1950 Švýcarsko: Farina míří za titulem

Závod na trati Bremgarten se jel již čtvrtý týden po úvodní Grand prix Evropy, tedy co víkend, to závod formule 1. Okruh vedl lesem, kde zatáčky bývaly znečištěny padajícím listím a rychlé rovinky tvořil nerovný, hrbolatý a kostky dlážděný povrch. První start na okruhu se konal v roce 1934, kdy se vítězem stal Hans Stuck na voze Auto-Union Type A.

Jezdecké pole se skládalo z osmnácti vozů: tři Alfetty, tři Ferrari, šest vozů Maserati a šest vozů Talbot-Lago. Mezi piloty byli i tři italští nováčci. Nello Pagani, Felice Bonetto a Antonio Branca – všichni na Maserati. Pro Paganiho to byl první a zároveň poslední závod formule 1. Byl totiž závodníkem na motocyklech Motor-Guzzi a ještě k tomu manažer týmu MV Agusta. Formule 1 pro něj znamenala jen povyražení a nové zkušenosti. První řadu na startu, 3-2-3-2-3-2-3, si znovu zajistily tři vozy Alfa Romeo, druhou vozy Ferrari. Raymond Sommer na svém vlastním voze Ferrari startoval až z páté řady. Nejpomalejším jezdcem byl Harry Schell, tentokrát na Talbot-Lago, se ztrátou 29 vteřin na nejrychlejšího Fangia. Třetího jezdce Alfetty, Fagioliho dělily od prvních dvou celé tři vteřiny. Froilan Gonzales nebyl ještě po svém ohnivém vystoupení v Monaku zcela fit a závodu se nezúčastnil.

Na startu nedal Fangio nikomu šanci a udržel si vedení před Ascarim. Na konci třetího kola to byly zase všechny Alfetty, vedoucí  závod v čele s Fangiem. Stáj Ferrari se příliš dlouho radovat nemohla. Ascari vypadl v pátém kole a Villoresi v desátém. Nejenže nebyly vozy Enza Ferrariho pro Alfu Romeo konkurencí, ale i se spolehlivostí za ní výrazně pokulhávaly. Pokud by chtěl Commendatore uspět, musel by přijít s novou koncepcí vozu, lepší než dosud předválečné vozy Alfa Romeo 158.

V sedmém kole předjel vedoucího Argentince Farina a do čtrnáctého okruhu vedl. Pak musel ukojit svůj žíznivý vůz a zajet do depa natankovat a vyměnit pneumatiky. V dalším kole jej následoval Fangio a o kolo později i Fagioli. Do vedení se opět dostal Farina a do konce závodu už před sebe nikoho nepustil. Fangio zaplatil za své štěstí v Monaku dalším problémem na motoru a tak stáj Alfa Romeo získala „pouze“ první a druhé místo. Ve svém jediném závodě dojel Nello Pagani na výborném sedmém místě, ovšem bez bodového ohodnocení. Eugene Martin, závodící na Talbot-Lago, skončil v průběhu závodu v nemocnici. V 19. kole těžce havaroval a z vozu byl doslova vymrštěn.

Předehrou pro závod formule 1 byla Velká cena vozů formule 2 (do 500 cm s kompresorem nebo do 2000 cm bez kompresoru). Na startu se objevili dva velcí matadoři Hitlerova úsilí o světové prvenství v automobilech – Hans Stuck a Hermann Lang. Z 20 závodníků se ujal od startu vedení Stuck na voze AFM, sledovaný Sommerem na Ferrari, který měl špatný začátek. V prvním kole získal Stuck náskok asi 500 m. Sommer jej ale postupně zkracoval, až se dostal do čela závodu. Stucka postihl defekt benzínového vedení a závod vzdal. Sommer, přestože nikdo neohrožoval jeho vedoucí postavení, stupňoval rychlost, takže ještě v devatenáctém kole zlepšil svůj rekord časem 2:52.4, odpovídající rychlostnímu průměru 152.019 km/h. Projel cílem s více než minutovým náskokem před Trintignantem na Simca-Gordini.

foto: www.f1-facts.com