1951 Německo: Ascari vítězí

Tehdejší traťový komisaři nebyli na každém rohu a o hasičských nebo sanitních vozech ani nemluvě. Trať lemována stromy, živými ploty nebo okolními chatami nedávala možnost úniku. Mnoho pilotů zde našlo svoji smrt. Nürburgring se tedy mohl „pyšnit“ jako jeden z nejnebezpečnějších.

Fangio toho roku poznal slavný Nurburgring poprvé a hned si jej zamiloval. Popsal jej jako fantastickou výzvu bez prostoru na chybu. Ale i on se v tréninku dopustil malé jezdecké chyby a vjel do náspu. Díky tomu startoval do závodu ve špatné náladě. Startovní pozice v první řadě byla stejná jako v Británii – dvě Ferrari a dvě Alfy Romeo.

Ve 12 hodin bylo za aplaudujícího davu odstartováno. Na konci prvního kola vedl Fangio o 3.5 vteřiny před Ascarim a třetím Gonzalesem. Zásoby paliva Alfetty se po několika kolech začaly tenčit a Fangio musel do depa natankovat. Toho využili Ascari s Gonzalesem a dostali se do čela závodu. Po zastávce nasadil Fangio úžasně rychlé tempo dokazující jeho výjimečnost. Snad každou zatáčku projížděl kontrolovaným smykem, aby získal to, co ztratil v depu. Rudé vozy z Maranella dohnal a bez nejmenšího odporu předjel, ale spojka jeho Alfetty začala prokluzovat a Argentinec postupně ztratil třetí a čtvrtý převod. Řadil podle sluchu a před Ascarim si vybudoval skoro dvouminutový náskok. Přes tyto obtíže zajel nejrychlejší kolo a ve 14. kole se objevil podruhé v depu natankovat. Při výjezdu mu kvůli spojce zhasl motor a mechanici jej museli znovu nastartovat. Tím ztratil spoustu času a ke konci závodu se ještě bránil před třetím Gonzalesem.

Šachovnicový praporek viděl jako první Ascari, vyčerpaný, žíznivý, ale šťastný. Okamžitě se kolem něj nahrnul dav reportérů, fotografů a mnoho dalších lidí, snažících se pogratulovat vítězi. Ascari o několik chvilek později tvrdil, že po výstupu na pódium vítězů dostal na krk ten největší vavřínový věnec, jaký kdy viděl.