Formule 1 je často považována za jednu z největších sportovních událostí, což nakonec potvrdil i Mezinárodní olympijský výbor, který formálně uznal motorsport jako součást FIA v roce 2012. Což je ovšem pouze jeden krok. Nicméně to nebrání některým hloubavým mozkům, aby nezkusili nastínit možnou realizaci závodu, z něhož by vzešel olympijský vítěz F1.
Jak by taková idea mohla vypadat? Byl by to do jisté míry klasický závodní víkend, za nějž by piloti pochopitelně nedostali žádné body. Aby bylo vše v duchu olympijských her, dostali by všichni identická auta. Startovní rošt by tvořily vozy jedné značky, lhostejno zda by šlo o Mercedes, Ferrari, Red Bull... Piloti by nereprezentovali své stáje, závodili by pod národní vlajkou. Britský tým by tvořili Hamilton a Button, černožlutočervené německé barvy by hájili Vettel a Rosberg, Španělsko by nasadilo Alonsa a Sainze jr. Podobně jako v atletice by každý stát měl možnost nasadit maximálně tři piloty.
Zajímalo by to piloty?
Pochopitelně se objeví protiargumenty, z nichž jeden může zastávat názor, že se F1 k olympijským hrám nehodí. Ovšem nikoli z toho důvodu, že OH byly určeny pro amatérské sportovce, to už dávno neplatí a je otázka, zda vůbec kdy platilo. Nechme ji zatím stranou, protože by stála za samostatný (a nikoli krátký) rozbor.
Možná si někteří vzpomenou na úspěšný filmový opus Ben Hur a namítnou, že na starověkých olympijských hrách probíhaly závody vozatajů, přičemž Formule 1 není nic jiného, než technické zhmotnění koňských sil.
Kde by se závodilo?
Tato otázka dnes už není složitá. Prakticky každá z posledních zemí, pořádajících Olympijské hry, může posloužit nějakým okruhem, třebaže by nebyl tak docela v místě konání her. Podívejme se na Brazílii. Je tu Interlagos, který funguje v kalendáři F1, závody na této trati se řadí mezi ty atraktivnější a co je dnes nějakých 440 kilometrů od Rio de Janeira?
Pravda, Brazilci měli okruh i přímo v Riu, ale Jacarepagua, na které se poprvé jel závod v roce 1978 a poté v letech 1981-1989 pravidelně hostila Grand Prix Brazílie. Smůla je však v tom, že okruh byl v roce 2012 srovnán se zemí, protože musel ustoupit právě olympijskému komplexu. Zato Japonci na příštích hrách v roce 2020 na tom budou podstatně lépe - Fuji Speedway je od Tokia jen 128 km.
Asi nejblíž pojetí oválového závodu z dávné minulosti by měla Monza, jenže klopený okruh byl naposledy v provozu při tragickém závodě v roce 1961. Navzdory předpovědím sice byl v poslední době renovován, ale nedá se předpokládat, že by byl znovu využit pro vozy F1. Daleko lépe na tom jsou Američané, Němci by mohli nabídnout svůj trojúhelníkový Lausitzring... a není třeba pochybovat, že kdyby došlo k rozhodnutí ze sféry sci-fi, dal by se podobný areál postavit.
Co na to historie?
Už tu padla zmínka o Ben Hurovi, ale na rozdíl od fiktivní postavy historie dokládá, že na starověkých hrách závodili vozatajové na lehkých vozech, jejichž závod obvykle trval od 7 do 12 kol na oválné trati. Existovaly týmy v červené, modré, bílé a zelené barvě a napětí bylo skutečně dost. A existoval i prehistorický Schumacher - Gaius Appuleius Diocles začal závodit v 18 letech a za šest let vyhrál 1462 závodů. Ač to nelze srovnávat, stal se jedním z nejlépe placených sportovců všech dob. Chceme-li srovnávat, tak na prize money vydělal v ekvivalentu k dnešní měně 9,6 miliardy liber. Alespoň to tvrdí profesor Peter Struck. Takže Hamilton by nejspíš jen bledl závistí. A když jsme u toho Schumachera, on se vlastně může pyšnit tím, že na olympiádě závodil - třebaže jen jako vozataj ve filmu Asterix a olympijské hry (Astérix aux jeux olympiques, 2008)
Pokud se projdeme historií, najdeme zmínky o olympijských závodech. To je třeba případ Grand Prix Španělska v roce 1992, který se odehrál tři měsíce před zahájením vlastních her v katalánské destinaci. Tehdy vyhrál Nigel Mansell a určitě se nezlobí, že je občas nazýván i olympijským vítězem.
Jen ztřeštěná myšlenka?
Informační gigant BBC si s ideou Formule 1 pod pěti kruhy pohrává celkem seriózně a dokonce se pustil tak daleko, že sestavil národní týmy pro případný start. Ten přehled není vůbec nezajímavý, takže můžeme nabídnout vizi pocházející z kolébky automobilismu. A zcela určitě budete mít nějaké výhrady, takže neváhejte okomentovat výběr BBC.
Velká Británie: Hamilton / Button
Německo: Vettel / Rosberg
Finsko: Räikkönen / Bottas
Austrálie: Ricciardo / Webber
Francie: Grosjean / Ocon
Japonsko: Kobajaši / K. Nakadžima
Holandsko: M. Verstappen / van der Garde
Rusko: Kvjat / Petrov
Itálie: Trulli / Marciello
Mexiko: Pérez / Gutiérrez
Brazílie: Massa / Nasr
Španělsko: Alonso / Sainz jr.
Trocha reality
Připomíná to školní zakládání hudební skupiny, kdy teenageři začali tím, že vymysleli její název, koupili pro bubeníka paličky a teprve potom se začali zabývat takovými podružnostmi, zda maji co, na co a kde hrát, pokud neřešili otázku, zda vůbec umí hrát. Zadíváme-li se na výše uvedený seznam, představuje to minimálně 24 monopostů. Zůstává otázkou, kdo by byl schopen takový počet připravit. Což samozřejmě není konečné číslo, protože nelze předpokládat, že by se vše obešlo bez jediného defektu nebo havárie.
Víme také, že v současné době není možné jen přijít a sednout do vozu, takže tu máme další úskalí. Pak je otázka, jak by se na celý podnik tvářili "vlastníci" pilotů, mající pod smlouvou všechny hvězdy - určitě by nejásali nadšením nad eventualitou, že by jejich týmová jednička utrpěla při olympijském závodě nějakou újmu. Nehledě k finanční zátěži.
Na druhou stranu je tu atraktivní čtyřletý cyklus a mohlo by se docela dobře stát, že by někdo jako dominující Hamilton mohl mít zrovna v tomto jediném závodě potíže. A kdo by ho nechtěl porazit a stát se olympijským šampionem?