Například je tu sedm Schumacherových, ale třeba i pět Fangiových titulů. Na tyhle dva mistry Hamilton pořád ztrácí. Pokud mu vyjde letošní sezóna, dostihne Alaina Prosta a momentálně největšího soupeře Sebastiana Vettela. I v počtu vyhraných Grand Prix se mu Michael Schumacher pořád ještě objevuje hodně v dáli - v ostatních oblastech je Lewis dominantní pouze co do počtu pole-position, pokud bychom sečetli nejrychlejší kola v závodě, tak je Brit až na čtvrtém místě za Michaelem Schumacherem, Räikkönenem a Prostem (i když na dva před sebou ztrácí poměrně málo).
Nelze ale rovněž přehlížet, že za poslední čtyři sezóny a v započaté letošní vydělal Hamilton značné jmění, získal určitou volnost a v posledním roce i novou motivaci získat titul, který po dva roky byl v jeho držení. To může doložit jeho přístup z minulého týdne - místo účasti na F1 Live London odletěl soukromým letadlem na Mykonos, kde se bavil se skupinou svých přátel. To by bylo za jeho časů u McLarenu pod Ronem Dennisem nemyslitelné.
Je jasné, že jeho úspěchy, volnost a obliba přinášejí i dilema, co dál. Dozajista to je i kompenzace komplikovaného dětství a určitých obětí ve prospěch motorsportu, od něhož si teď Hamilton chce brát zpět požitky, které mu byly dříve zapovězeny. Otevírají se mu také nové formy životních zálib a zvýraznění, navazuje přátelství s hvězdami v jiných oblastech, například v hudbě, zajímá se o světovou módu. Jednoduše řečeno, zjistil, že i za bariérou Formule 1 existuje život. Život, který ho stále více uspokojuje.
Čas odejít? Nebo zachránit reputaci?
Hamiltonovi je dvaatřicet a v minulých letech se u něj objevily náznaky úvah o tom, že by chtěl najít v budoucnu oblast, co by pro něj znamenalo podobné uspokojení jako vyhrávat závody F1. V roce 2016 se dokonce spekulovalo, že by mohl svou kariéru zakončit, ale díky Nico Rosbergovi a neúspěchu v šampionátu našel novou motivaci. Ta sice poklesla tím, že jeho soupeř u Mercedesu odešel ze scény motorsportu, ale naštěstí se do popředí dostal Sebastian Vettel a Ferrari, takže Hamilton mohl opět naplno dokazovat, že ne nejlepší.
V současnosti skutečně je nejúspěšnějším britským pilotem a předpokládá se, že pokud v F1 vydrží, má před sebou ještě pět nebo šest let špičkové formy. Pravdou ale také je, že loňská sezóna pro něj znamenala novou zkušenost a v ní nebyl Hamilton vždy silný v kramflecích. Zkusme nyní hypoteticky navodit situaci, že se Mercedes propadne na pozici Red Bullu (prosím, nepište, že to je nesmysl, opakuji - hypoteticky). V minulosti někteří piloti řešili takový stav přesunem do úspěšnější stáje (například Reutemann či Senna), takže je otázkou, jak by se s podobnou situací vypořádal Hamilton. Pravdou je, že když v roce 2013 nastupoval k Mercedesu, byla to výměna, nad kterou kdekdo kroutil hlavou. Ale jen jeden rok...
Je Ferrari opravdu nesmysl?
I sám Toto Wolff připustil, že ve skrytu duše snad každý pilot povědomě touží svézt se ve Ferrari. Italský tým je ikonou Formule 1 a zájem o něj trvá i v letech ne zrovna příznivých. Ostatně Michael Schumacher opustil na vítězné vlně plující Benetton a vydal se na těžkou misi, která po třech letech přinesla pět titulů.
Je proto totální hloupost si myslet, že by Hamilton musel odolat podobné výzvě? Spojit se s Ferrari a dokázat, že by uspěl i v boji s týmem, v jehož barvách je téměř neporazitelný? Pokud takové plány a cíle má, musí si uvědomit, že čas se pomalu krátí. Jeho momentální forma napovídá, že má ke čtvrtému titulu blíž než Vettel k pátému. Někdo to může brát jako další šroubování požadavků vůči Mercedesu, někdo jako přirozenou a zdravou ješitnost.
Nechme se tedy překvapit...