Už před maďarskou Grand Prix jsem avizoval, že to pro naše vozy nebude ideální trať, ale tentokrát byl Hungaroring mnohem těžší, než jsem čekal. První problém přišel v kvalifikaci, což mělo obrovský dopad na zbytek víkendu.
Po průtrži mračen jsem v rané fázi kvalifikace jsem přešel na pneumatiky do přechodných podmínek, protože dráha začala vysychat. Načasování nebylo špatné, přilnavost v prvních dvou zatáčkách byla dobrá. Ale když jsem dorazil do zatáčky 4, dostaly se pneumatiky na chvíli na kluzčí obrubník a zadek mého vozu ztratil adhezi. Snažil jsem se získat kontrolu nad autem, ale nešlo nic dělat. Skončil jsem v bariéře a na startu jsem se postavil na 18. místo - a to Hungaroring není trať, kde je získávání pozic nějak jednoduché.
Ale neházel jsem flintu do žita, byl jsem přesvědčen, že můžeme postoupit vpřed. Ale ještě předím, než jsem se dostal na startovní rošt, jsem pocítil problémy s posilovačem řízení. Doleva to šlo velmi lehce, na druhou stranu jsem měl značné problémy. Nejspíš šlo o důsledek při opětovném sestavování vozu v sobotu večer, takže jsem se v závodě prakticky po celou délku pral s řízením.
Jediným cílem, který jsem si vytknul, bylo závod dokončit, a vzhledem k problémům to opravdu nebylo nic jednoduchého. Ale nakonec se to podařilo, což byl jediný světlý okamžik v celém závodním víkendu.
Žlutá kontroverze
V Maďarsku se rovněž hojně debatovalo o pole-position Nica Rosberga, které zajel v době, kdy na trati vlály žluté vlajky. Nico zřejmě musel zpomalit, aby komisaře přesvědčil, že se nedopustil ničeho špatného. Ale můj názor je, že problém je v tomto případě někde jinde.
Pravidla ohledně žlutých vlajek zcela jasně neříkají, jak moc musíte zpomalit v případě, že je vám signalizováno jednou nebo dvěma žlutými vlajkami. Mělo by být dáno jasné číslo - například procentuální porovnání s předchozími koly v daném místě. Může se tak totiž stát, že někdo zpomalí jen o desetinu, zatímco jiný o šest desetin - a bude to právě on, kdo bude penalizován.
Chci doufat, že se tímto problémem bude někdo zabývat a dočkáme se vyjasnění pravidla týkajícího se žlutých vlajek - možná už na Hockenheimu.
Vzpomínky na rok 2009
Závod na Hungaroringu byl načasován tak, že v pondělí po závodě jsem si připomněl nešťastné výročí mého incidentu v roce 2009, tehdy jsem si uvědomil skutečnou hodnotu života. Bylo to 25. července, kdy jsem utrpěl těžkou nehodu, a tento den poprávu beru podobně jako znovuzrození.
Hodně lidí se mě ptalo, jestli tato nehoda ovlivnila můj život pilota, odpovídal jsem vždy NE. Když jste na trati, máte naprostou koncentraci na práci, kterou děláte. Dokonce i když projíždím onu část trati, kde k té příhodě došlo, vůbec nepřemýšlím o tom, co se tam stalo, protože se jako pilot plně soustředím na práci, kterou odvádím za volantem.
Co se ale rozhodně změnilo, to je moje úcta k životu. Před onou sobotou roku 2009 mě nikdy nenapadlo, že by se mi něco takového mohlo stát. Jistě, každou chvíli slyšíte o nějakém jiném pilotovi, že měl nehodu, ale naučíte se k tomu přistupovat tak, že vás se to netýká, vám se to nemůže stát. Ale pak jste skutečně zraněn, na nemocničním lůžku, a teprve pak si uvědomíte, jak drahocennou věc máme - svůj život.
Tato nehoda mi pomohla pochopit, kdo jsou lidé, kteří jsou mi blízcí a s nimiž nyní mohu počítat. Musím říci, že co pro mě udělal Ferrari, bylo opravdu hezké. Měl jsem tým po svém boku a to pro mě bylo v těch chvílích velmi důležité a speciální.
A teď do Německa
Doufám, že návrat na tuto rychlou trať v následujících víkendu bude pro nás něco jako představit vykoupení týmu Williams Martini Racing.
Papírově je německý okruh tratí, která by měla vlastnostem našeho vozu vyhovovat. Myslím, že je důležité se vrátit a opět mít oba vozy v bodované desítce. Ostatně to je také důvod, proč jsem tady. Proto doufám, že taková prognóza dojde na Hockenheimringu svého naplnění.