovství světa pro vozy formule 2.
FIA tím chtěla přilákat další výrobce automobilů, kteří nebyli schopni financovat stavbu vozu F1. Automobily F2 vycházely z dostupných sportovních nebo cestovních vozů, proto byla jejich stavba méně finančně nákladná. Pravidla omezovala jen maximální objem motorů bez kompresoru na 2.0 l a s kompresorem na 0.5 l. Díky tomu se v těchto letech začaly na závodních dráhách objevovat neznámá jména výrobců závodních vozů a startovní pole značně rostlo.
Jenže jediná připravená stáj byla Ferrari s odzkoušenými a úspěšnými vozy Ferrari 500 formule 2. Absolutně dominujícím jezdcem se stal Alberto Ascari, který vytvořil na dlouhou dobu nepřekonaný rekord v počtu vítězství za sebou. Bylo to také jediné období v historii mistrovství světa, kdy byl šampionát určen pro vozy jiné formule, než formule 1.
V průběhu roku se v automobilce Mercedes-Benz tahalo za nitky ve vedení továrny a to pomalu začalo střádat plány na opětovný vstup do motoristického sportu…